Poprvé se Lucie Kumarová posadila na koně ve svých pěti letech, když jí s bratrem do jezdeckého areálu společnosti Bioveta přivedl jejich otec. „Táta se už dlouhou dobu dobře zná s panem Liborem Bittnerem a zároveň i pro společnost Bioveta pracuje. Já jsem doma pořád žadonila, že se chci povozit na koních, a tak to celé vzniklo. Zpočátku to tedy více chytlo mého bratra, kterému jsem nejdříve jen občas vypomáhala a poté jsem se do jezdeckého sportu také naplno ponořila,“ vypráví svůj příběh Lucie Kumarová. 

 

Jak vzpomínáte na takové to začínající období v přítomnosti koní? 

Musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem se pro tento sport rozhodla. Nějakou dobu jsem se ještě vedle jezdectví zabývala také baletem, ale jsem skutečně moc ráda, že nás u koní náš táta udržel. Občas si to tedy vyčítal, když viděl nějaké naše pády, ale to k tomu jednoduše patří a jsme nyní moc spokojeni, že to takto dopadlo. 

 

Zmínila jste, že vaše jezdecké začátky probíhaly v areálu farmaceutické společnosti Bioveta. Kde se tato stáj nachází?  

Ano, je to tak. Tento areál leží v Ivanovicích na Hané, což je obec nedaleko od Vyškova. V této stáji jsem prožila celý svůj jezdecký rozvoj a získala své první sportovní zkušenosti. V tuto chvíli jsme stále ve velmi těsné blízkosti tohoto místa, ale koně máme ustájené v sousedním areálu. 

 

Celý váš vstup do jezdeckého světa byl vždy spojován výhradně s parkurovým skákáním nebo jste vyzkoušela i jiné jezdecké odvětví? 

S parkurovým skákáním jsem celou svou jezdeckou etapu zahájila a ani bych na tom nic jiného neměnila. Na této disciplíně se mi neskutečně líbí ta dávka adrenalinu, která se vždy dostaví. Pro parkur jsem se rozhodla kvůli svému prvnímu trenérovi Janu Kubrickému. Ten v době mých jezdeckých začátků dojížděl do stáje Bioveta a právě tento trenér velmi ovlivnil můj prvotní jezdecký projev. 

 

Komu dalšímu ještě vděčíte za své jezdecké pokroky a úspěchy? 

V první řadě jsem velice vděčná mým rodičům, bez nichž bych se k tomuto sportu nejspíš ani nedostala. V mém poníkovském období se mi věnovala Andrea Kubrická a její manžel Jan si mě vzal pod svá křídla až po přechodu na velké koně. Ke změně došlo až teprve v minulém roce a nyní aktuálně trénuji s Markem Klusem. 

 

Vybavujete si své první závodní zkušenosti? S kterým koněm a kde se to odehrálo? 

Vím, že to bylo někde na severní Moravě. Měla jsem svého prvního poníka Bohemia Wild Boy, s nímž jsem se hned na prvních závodech umístila na pátém místě a vzpomínám si, že mě to celé neskutečně nadchlo a už jsem chtěla pořád jen závodit. Po přechodu na velké koně jsem sedlala valacha Gema a s ním jsem své první závody absolvovala ve Frenštátu pod Radhoštěm. 

 

Jaké své úspěchy řadíte mezi ty nejcennější? 

V roce 2011 jsem skončila na třetím místě při poníkovském mistrovství České republiky, na to vzpomínám moc ráda. Poté v mých třinácti letech jsem se postupně dostávala i na mezinárodní závody, propracovala jsem se do svých prvních 130 centimetrů vysokých parkurů a celé se to hezky posouvalo. To také považuji za svůj velmi cenný úspěch v mé začínající kariéře. 

 

Můžete zmínit některé své nezapomenutelné koně, kteří vám na cestě za těmito úspěchy určitě také dopomohli? 

Určitě mezi své výjimečné koně řadím již zmiňovaného poníka Bohemia Wild Boy, jehož jsem měla k dispozici od manželů Kubrických. S ním jsem se učila všechny základní věci a ve všem mi hodně pomohl. Dále moc ráda vzpomínám na kobylku Ramonu, kterou jsme pořídili z Trojanovic a dostala jsem se s ní až na úroveň 130 centimetrů. V tuto chvíli mám ve stáji své dvě stálice, jimiž jsou Athos a Concantus. Na tyto čtyři zmíněné koně bud vždycky moc ráda vzpomínat. 

 

S jakými ambicemi jste zahajovala své sportovní působení a co patří mezi vaše jezdecké sny do budoucna? 

Vždycky jsem obdivovala jezdce, kteří překonávali vysoké a obtížné parkury a určitě jsem nepředpokládala, že se mezi ně budu moct jednou také zařadit. Takovým mým největším jezdeckým snem je start při světové parkurové lize Global Champions Tour, ale to ještě bude vyžadovat hodně úsilí a uvidí se, kam nás cesty s mými koňmi zavedou. 

 

Foto: Michaela Javůrková, Anil Kumar / poskytla Lucie Kumarová