Až se v neděli poběží Cena města Karlovy Vary, v posledních dvaadvaceti sezonách známá i jako Memoriál Josefa Dolejšího, jen znalci dostihové historie si uvědomí, že se jedná o nejstarší dodnes vypisovaný rovinový dostih na českém území.
Její první ročník se konal již na zahajovacím karlovarském mítinku v roce 1899. Tehdy se jednalo o sprint na 1200 metrů a zvítězil tříletý Sandwich s žokejem Robertem Adamsem. Od té doby Cena města Karlových Varů několikrát změnila propozici, krátce se běhala i jako dostih přes proutěné překážky či steeplechase amatérských jezdců. Postupně se však navzdory několika přerušením tradice ustálila ve své současné podobě.
Až do druhé světové války představovala jeden z vrcholů mnohadenního letního mítinku, na který se v červnu a červenci sjížděly velké stáje z celé střední Evropy. Dnes už si dokážeme jen stěží představit atmosféru těch časů, kdy desítky koní, jezdců, trenérů i mnozí majitelé trávili společně několik týdnů na jednom místě a tvořili výraznou komunitu udávající tón v letních Karlových Varech.
Jeden typický příběh, který se odehrál v den Ceny města Karlovy Vary ve zlaté éře lázeňských dostihů před první světovou válkou, líčí maďarská vzpomínková kniha „Fuss vagy fizess!“ („Běhej, nebo plať!“) z roku 1942. Jeho hybatelem byl jistý turfman jménem Moshack, protloukající se jako poradce, manažer, trenér a později startér na menších drahách v uherské části monarchie.
Moshack dal vlivnému majiteli a hráči Miklósovi von Szemeremu tip na zajímavého koně, belgického překážkáře jménem Terence. Podle agenta sice ještě žádný dostih nevyhrál, ale měl údajně nemalý potenciál. Szemere si dal říct, koně koupil a přihlásil ho na karlovarském mítinku do proutěných překážek nezvítězivších.
Tajný rozhovor
Osud tomu chtěl, že na start kromě Terence nastoupil jen jeden kůň, nepříliš třídový proutěnkář v majetku chorvatského hraběte Paula Orssiche. Szemere vsadil na svého koně celkem 40 000 korun, až nakonec bookmakeři přestali přijímat další sázky.
V sedlišti mezitím proběhl krátký rozhovor mezi Orssichem a nejmenovaným dostihovým novinářem. „Už jste si, pane hrabě, vsadil na svého koně?“ zeptal se novinář.
„Ne a ani si nevsadím, Terence přece nemůžeme porazit,“ odpověděl hrabě.
„Jděte klidně do ringu a vsaďte na svého koně tolik, kolik jen můžete. Tady máte ještě mých dva tisíce korun a vsaďte mi je v nejlepším možném kurzu. A svému jezdci dejte pokyn, ať se o Terence nestará, i kdyby běžel třeba sto délek před ním. Ať si jen dává pozor, aby se sám udržel v sedle, protože pak tu sázku vyhrajeme.“
Když novinář viděl Orssichovo překvapení, ztišeným hlasem dodal: „Terence není nezvítězivší kůň. V Belgii už jednou vyhrál. Pokud uspěje i dnes, podáte protest a on bude diskvalifikován, protože nesplňuje podmínky pro účast v dostihu nezvítězivších. Pro jistotu si ode mě vezměte loňskou belgickou ročenku s výsledky. Díky ní snadno prokážete, že Terence ve svém předchozím působišti už vyhrál...“
Udivený Szemere
Poté, co se hrabě Orssich přesvědčil, že novinář má pravdu, dal svému jezdci potřebné pokyny a pak už spěchal do sázkového ringu. Tam bookmakeři k Orssichově velké radosti nabízeli na jeho koně kurz 3:1, protože přijali na Terence tak vysoké sumy, že ochotně brali jakékoli protisázky.
