reklama 11D

Cit pro dráhu a linii parkuru. To je naprostý základ, říká Petr Mašek

ikonka

Celý svůj život tráví u koní dnes velmi vyhledávaný trenér a stavitel parkurů Petr Mašek. První zkušenosti sbíral v lese na tažných koních, následně se dostal k práci s mladými koňmi v Písku a později se vypracoval ve skocích až na těžkou úroveň.
13.04.2021 11:30  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB
reklama 12D

Petr Mašek měl velmi kladný vztah ke koním už od svého narození. „Jsem rodák z vesnice, kde skoro každý měl své pracovní koně. Stejně tak to měli i moji rodiče. S koňmi nijak nesportovali, sloužili k tahání dřeva v lesích, ale občas se stávalo, že na ně také sedli a svezli se. Tímto způsobem jsem se dostal ke koním i já, začínal jsem postupně jezdit na tažných koních, ale pořád to ještě nebyl žádný sport, spíše taková vesnická zábava," vzpomíná na své dětství u koní Petr Mašek.  
 
Kdo vás ke koním přivedl a jak jste se následně posunul od vesnických jezdeckých začátků k jezdeckému sportu?  
I přesto, že jsem vyrůstal a trávil hodně času v prostředí s koňmi, tak takový ten hlavní cíl být součástí jezdeckého prostředí nejspíše vycházel ze mě samotného. Přímo v naší vesnici je dodnes stanice hřebců ze Zemského hřebčince v Písku, což bylo také jedno z míst, kam jsem jako malý pravidelně docházel a získaval tam své první jezdecké i chovatelské zkušenosti. Částečně mě asi ovlivnil můj bratr, který měl také velmi kladný vztah ke zvířatům a ke koním. Nastoupil do školy v Kladrubech nad Labem, a jelikož jsme si věkově velice blízcí, tak už v té době to pro mě byla jistá inspirace. Původně jsem chtěl pracovat jako kuchař, číšník nebo dokonce řezník, ale vlastně jsem vůbec nevěděl proč. Dopadlo to tak, že jsem také nastoupil na učiliště v Kladrubech nad Labem, kde jsem poprvé trochu více přičichl ke kvalitním koním a k jezdeckému sportu. Do té doby jsem toto vůbec neznal a ze začátku jsem ani moc talentovaný jezdec nebyl.
 
Kdy jste začal cítit nějaké zlepšení a objevila se vidina, že toto chcete dělat celý život? 
Takový větší zlom nastal ve druhém ročníku. Začal jsem o ježdění více přemýšlet, sám na sobě více pracovat a už jsem cítil, že tam je jisté zlepšení. Ve třetím ročníku už jsme obsedali mladé koně, jezdili plemenné hřebce a takovým závěrem byly výstupní zkouškové závody v drezuře a v parkuru. V obou zmíněných disciplínách jsem zvítězil, a to mi dodalo více sebevědomí a celé mě to dost nakoplo. Už v průběhu těchto studií jsem měl uzavřenou dohodu o spolupráci s hřebčincem v Písku, kam jsem následně nastoupil na pozici ošetřovatele a jezdce sportovních koní.  
 
Jak vzpomínáte na toto období, kdy jste se začal rozvíjet jako jezdec hřebčince v Písku?  
Převážně jsem měl v práci mladé koně, které jsem připravoval od obsednutí až po základní výcvik. Poté asi po dvou letech mi byl přidělen sportovní valach, s nímž jsem sbíral zkušenosti v menších soutěžích, stále jsem na sobě pracoval a snažil se vyrovnat starším jezdcům.  
 
