Ke koním se Kateřina Zigová dostala díky svému dědovi, který jí pořídil jejího prvního poníka. Jezdecké začátky se tak začaly odehrávat v jejich deseti letech. Jelikož pochází z Odoleny Vody, kde se jezdecký sport také velmi intenzivně rozvíjel, tak své první jezdecké zkušenosti získávala Kateřina Zigová na místním statku. „Moc ráda vzpomínám na své mládí prožité na tomto místě, bylo to moc fajn a byli jsme skvělá parta. Bylo to úplně něco jiného, než prožívají dnešní děti a začínající jezdci. Poté už jsem od rodičů dostala svého koně,“ říká v úvodu Kateřina Zigová.  

 

Ke koním vás tedy přivedl váš děda. Kdo další měl ještě podíl na vašem jezdeckém rozvoji? 

Ano, ke koním mě přivedl děda, a ještě také moje mamka. Více k jezdeckému sportu jsem se dostala až s kolektivem na Odoleně Vodě. Získávala jsem inspiraci od výborných jezdců a koní, kteří tam v té době působili. Jezdecký sport se mi začal líbit a už jsem přemýšlela o tom, že bych to ráda do budoucna dělala také. Tenkrát jsem tedy trénovala s Danem Voksou a Viliamem Hadžiou, kteří ve stáji pracovali jako jezdci a následně tam nastoupila Zuzana Zelinková. 

 

Kam vedla dále vaše cesta za novými jezdeckými zkušenostmi? 

Po škole jsem se společně se svým koněm přesunula do Německa, kde jsem strávila pět let, a i tam mě ovlivnila spousta významných německých jezdců a trenérů. Tři roky jsem nejdříve byla ve stáji u soukromníka, pro kterého jsem obsedala a přiježďovala mladé koně. Poté jsem se za pomocí mé kamarádky přesunula do obchodní stáje Axel Abhau Sportpferde, kde jsem se už výkonnostně dostala hodně nahoru, a to především díky velice kvalitním koním. 

 

Měla jste v té době i nějaké jiné sportovní zájmy kromě koní a jezdectví? 

Opravdu se úplně všechno točilo jen kolem koní. Moji rodiče si mysleli, že to nakonec nebude moje náplň života, jelikož to tak bylo v případě mé sestry, která si koně zařadila spíše na tu volnočasovou rovinu. Trochu se to však zvrtlo, šla jsem si za svým cílem a chtěla jsem jim dokázat, že to nakonec zvládnu. 

 

 

Vybavíte si své první oficiální závody? Kde proběhly a jaký ten průběh byl? 

Moje první závodní zkušenost byla s poníkem v Mělníku, což ovšem dopadlo katastrofálně. Poník naprosto odmítal odejít od východu kolbiště, takže si vzpomínám, že jsem s brekem jela domů. Po přechodu na velké koně jsem absolvovala své první závody s mým prvním koněm jménem Ray, jehož mám u sebe ve stáji dodnes. 

 

Které úspěchy považujete osobně za ty nejcennější ve vaší dosavadní jezdecké kariéře?

Při mém působení v Německu jsem zaznamenala spoustu úspěchů ať už to bylo s mladými koňmi, nebo i s těmi více zkušenými, s nimiž jsem se účastnila soutěží do 140 centimetrů. Měla jsem tam vlastně k dispozici mnohem více kvalitních koní, takže moje výkonnost se posouvala výše daleko rychleji. Vím, že jsem v jednom roce zvítězila i německém oblastním mistrovství. 

 

Co následovalo po vašem návratu zpět do Čech v souvislosti s vaší jezdeckou kariérou? 

Po návratu zpět domů jsem závodění lehce omezila a většinu svého času jsem věnovala tréninku. Poté jsme zakoupili čtyřletou klisnu Ellu, kterou jsem si připravila úplně sama až do vysokého parkurového sportu, tedy do úrovně 150 centimetrů. To mě také hodně ovlivnilo v mé kariéře a moc si toho vážím. Objížděla jsem s ní i mezinárodní závody a velmi dobře jsem s ní absolvovala seniorské mistrovství České republiky. Zde bych také ráda zminíla Patrika Majhera, s nímž jsem po návratu začala spolupracovat a trénuji s ním dodnes. S jeho pomocí jsem se dostala až na takto vysokou úroveň v našem sportu. 

 

Jaká je vaše nynější pozice v jezdeckém sportu a co patří mezi vaše budoucí plány? 

Moje pozice v jezdectví je v dnešní době hodně všestranná. Provozuji jezdecký areál v Rudné u Prahy, působím jako sportovní jezdec, takže mám v péči několik svých koní a koní mých klientů, s nimž závodím. A v neposlední řadě se starám o své klienty v jezdecké škole, jakožto trenér a instruktor jezdectví. Moje plány do budoucna se odvíjí od spousty okolních faktorů, ale takový ten hlavní cíl je posun a zdokonalování mladých koní. 

 

Foto: Stáj Arcos / poskytla se svolením Kateřina Zigová