Už jako malá chodila ráda za koňmi Natálie Ulčová, kterou k nim v úplném počátku přivedla její babička. Na své první jezdecké zážitky vzpomíná velmi ráda, probíhaly v brněnské jezdecké stáji v Moravanu u Roberta Smékala. „Poté mi rodiče pořídili mého prvního vlastního koně. Byl to americký klusák, takže mé jezdecké začátky v jeho sedle byly velmi zajímavé,“ směje se Natálie Ulčová. 

 

Můžete nám trochu přiblížit vaše první momenty v sedle koně tohoto plemene? 

Učila jsem se s ním opravdu těm úplným základům při práci s koňmi a péči o ně. Musím však říct, že kvůli němu jsem se už od začátku naučila být trpělivá a získala jsem od něj dobrou schopnost držení se v sedle. 

 

Jak u vás vznikla myšlenka, že se budete věnovat jezdeckému sportu na takovéto úrovni?

Moji rodiče ke koním nikdy vztah neměli a ani dokonce nejdříve nechtěli, abych se jezdectvím zabývala. Dokonce jsem trochu pod nátlakem hrála několik let tenis, jelikož v mé rodině nebylo jezdectví vůbec jako sport uznáváno. V patnácti letech jsem se rozhodla s tenisem skončit a ke koním jsem si zvolila jako druhou sportovní variantu beach volejbal. Poté už se to opravdu nedalo skloubit dohromady, tak jsme se nakonec všichni dohodli, že zůstanu u koní. 

 

Kdo vám v průběhu vašich jezdeckých začátků předával nové zkušenosti a s kým trénujete dnes? 

Mým prvním trenérem byl Josef Hrabálek, s nímž jsem se hodně posunula v začátcích. Opravdu mi předal ty správné základy, zdokonalil mé držení těla a sed. Poté jsem se rozhodla pro spolupráci s Radkem Šídlem. To bylo také moc dobré období, od Radka jsem získala další nové zkušenosti. V této době jsem nesmírně vděčná za tréninky s Markem Klusem. Myslím, že Marek je zatím asi můj nejoblíbenější trenér a pod jeho vedením se dostavilo už veliké množství úspěchů. 

 

Jak vzpomínáte na své první závody a s kterým koněm jste je absolvovala? 

Úplně poprvé jsem okusila závodní hobby atmosféru v areálu na Panské líše. Absolvovala jsem tyto závody v sedle své první zkušené kobylky, která se jmenovala Tara. S ní jsem se poprvé trochu více přiblížila ke sportovnímu ježdění a poznala jsem, o čem vlastně parkur ve své podstatě je.  

 

Na které další koně, s nimiž jste mohla v průběhu své kariéry pracovat, dále ráda vzpomínáte? 

Moc ráda vzpomínám na všechny koně, každý mi předal nějaké nové zkušenosti a za to jsem byla vždy vděčná. Byl to určitě nás první klusák Přemek, učitelka Tara a poté jsme pořídili i mladou kobylku Gold Lady. Momentálně mám tedy možnost pracovat se svým nejlepším valachem Demontem a k němu mi do týmu přibyly ještě další tři nové čtyř a pětileté kobylky. 

 

Můžete zmínit nějaké své nejcennější sportovní úspěchy? 

Mé významnější úspěchy začaly přicházet až poté, když jsme pořídili Demonta. Je pravda, že naše společné první chvíle nebyly vůbec jednoduché. Při jedněch závodech přišel nepříjemný pád, při němž jsem si ošklivě poranila ruku. Poté jsme však našli společnou cestu, překonali několik obtížnějších parkurů a začalo mě to celé moc bavit. Radost mám z každého vítězství v kategorii U25 při Českém skokovém poháru a našich úspěšných mistrovských účastí. V tomto roce jsme se posunuli na sportovní výkonnost stupně T a nedávno se nám podařilo zvítězit ve Velké ceně Hradištka. Poprvé jsme dokonce překonali s Demontem naší první společnou stopadesátku, což mě moc těší. 

 

Co dále patří mezi vaše jezdecké sny a cíle? Kam se ještě chystáte v průběhu této sezony? 

Samozřejmě každý sportovec touží po účasti na olympiádě, ale to v mém případě momentálně není úplně reálné. Moc ráda bych se více účastnila mezinárodních závodů a pokračovala v dalším zdokonalování. Myslím, že jezdectví je hodně o štěstí a o náhodě a po vyhrané Velké ceně je potřeba zůstat nohama na zemi a pokračovat dál v kvalitní práci. V tomto týdnu budeme s Demontem startovat v Olomouci při Světovém poháru, dále nás čeká mistrovství České republiky a určitě nebudeme chybět ani při dalších kolech Českého skokového poháru. 

 

Foto: poskytla se svolením Natálie Ulčová