Byla pro vás nějaká osobnost zásadní ve smyslu předávání nových zkušeností a celkového vlivu na vaši kariéru?  
Už to začalo pomalu směřovat k ukončení spolupráce v píseckém hřebčinci, ale s příchodem pana Ladislava Chmelaře jsem své rozhodnutí ještě přehodnotil. Tento pán v té době patřil mezi nejlepší jezdce v České republice, učil mě nové věci už ve škole a předal mi opravdu hodně zkušeností nejen v práci s mladými koňmi. Byl jsem nakonec moc rád, že mě přemluvil a ještě dalších pět let jsem v hřebčinci působil. Měl jsem k dispozici koně na závody, s nimiž jsem startoval převážně v chovatelských soutěžích pro mladé koně a dopracoval jsem se až na úroveň 140 centimetrů.   
 
Co jste v té době považoval za největší osobní sportovní úspěchy?  
Když jsme objížděli Kritéria mladých koní, tak jsem jako jeden z mála jezdců závodil na koních českého chovu. Vzpomínám, že jsem velmi často končil mezi pěti nejlepšími ve finálových kolech, což pro mě byl veliký úspěch v té době. 
 
Na kterém dalším místě jste působil a jezdil sportovní koně? 
Po odchodu z Písku jsem dostal pracovní nabídku od Ing. Petra Dajbycha z Plzně. Přišel jsem do areálu zámku Trnová, kde v té době nebyly úplně kvalitní podmínky pro sportovní koně. Trvalo to asi necelé dva roky a my jsme na tomto místě vybudovali novou halu, jízdárnu a celkově jsme zázemí připravili pro rozvoj jezdeckého sportu. Stáj se postupně rozrůstala, a nakonec z toho bylo dalších hezkých osm let, během nichž jsem nasbíral další zkušenosti a dostal se v parkurech až na úroveň 150 centimetrů.  
 

Psali jsme: Je pro mě odměnou sledovat posuny mých svěřenců, říká Nikola Hušková

 
Můžete zkusit porovnat změnu a posun v jezdeckém závodním prostředí?  
Samozřejmě se to celé dění kolem koní a jezdeckého sportu posunulo neskutečně dopředu. Myslím, že zůstal stejný ten původní základ, ale celková práce s koňmi a koně samotní jsou úplně jinde. Úroveň a kvalita koní se hodně zvýšila a stále to roste dál. Je to teprve pár let zpátky, kdy jsme mohli vycestovat do zahraničí a začít poznávat světové trendy v jezdectví. Trenéři z Německa a Holandska začali jezdit za námi a trénovat nás podle jiných trendů a postupů a už v té době jsme zjišťovali, že okolní státy jsou hodně daleko před námi a můžeme se toho od nich ještě hodně naučit.  
 
Kdy přišel ten zlom a vy jste začal mít potřebu se více věnovat stavbě parkurů?
Po ukončení spolupráce s Ing. Petrem Dajbychem jsem se rozhodl, že se postavím na vlastní nohy a začnu v oblasti jezdectví podnikat sám na sebe. Moje manželka dostala nápad, že bych mohl zkusit začít třeba kurzem pro stavitele parkurů, a protože mě to vždy bavilo, tak jsem si kurz udělal a začal jsem pomalu sbírat zkušenosti i v tomto oboru. Nejprve to byly menší vesnické závody do stupně L, na domácí jízdárně jsem si zkoušel stavit různé kombinace, které jsem si skákal se svými koňmi. Od roku 2009 se stavitelství parkurů stalo mou hlavní náplní, i když jsem stále ještě závodil do úrovně 140 centimetrů.  
 
Od koho jste se ve svých stavitelských začátcích mohl učit a kdo vám nejvíce pomohl? 
Mým prvním a hlavním lektorem pro mě byl Jan Šíma, od kterého jsem se naučil spoustu věcí. Hodně nových informací a praktických poznatků mi předal druhý z našich stavitelských matadorů Zdeněk Krpela a takovou mojí zahraniční mentorkou a učitelkou byla německá stavitelka parkurů Christa Heibach, od níž jsem se toho také moc naučil a jsem jí za to vděčný. Každá spolupráce se zahraničními stavitely pro mě byla vždy velikým přínosem a zkušenosti, které jsem od nich mohl získat, jsou pro mě velmi cenné. Už od začátku jsem k tomu sledoval i světové trendy a z hodně velké části jsem v této oblasti vzdělával sám. Vděčný jsem také Martinu Ohnheiserovi, který mě přemluvil ke složení mezinárodního kurzu stavitele parkurů. 
 
