Do koňského světa zasvětil Kamilu Veselou její děda, který jí už odmala vodil do různých jezdeckých oddílů v okolí Karlových Varů. Ve dvanácti letech se usadila v jezdeckém klubu ve Staré Roli, kde se jí následně ujala paní Blanka Lukešová, s níž se začínala postupně učit jezdeckým a sportovním základům na její klisně Sandy.
Směřovala jste celý váš jezdecký rozvoj výhradně k parkurovému skákání?
Ano, přesně tak. V té době měla Blanka Lukešová ještě jednu sportovní klisnu, kterou pro ni jezdila Kateřina Veselovská a s nimi jsem společně poznávala, co jezdecký sport obnáší. Složila jsem Zkoušky základního výcviku jezdce a pomalu jsem získávala zkušenosti při svých prvních parkurech. Tato disciplína mi nejvíce vyhovuje v ohledu korektnosti rozhodování o výsledcích. Časomíra a chyby na překážkách jsou vždy viditelné a nerozhoduje tolik v tomto sportu lidský faktor v podobě rozhodčích.
Kdo vám ještě dále předával jezdecké zkušenosti v průběhu vašeho působení v jezdeckém sportu?
Nejdůležitější osobou na mé cestě byl Ing. Václav Nágr, který se mě ujal, už když jsem byla dospělá. V té době jsem sice nebyla schopná podat nijak kvalitní výkon na parkuru, ale i přesto mi pan Nágr nabídl angažmá v Mariánských lázních. To byl nejkrásnější rok mého života, během něhož jsem se toho naučila asi úplně nejvíce. Pracovala jsem se spoustou mladých i více zkušených koní, dostala jsem se až na mistrovství České republiky a až v té době se začala vyvíjet má aktivní sportovní kariéra. Následně jsem se setkala s Jiřím Lužou, s nímž nyní spolupracuji už více než deset let.
Vybavíte si své první oficiální závody? Kde a s jakým koněm jste je absolvovala?
Na to si určitě vzpomínám. Proběhlo to v areálu ve Dvorech u Karlových Varů. Vím, že jsem tam z naší stáje vyrazila po kopytě a přišla jsem pozdě. Po příchodu jsem šla rovnou do parkuru, který se však vydařil a skončila jsem na třetím místě. To byl velmi zajímavý zážitek hned takto na začátku.
Máte představu o počtu koní, s nimiž jste dohromady mohla pracovat? Kteří z nich byli nejvíce výjimeční?
Opravdu nedám dohromady tento počet koní. V těchto dnech se s manželem zabýváme obsedáním, přípravou a prodejem mladých koní. Výjimečným koněm pro mě byl jednoznačně Woran, s nímž jsem se dostala na mistrovskou úroveň a velmi dobře jsme spolu překonávali i Velké ceny na úrovni T. Neméně důležitým koněm pro mě byl El Cardento, jehož jsme kvůli mému těhotenství následně prodali za pomocí Aleše Opatrného. Momentálně je mou stájovou jedničkou velmi nadaný sedmiletý oldenburský valach Warranter.
Jakých sportovních úspěchů si osobně s vašimi koňmi ceníte úplně nejvíce?
Nejvíce si cením sedmého místa v sedle Worana při mistrovství České republiky na Ptýrově. Poté jsem obsadila krásné druhé místo s El Cardentem v tehdejším šampionátu mladých koní, který se konal v Martinicích. Warranter je stále ještě poměrně mladý kůň, s nímž se účastním mezinárodních závodů právě v kategorii pro mladé koně. Na překážkách nechce dělat chyby a má velmi závodního ducha, je radost s ním vcházet do kolbiště. S Warranterem bych se letos chtěla zúčastnit republikového mistrovského klání, pokud půjde vše podle plánu.
Máte už vytvořený konkrétní závodní plán pro letošní sezonu? Čeho byste ráda v jezdectví dále dosáhla?
V letošní sezoně už sebou máme velice úspěšné straty při CSI v Zielone Góře a Lamprechtshausenu, kde koně podávali kvalitní výkony. Dále bych se ráda kvalifikovala na letošní mistrovství České republiky do kategorie žen i družstev. Takovým mým dlouhodobým a zároveň největším snem je mistrovství světa mladých koní v Lanakenu. Tam bych se skutečně chtěla někdy dostat a úspěšně překonat jednotlivá kola šampionátu.
Foto: M. Kůstková, Zenon Kisza, Jan Vlček - Equifo, Sibil Slejko / poskytla Kamila Veselá
