První jezdecké zkušenosti sbírala Veronika Vacková v jezdeckém klubu Páterov v Bělé pod Bezdězem. K jezdeckému sportu ji přivedla její maminka, která se jezdectvím také zabývá. „Nejprve se mi do sedla úplně nechtělo a moc mě to neoslovilo. V jezdeckém klubu však bylo hodně dalších dětí, které do koní byly zapálené, což mě nakonec také nějakým způsobem přesvědčilo, a později mě to doslova pohltilo,“ říká Veronika Vacková.
Jak probíhaly vaše jezdecké začátky a s kterými dalšími místy byly spojené?
Od svých jezdeckých začátků jsem měla možnost jezdit v našem domovském areálu v Páterově na starších a velmi zkušených koních, kteří za sebou měli úspěšnou sportovní kariéru. Byl to například hřebec Rock’n Roll a další. Velmi úzce je moje jezdecká kariéra spojena také s Farmou Ptýrov, kam jsem dojížděla na pravidelné tréninky s Danielem Voksou, s nímž trénuji dodnes.
Kdo další vás jezdecky ovlivnil a komu vděčíte za své sportovní úspěchy?
Největší podíl na mém rozvoji v parkurovém skákání má bezpochyby Daniel Voksa. Dále ještě spolupracuji a trénuji s Radkem Housou a asi největší vděčnost cítím ke své mamce Monice Maruškové. Mamka mě ovlivnila určitě nejvíce v mých začátcích a vlastně po celou dobu mi předává své zkušenosti, je mou největší oporou na cestě za mými vysněnými sportovními úspěchy.
Směřovala jste svou jezdeckou přípravu výhradně k parkurovému skákání?
Ano, je to přesně tak. Jinou jezdeckou disciplínu jsem nikdy nezkoušela, nebyla potřeba. Parkurové skákání pro mě bylo vždy hlavní prioritou a bylo od začátku úplně jasné, že to je ten pravý sport pro mě. Částečně k tomu asi přispělo i zázemí naší domovské stáje a taky fakt, že moji rodiče mi mohli předávat nejvíce zkušeností právě v tomto odvětví.
Vybavíte si své první parkurové závody? Kde a s kterým koněm jste je absolvovala?
První oficiální závody jsem absolvovala až ve svých dvanácti letech a myslím, že to bylo v Komárně. Bylo to v sedle valacha Limita, jehož jsme měli zapůjčeného z Ptýrova. Vybavuji si, že svou první soutěž ZM jsem překonala bez zaváhání a následující soutěž stupě Z už jsem dokončit nezvládla.
Jak následně pokračoval váš vývoj až na mistrovskou úroveň a jakých úspěchů si ceníte nejvíce?
Do mistrovské úrovně jsem se dostala především díky klisně Nicky 2, s níž jsem získala mistrovský titul v dětské kategorii v roce 2013. Další cenné úspěchy se dostavily s klisnou Cagonettou, s níž jsem vybojovala třetí místo při olomouckém mistrovství České republiky v kategorii mladších juniorů. Nejvíce úspěchů však přišlo s mou nezapomenutelnou klisnou Gallery. S tou jsem si připsala opravdu spoustu skvělých umístění při Českém skokovém poháru i při mistrovských kláních. Když jsem už zmínila své úspěšné koně, tak ještě zde musí zaznít jméno valacha Cancoun, který pro mě také znamenal hodně a v této době s ním sbírá zkušenosti a úspěchy moje mladší sestra.
V dnešní době už máte dosaženou parkurovou výkonnost 140 centimetrů. S jakými ambicemi jste vstupovala do světa jezdeckého sportu?
Rozhodně jsem neplánovala, že se dostanu takto daleko. Ani na první mistrovství jsme nejeli s nějakými velkými ambicemi. Řekli jsme si, že to vyzkoušíme a uvidíme, jak to půjde dál. Přišlo hned první vítězství. V souvislosti s tím jsme pořídili další dva koně, začali jsme jezdit na větší závody, a tak v tom dále pokračujeme.
Kde je nyní vaše aktuální působiště a co patří mezi vaše další sportovní plány?
V nedávné době jsme bohužel byli nuceni opustit naší dlouholetou domovskou stáj v Páterově, kde jsme vše vybudovali. Nově jsme se však přesunuli do jiného areálu poblíž Mladé Boleslavi. Toto místo se tedy stalo naším novým působištěm a postupně se ho budeme snažit zdokonalit podle našich představ. Do nové sezony nastupujeme i za nový klub JK Imperial Bony a letošní plány zahrnují účast při olomouckém mistrovství České republiky a starty v kategorii U25 při Českém skokovém poháru. K dispozici mám v tuto chvíli dva koně. Valacha Cassima, jenž je v majetku pana Pavla Němce, kterému jsem za svěření a velikou podporu moc vděčná a dále klisnu Ellis-Strona. Oba koně jsou v plné přípravě a už se moc těším až s nimi někam vyrazím.
Foto: Michael Motygin, Monika Marušková / poskytla Veronika Vacková