Jaké kurzy maté tedy nyní za sebou a na jaký typ a úroveň závodů se můžete dostat?  
Vedle základních kurzů jsem v roce 2015 v Šamoríně složil zkoušky pro mezinárodní stavitele parkurů FEI Level 1. Hned o rok později jsem ve vzdělávání pokračoval a složil jsem navazující zkoušky FEI Level 2. V Šamoríně jsem zároveň několik let působil jako asistent při stavbě velmi obtížných mezinárodních parkurů, je to opravdu moderní a rozlehlý areál se všemi typy kolbišť, takže bylo spoustu možností pro zisk zkušeností. Momentálně jsem připraven být plnohodnotným stavitelem parkurů při jedno a dvouhvězdových mezinárodních závodech.  
 
Co by podle vás měl všechno zvládat dobrý a kvalitní stavitel parkurů?  
Můj názor je, že stavitel parkurů by mě být schopen sám odjezdit soutěže takové úrovně, kterou aktuálně staví. Minimálně bych toto pravidlo uplatňoval do úrovně 140 centimetrů. Opravdu je hodně důležité mít cit pro dráhu a linii parkuru, což je naprostý základ a někdo, kdo nikdy tento pocit nezažil ze sedla, tak to podle mě nemůže nikdy tak detailně odhadnout. Určitě musí mít stavitel parkurů dobrý cit pro jednotlivé kategorie jezdců a koní. Je rozhodně mnohem těžší postavit propracovaný parkur pro děti a mladé koně, než vysoké parkury a Grand Prix, což by měl každý profesionál odjezdit bez problémů. U dětí a mladých koní je potřeba brát ohledy na okolní aspekty, a tím je to celé mnohem náročnější.   
 
Na co se osobně nejvíce zaměřujete při stavbě parkurů a co vás nejvíce na té práci baví?  
Hlavně a nejvíce se zaměřuji na aktuální obtížnost soutěže a určitě je potřeba kooperovat se složením startovní listiny. Podle mě jsou soutěže do 120 centimetrů stále základní sport, takže se zaměřuji převážně na správný cval a plynulý pohyb po parkuru, snažím se při této obtížnosti vyvarovat prudkým obratům a těžkým profilům. Toto však platí u mě obecně i v soutěžích do vyšší obtížnosti, základem jsou správné vzdálenosti a zajištění dobrého pohybu v kolbišti. Když jsem sám aktivně jezdil, tak mi mnohokrát přišly parkury velmi podobné a někdy jsem v nich postrádal smysl a nějaký atraktivní nápad. Na základě toho jsem rozhodl do toho vložit a snažím se tomu sportu dát nějaký směr. Chci, aby parkurové skákání lidi bavilo, něco nového se u toho naučili a všichni byli spokojení. Říkám, že učím lidi jezdit a koně učím skákat prostřednictvím svých parkurů, a to mě na té práci nejvíce baví.   
 
Kam byste se rád v této roli ještě dále dopracoval? Jaké jsou vaše stavitelské a jiné cíle?  
Vzhledem k tomu, že mi začala jezdit i moje dcera Štěpánka, která už dosahuje kvalitních výsledků, tak jsem se svými plány trochu přibrzdil a věnuji se nyní více jí. V plánu bylo další posouvání na světová kolbiště, ale to je teď trochu pozastaveno a hlavní jsou pro mě domácí závody. Vedle toho se naplno věnuji tréninku svých svěřenců, což ke stavění parkurů neodmyslitelně patří.
 
Foto: Martina Kůstková, Tomáš Holcbecher, Petra Mašková, Patricie Mazuchová, Tomáš Bernat / poskytl Petr Mašek



K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13D

NEPŘEHLÉDNĚTE