Žaneta Pokorná si vybudovala vztah ke koním prostřednictvím svého dědy, jehož otec se také koním a jezdectví věnoval. „Když mi bylo deset let, tak se děda najednou rozhodl, že mi pořídí koně a zároveň si tím také splní svůj dlouholetý sen,” říká Žaneta Pokorná. Rodina Žanety žije v těsné blízkosti jezdeckého areálu v Poděbradech, takže nebylo úplně těžké rozhodování, kam se první rodinný kůň umístí a kde se obě sestry Pokorné začnou jezdecky rozvíjet.  

 

Jak probíhaly vaše jezdecké začátky?  

Své první zkušenosti jsem sbírala v sedle kobylky Danny, s níž jsem úspěšně složila Zkoušky základního výcviku jezdce, byla to moje první závodní parťačka. Chodily jsme spolu soutěže do stupně ZL, a ještě stále jí máme i v této době u sebe. Tento trend se vlastně snažíme zachovávat s většinou našich koní, že po ukončení sportovní kariéry zůstávají v naší blízkosti a dožívají u nás ve výběhu. Později se do tohoto sportovního kolotoče přidala i moje sestra Adéla a celé se to vyvíjelo dál. Rozhodně nikdo nečekal, že to takto dopadne. Původně si všichni totiž mysleli, že budeme chodit pouze do lesa na vyjížďky, jenže sport byl pro nás obě zajímavější variantou.   

 

Co vás přimělo začít se věnovat vaší hlavní jezdecké disciplíně, tedy parkurovému skákání?  

Od úplných základů jsem se učila jezdit a pečovat o koně v jezdeckém areálu v Poděbradech, který vlastní rodina Kopeckých. Celé zdejší zázemí je zaměřeno převážně pro parkurový sport, tudíž jsem ani nikdy o jiném jezdeckém odvětví neuvažovala. Drezura pro mě není úplně zábavnou záležitostí, ačkoliv vím, že je to velmi potřebné při práci s koňmi, ale na té sportovní úrovni jsem nic jiného kromě parkuru dělat nechtěla.  

 

Kdo vám v průběhu vašich jezdeckých let předával zkušenosti a posouval vás v tomto sportu dál?  

Úplně první zkušenosti jsem získávala na jízdárně v Poděbradech, kde jsem se zdokonalovala pod vedením Roberta Kopeckého. Následně jsem začala spolupracovat s Pavlem Vachutkou, kterému jsem opravdu hodně vděčná, jelikož ta spolupráce trvala dlouho a opravdu jsem se naučila spoustu nových věcí. Jednu dobu jsme dojížděly se sestrou trénovat do Olomouce, kde působí Radovan Cibere. To však bylo velmi časově náročné a nedalo se to bohužel dlouhodobě udržet a skloubit dohromady. Od minulého roku jsme se spojily s Jiřím Ditlem a musím říct, že jsme teď moc spokojené a celé se to vyvíjí tím správným směrem. Opravdu se nám důkladně věnuje, třikrát v týdnu společně trénujeme a když se cokoliv děje, tak Jiří se vždy snaží najít správné východisko a zatím to výborně funguje. Toto jsou tedy osoby, které považuji za nesmírně důležité na mé cestě jezdeckým sportem, myslím, že mi každý z nich přinesl něco nového a od každého jsem získala jiný pohled na danou věc.  

 

 

Jak vzpomínáte na své první závodní roky? Kdy se začaly dostavovat nějaké cenné úspěchy?  

Mé závodní začátky úplně hladké nebyly. Hodně jsem při prvních soutěžích z koní padala a sbírala velké bodové příděly, takže to bylo takové divoké. Jisté zlepšení přišlo až s pořízením kobylky Alabamy 2, s níž jsem se hned v naší první společné sezoně kvalifikovala na mistrovství České republiky mezi juniory. Později jsme spolu sbíraly úspěchy až do stupně S a myslím, že právě s Alabamou přišel takový ten zásadní zlom. Dále jsme pořídili od Francescy Kolowrat-Krakowské klisnu Zulianthu Fortunu, s níž jsem si také prošla nejprve těžkými chvílemi, ale ve výsledku jsem s od ní naučila spoustu věcí a celkově jsem se hodně uklidnila a ustálila ve svých výkonech. V loňské sezoně jsme se shledali s mou aktuální stájovou jedničkou, kterou je devítiletý valach Cameleon Z HDH, s ním to nyní vypadá velice nadějně.  

 

V této době už dosahujete parkurové výkonnosti do 140 centimetrů. Čekala jste takovýto vzestup už ve vašich začátcích?  

Původně jsem v tomto sportu žádné ambice neměla. Jen jsem si tak jezdila a byla ráda, že mám nějakou zábavu. Později se to však rozvíjelo více, přicházeli noví a dobří koně, a jelikož mám poměrně soutěživou povahu, tak jsem si sama na sebe kladla stále více a více požadavků. S tím souvisí i moje křehká psychika při parkuru, ale na tom usilovně pracuji a už se to zlepšuje. 

 

Jaké jsou vaše další sny a budoucí jezdecké cíle? Kteří koně aktuálně tvoří váš tým?  

Chtěla bych se v tomto sportu posouvat stále dál a snažím se za pomoci a podpory mé rodiny pracovat na sobě. K tomu mi určitě pomáhají i dobří koně, které mám momentálně k dispozici. Na letošní sezonu si nyní připravuji koně tři. Mezi ně patří moje stálice Hudalma HDH a Cameleon Z HDH a nově můj tým letos doplní pětiletý Apollo, s nímž bych se chtěla účastnit mezinárodních soutěží pro mladé koně. S Cameleonem bych se určitě ráda zúčastnila republikového mistrovství a pokud se bude vše dobře dařit, tak bych ráda přidala i nějaké mezinárodní účasti v rámci kategorie mladých jezdců. Nejdůležitější pro nás však je, abychom my i koně zůstali zdraví a mohli dále kvalitně překonávat obtížnější soutěže a získávat další cenné zkušenosti.  

 

 

Foto: Patricie Mazuchová, Francky Papelard, Sibil Slejko / poskytla Žaneta Pokorná