Po startu Terence odskočil a brzy vedl daleko před Orssichovým koněm, který se lopotil v uctivé vzdálenosti. Novinář seděl na lavičce před ringem, a když už Terence vedl s obrovským náskokem, bookmaker přijal jeho sázku pět set korun na Orssichova koně v kurzu 10:1.
Terence zvítězil o nesčetné délky, ale po doběhu byl na základě protestu diskvalifikován a vítězem se stal kůň hraběte Orssiche. Velkou část peněz vsazených Szemerem tak vyhráli Orssich a novinář.
Szemere se později od hraběte dozvěděl, co dění na dráze předcházelo, a požádal ho, aby mu onoho novináře představil. „Proč jste mi neřekl, že Terence nesplňuje podmínky?“ zeptal se.
„Vydělal jsem jedenáct tisíc korun na tom, že Terence běžel,“ odpověděl novinář, „a přesto jsem vás dnes dopoledne hledal ve vašem hotelu, abych vaše lordstvo upozornil, že Terence nesmí běžet, protože nesplňuje podmínky, a i kdyby vyhrál, bude diskvalifikován. Neměl jsem však to štěstí, abych vás zastihl.“
Jádro příběhu sedí, detaily nikoli
Tolik vyprávění ze staré maďarské knihy. Postavu novináře lze identifikovat poměrně snadno, i vzhledem k detailnímu líčení různých podrobností to nemůže být nikdo jiný než autor knihy Aurel Föld (1877–1970). Známý sportovní novinář a divadelník měl vlastní stáj, obchodoval s plnokrevníky a manažoval velké stáje. Pravidelně se pohyboval v Karlových Varech, Vídni, Budapešti i Velké Chuchli.
Miklós von Szemere (1856–1919) byl uherský politik, diplomat a majitel jedné z nejúspěšnějších rakousko-uherských stájí. Známým jménem byl i člen chorvatského šlechtického rodu usazeného v Rakousku Paul Orssich de Slavetich (1871–1947), majitel a někdejší armádní jezdec. Autentickou postavou je i zákulisní znalec Moshack, vystupující pod křestními jmény Johann nebo Jean. Ve skutečnosti se jmenoval Adalbert Moshack a zemřel v roce 1923 na astma.
Odehrála se však historka skutečně tak, jak ji po letech zachytil Föld ve svém vyprávění? Terence běžel v Karlových Varech v roce 1913, konkrétně ve třetí den mítinku v neděli 13. července. Tehdy pětiletý ryzák skutečně patřil Szemeremu, nestartoval však v proutěných překážkách, nýbrž v Preis der Alten Wiese na 1600 metrů. Kromě něj a Orssichova valacha Rahla navíc startovali ještě čtyři další soupeři.
Terence jako horký favorit pod žokejem Markó dlouho vyčkával v malém poli. V cílové rovině zaútočil a zvítězil o krk. Výsledkový protokol říká, že Terence uplatnil váhovou úlevu pro nezvítězivší koně, ačkoli měl z dřívější doby na kontě vítězství v Belgii. Kvůli nesprávné nesené hmotnosti byl proto diskvalifikován. Vítězem však nebyl prohlášen Orssichův kůň, nýbrž pětiletý Rex. Rahl obsadil konečné třetí místo.
Zdá se tak, že Aurel Föld zde se svým typickým smyslem pro správnou pointu zkombinoval dvě různé události, diskvalifikaci belgického importu a příběh velké výhry urozeného sázkaře.
Szemereho nicméně nemusela diskvalifikace příliš mrzet. Ve stejný den zvítězila jeho tříletá ryzka Czifra v Ceně města Karlovy Vary. S Aurelem Földem navázali dobré vztahy a novinář mu později pomohl získat vítěze rakouského derby z napajedelského chovu Confusionaria.
A Terence? Měsíc a půl po karlovarské události, v sobotu 30. srpna 1913, ovládl v Budapešti lehce o tři délky handicap na 2000 metrů.
