K jezdectví se poprvé Aleš Daněk dostal ve svých sedmi letech v Podkrušnohorském zooparku Chomutov. „Začínal jsem podobně jako většina jezdců nejprve na ponících. Když jsem byl starší, tak jsem navázal spolupráci s panem Martinem Matějkou, který mi poskytl na ježdění své velké koně,” zmiňuje v úvodu rozhovoru Aleš Daněk.  

 

Kdo vás ke koním přivedl a jak jste se později přiblížil k jezdeckému sportu? 

Původně jsem se svou sestrou dělal různé bojové sporty. Ta poté začala docházet právě do Podkrušnohorského zooparku v Chomutově, kde se učila jezdit. Nejprve jsem se tam na ní chodil koukat, jednoho dne mi řekli, ať si to také vyzkouším, a tím to celé odstartovalo. K jezdeckému sportu jsem se více přiblížil už při svých studiích na zemědělské škole v Kladrubech nad Labem. V té době jsem jezdil ve sportovní stáji BOST Praha, tedy u Bohumila Starnovského, tehdejšího sponzora Petra Doležala, s nímž jsem také spolupracoval.  

 

Jaký byl váš vývoj ve vztahu k jednotlivým jezdeckým disciplínám?  

Nejprve jsme jako malí jezdili na ponících, kdy jsme se dokonce učili i základy voltiže. Hodně jsme jezdili bez sedla, což byl pro nás určitě dobrý základ do dalších jezdeckých let. Po přechodu na velké koně jsem se už věnoval naplno pouze parkurovému skákání. Od úplných začátků se mi toto odvětví moc líbilo, měl jsem možnost jezdit pomáhat a ošetřovat kvalitní koně na velké závody s Martinem Matějkou a později s Petrem Doležalem, takže mě to neskutečně nadchlo. Atmosféra velkých závodů mě doslova uhranula a už jsem u toho zůstal.  

 

Vybavíte si nějaké vzpomínky na své první vlastní závodní zkušenosti?  

Úplně první závodní atmosféru jsem si vyzkoušel na různých dětských akcích typu „židličkovaná” s poníky a menších parkurových soutěžích v jezdeckém areálu v Děpoltovicích u paní Lahodné. K oficiálním závodům jsem se dostal až po ukončení svých studií. Bezprostředně po škole jsem odcestoval na půl roku do Švýcarska pro získání praxe a po návratu jsem hned nastoupil do stáje Wrbna Racing. V této stáji byla kombinace koní dostihových a také parkurových, které jsem já dostal na starost. Vzpomínám si, že jsem měl k dispozici tři velmi dobré koně, s nimiž jsem se účastnil mistrovství republiky mezi jednotlivci i v rámci družstva. Toto bylo takové mé první juniorské závodní období.  

 

Kdo vám předával jezdecké zkušenosti v průběhu jezdeckých začátků a dále ve vaší kariéře? 

Do stáje Wrbna racing dojížděl také Aleš Opatrný, který tam měl na ježdění nějaké koně a dopadlo to tak, že mě oslovil, a nakonec jsem se stal členem jeho týmu. Začal jsem působit ve stáji v Hořovicích, kde jsme se dále jezdecky vyvíjeli společně s Kamilem Papouškem, Janem Pileckým a Romanem Drahotou.  

 

Jak vzpomínáte na své tříleté působení v této vyhlášené sportovní stáji v Hořovicích u rodiny Opatrných?  

Jednoznačně bych to každému doporučil. Byla to pro mě skvělá zkušenost a do dneška z těch tří let intenzivní jezdecké přípravy těžím. Zjistil jsem tam spoustu nových poznatků ohledně vedení areálu a kompletní práce s koňmi.  

 

Zůstal vám některý z koní, s nimiž jste mohl za ta léta pracovat, nejvíce v paměti? 

Dobrých koní jsem měl možnost jezdit opravdu hodně, takže je pro mě teď těžké vybrat jednoho nejvíce výjimečného. Pracoval jsem třeba s mladým Krisem Kentaurem, s nímž se poté hodně proslavil Aleš Opatrný. Ve stáji Wrbna Racing jsem jezdil výborné mistrovské koně, a i u Bohumila Starnovského bylo opravdu velké množství skvělých koní, takže na všechny vzpomínám velice rád. 

 

Jak byste charakterizoval svou roli v jezdectví v dnešní době? Co je nyní vaší hlavní náplní? 

V těchto dnech již dokončujeme opravy a zvelebování našeho statku v Záhořanech, který jsme si pořídili s přítelkyní. Sport byl v posledních letech odsunut malinko stranou, nicméně už se to vše zase obrací a mám nyní k dispozici dva schopné parkurové koně. Mám teď konečně zase více času na přípravu a trénink svých koní, takže bych se rád opět častěji dostal na závody a nejspíš to budeme směřovat k účasti na mistrovství České republiky. Pokud bude šance, tak bych také rád absolvoval i mezinárodní závody v Praze nebo v Olomouci.  

 

Foto: Statek Záhořany, Patricie Mazuchová, Jan Vlček Equifo, Katka Batoňová / poskytl Aleš Daněk