Zkrácená sezona 2020 byla pro parkurovou jezdkyni Lauru Najmanovou velmi úspěšným rokem. S dětskou kategorií se rozloučila svou první stočtyřicítkou a řadou velmi cenných úspěchů. Povídali jsme si o tom, jak vzpomíná na své jezdecké začátky s poníky.
Kdy jste se poprvé setkala s koňmi?
Asi poprvé jsem se setkala s koníky, když jsem se jela podívat na trénink mojí ségry do Stáje Dick Lipí. Později jsem sem začala jezdit na ségru koukat pravidelně a někdy si i lehce zajezdit.
Jaké byly vaše jezdecké začátky? Co vám šlo a co naopak dělalo potíž?
Začátky byly super. Viděla jsme velký vzor v mojí ségře, a proto jsem na svých ponících trénovala, co nejvíc to šlo. Měla jsem na úplném začátku trochu strach ze skákání, ale to všechno rychle přešlo.
Vzpomenete si ještě na svoje první závody?
Pamatuji si, že první závody jsem jela v Opřeticích na mém poníkovi Havránkovi. Byla to soutěž na styl a dojela jsem čistě. Jestli si dobře pamatuji, tak jsem se umístila na třetím místě.
Kdo vás v začátcích nejvíce naučil?
Moje trenérka Kačka Vašáková, ta mě naučila opravdu hodně.
Utkvěl nám v paměti nějaký nezapomenutelný zážitek?
S poníky jsem prožívala zážitky každý den. Když se mnou na trénincích mlátili o zem, nebo když můj první poník táhl mého taťku po silnici a poté utekl do pole při Zkouškách základního výcviku. Těch zážitků je doopravdy nespočet.
Máte nějaký jezdecký vzor?
Úplně přímo jezdecký vzor nemám, ale moje ségra je pro mě určitě vzor a mezi dospělými je pro mě vzor každý, který se dobře chová ke koním a i tak má dobré výsledky.
Foto se svolením Laury Najmanové