„Když mi bylo deset let, tak jsme s rodinou žili ve Španělsku, kde jsem chodila do mezinárodní školy. Jedna moje spolužačka mě vzala s sebou do jezdecké školičky ve španělských horách, kde se mi zalíbilo a rok na to už jsme si pořídili prvního vlastního koně,“ vzpomíná Natálie Soukupová. Tím si česká parkurová reprezentantka otevřela bránu do vrcholového jezdeckého sportu, v němž v této době reprezentuje Českou republiku jako členka týmu mladých jezdců při Pohárech národů.
Jaké vzpomínky vám zůstaly v paměti na vaše jezdecké začátky ve Španělsku?
Vzpomínám na to moc ráda. Jezdila jsem tam spoustu místních poníků a byla tam velmi příjemná a rodinná atmosféra. Areál byl poměrně malý s menší jízdárnou, kruhovkou, výběhy a několika venkovními boxy. Naučila jsem se tam základní věci a postupy při práci s koňmi. Později jsme pořídili poníka jménem Texas a přestěhovali jsme ho ještě na jiné místo, kde jsem nejprve začínala s drezurou. Úplně poprvé jsem tedy startovala na drezurních hobby závodech a ze začátku se zdálo, že u toho i zůstanu.
Do které stáje jste původně zamířili po návratu zpět do Čech?
Svého prvního poníka ze Španělska jsme si přivezli s sebou zpět domů, a dokonce ho máme v naší stáji dodnes. Po návratu naše cesta vedla do Kamenického Dvora k paní Iloně Heyrovské, u níž jsem měla svou domovskou stáj několik let, než následoval přesun do vlastního zázemí.
Jak poté pokračoval váš jezdecký vývoj a posun do vyššího parkurového sportu?
Ilona Heyrovská nám pomohla najít mého prvního kvalitnějšího sportovního koně Laququ a velmi záhy jsem zjistila, že drezura nebude mou životní jezdeckou disciplínou. Větší ambice jsem objevila v parkurovém skákání. Následně přicházeli další koně do našeho týmu a mé kompletní jezdecké začátky proběhly právě na tomto místě ve spolupráci s Ilonou. Složila jsem pod jejím vedením Zkoušky základního výcviku jezdce a dopracovala se až k titulu vicemistryně v roce 2017 mezi mladšími juniory s koněm Hamiltonem.
Už jste zmínila své první hobby drezurní závody. Vybavíte si i své první zkušenosti v parkurovém kolbišti?
Poprvé jsem si vyzkoušela absolvovat závodní parkur v opřetickém jezdeckém areálu s koněm Laququ. Vybavuji si, že nebylo úplné hezké počasí, foukal prudký vítr a byla ukrutná zima, ale i přesto jsem to zvládla a můj táta na mě byl moc pyšný. To byla má první parkurová zkušenost.
Kdo vás nejvíce nějakým způsobem ovlivnil a předal vám potřebné jezdecké zkušenosti v začínajících letech?
Takových lidí je určitě více. Nicméně v tomto případě je na místě zmínit opět Ilonu Heyrovskou. Ta mi v mých začátcích pomohla nejvíce, vždy mě velice podporovala, starala se o mě skoro jako o vlastní dceru a naučila mě jisté pokoře ve vztahu ke koním.
Můžete zmínit nějaké nejcennější úspěchy a oblíbené vzpomínky v dosavadní sportovní kariéře?
Nejraději vzpomínám na své úspěšné mistrovství České republiky s mým výjimečným Hamiltonem, kdy jsme skončili druzí v kategorii mladších juniorů, to byl rok 2017. Přijelo mě tam podpořit spoustu mých přátel a lidí ze stáje, byl to pro mě skutečně nezapomenutelný a dojemný zážitek. Druhou nejsilnější vzpomínku mám na závěr loňské sezony, kdy jsem překonala bez chyby svůj druhý T parkur v životě v sedle Lorda Legacy. I při této příležitosti to se mnou prožívali moji blízcí lidé, což pro mě také moc znamenalo.
Co je nyní vaším hlavním cílem v rámci vaší osobní jezdecké přípravy a co plánujete do budoucna?
Letošní sezona pro mě bude velmi speciální, a to proto, že poslední rok budu věkem spadat do kategorie mladých jezdců. Tím pádem pro mě bude hlavní motivací účastnit se soutěží pro nás určených, a to na úrovni národní i mezinárodní. Od začátku venkovní sezony jsem již startovala v Poháru národů v Rakousku a nyní se s týmem chystáme na další kolo. Pokud vše dobře dopadne a vše půjde podle plánu, tak je možná i účast při evropském šampionátu.
Foto: Tereza Dohnalová, Equifo - Jan Vlček / poskytla Natálie Soukupová
