Jezdit na koních začala Anna Marie Vítek díky své sestře Kristině. Když začala ona, tak to prý také chtěla zkusit. Bylo to během letních prázdnin a později se jezdectví začaly pravidelně věnovat doma v Anglii.
Právě tam si sestry Vítkovy vyzkoušely i další disciplíny – drezuru a všestrannost. Nakonec však parkury zvítězily na plné čáře. „Chtěly jsme se věnovat pořádně jedné disciplíně,“ uvedla během rozhovoru věnovanému tématu o jezdeckých začátcích.
Kdy jste se poprvé posadila na koně?
Bylo to ve Francii, když jsme byli na letní dovolené. Svezla jsem se na shetlandském poníkovi, byla to sranda! Nikdo mě ke koním nepřivedl, nejsem z jezdecké rodiny. Když sestra Kristina začala jezdit, tak jsem to chtěla také zkusit. A nyní jezdíme obě.
Věnujete se parkurovému skákání od vašich jezdeckých začátků, nebo jste vyzkoušela někdy i jinou disciplínu?
Ano, dá se to tak říct, ale v Anglii se musí projít klasickým jezdeckým vzděláním, takže jsme zkusily i drezuru a trochu všestrannost. Obě jsme však se sestrou zůstaly u parkuru. Chtěly jsme se věnovat pořádně jedné disciplíně.
Kdy a kde jste absolvovala své první závody? S kterým koněm to bylo a jakého jste se dosáhla výsledku?
Oficiální závody jsem jela s mým prvním poníkem jménem Rocky ve Zduchovicích. Tuším, že to bylo před pěti. Myslím, že se nám to tehdy povedlo.
Kdo vás na začátku vaší kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly vaše silné a slabé stránky?
Asi moje první trenérka Kristinka Dvořáková. Moje slabá stránka byla nejspíš to, že jsem chtěla pořád vítězit, a proto jsem jezdila rychle. Až později jsem si uvědomila, že se musím naučit hlavně jezdit, abych se mohla rozvíjet. Silná stránka je, že se nebojím.
Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře doposud dosáhla?
Za svůj úspěch vděčím všem mým trenérům, každý mě posunul dál. A samozřejmě hlavně rodičům, bez zázemí a dobrých koní bychom nemohly dělat tento sport na takové úrovni.
Kolik koní vám již prošlo rukama? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?
Měla jsem možnost jezdit pravidelně deset koní. Výjimečný poník je pro mě Mateo a moje kobylka Chacco‘s Amke.
Jak těžké je skloubit pravidelnou účast na jezdeckých závodech se školou?
Je to občas těžké, musím hodně dohánět ve škole. Na závodech, když dojezdíme, tak se připojíme na internet v kamionu nebo v hotelu a děláme věci do školy. Někdy i pozdě do noci.
Jaké sportovní ambice máte a o čem sníte v rámci jezdeckého sportu?
Ambice mám ty nejvyšší.
Foto: poskytla Anna Marie Vítek