Do jezdeckého sportu pronikla Miroslava Škanderová především díky své mamce. „Měli jsme doma poníky, na nichž jsem se postupně začínala učit základní věci. To byl takový odrazový můstek pro mou budoucí jezdeckou kariéru,“ říká Miroslava. V dnešní době působí jako pracovní jezdkyně plemenných hřebců a dalších sportovních koní v moravské stáji Mustang.
Jak vzpomínáte na své první jezdecké zážitky a kdo na vás měl od začátku hlavní vliv?
Mé začátky se odehrávaly převážně v našem domácím prostředí. Hodně jsem se toho naučila v začátcích od mé mamky, která si svého prvního poníka pořídila v šestnácti letech. V podstatě se dá říct, že jsem se u koní pohybovala od narození a celou jezdeckou atmosféru jsem nasávala již od útlého věku.
Když jste se poté více přiblížila ke sportovnímu zaměření, kdo vás dále jezdecky vzdělával?
Rozhodla jsem se pro studium na střední škole v Kladrubech nad Labem, která je zaměřena jezdeckým a chovatelským směrem. V té době mi určitě hodně zkušeností předávali naši školní trenéři a tam jsem teprve více poznávala, o čem vlastně jezdecký sport je. Samozřejmě nesmím opomenout Marka Kluse. To je velmi důležitá osoba v mé sportovní kariéře, jelikož jsem se s pod jeho vedením vypracovala od základních parkurů až do stupně T.
S kterými místy je spojený váš jezdecký vývoj?
Do mých šestnácti let jsem jezdila a závodila na ponících, s nimiž jsem spolu s mojí mamkou pracovala u nás doma na louce. Následovala má studijní léta, při nichž jsem měla k dispozici pro získávání zkušeností školní zázemí v Kladrubech nad Labem. Po dokončení studií jsem rovnou nastoupila do stáje Mustang, kde jezdím dodnes. Stáj Mustang byla mé první pracovní působiště a letos už budu začínat osmou sezonu na tomto místě.
Stáj Mustang je výhradně parkurově zaměřená stáj. Zkusila jste před tím ještě nějakou jinou jezdeckou disciplínu?
Úplně první sport, který jsem s koňmi začala provozovat, byly dostihy. Moje mamka nejdříve pořádala pony dostihy a stala se z toho moc hezká tradice, kterou jsme uzavřeli desátým ročníkem.
Mohla byste vybrat nějakého nejvíce výjimečného poníka ze svých začínajících let? Z velkých koní by to byl který?
Opravdu hodně dlouho jsem jezdila na svém poníkovi, který se jmenoval Kuba. Ten byl pro nejvíce výjimečný a na toho nikdy nezapomenu. Nejvíce zkušeností ve větším skákání jsem získala na valachovi Demont, jehož nyní vlastní Natálie Ulčová a moc se jim spolu daří. Toho jsem měla možnost jezdit od jeho čtyř let. Začínala jsem s ním také na základních parkurech a v jeho sedle jsem poté překonala své první soutěže na úrovních L, S a ST.
Můžete zmínit nějaké úspěchy, kterých si prozatím ceníte nejvíce?
Ve své poníkovské éře jsem si stihla připsat vítězství v rámci mistrovství České republiky. Mezi novodobější úspěchy řadím několik vyhraných soutěží v kategorii U25 při Českém skokovém poháru. Vydařila se nám také Velká cena Ostravy, při niž jsem skončila na pátém místě a určitě za úspěch považuji každý dobře zajetý parkur, asi jako většina jezdců této disciplíny.
Předpokládala jste už na začátku vaší cesty, že se dostanete v jezdectví takto daleko?
To určitě ne. Na začátku jsem byla ráda, že jsem překonala parkury stupně Z. Až s příchodem do sportovní stáje Mustang se to prolomilo. Nejdříve jsem zastávala pozici ošetřovatelky koní, které jezdil Marek Klus. Postupně jsem se na nich začínala více jezdit, až jsem se tedy dostala k pozici jezdce, což je nyní moje hlavní pracovní náplň. Aktuálně mám do sezony v přípravě devět koní, z nichž budu do větších soutěží brát osmiletou klisnu Quadiru.
Foto: ESC Olomouc, Zenon Kisza / poskytla Miroslava Škanderová
