V pravidelném rubrikovém rozhovoru jsme si s juniorkou Elišku Skřivanovou povídali o dvanáctiletém hannoverském valachovi Farewellovi. Narodil se ve Španělsku a jeho cesta do České republiky byla tak trochu dílem náhody.
Považujete některého z koní vaší dosavadní jezdecké kariéry za nezapomenutelného?
Mým životním koněm je rozhodně Farewell. Je to dvanáctiletý hannoverský valach, s nímž aktuálně nejvíce závodím. Máme ho čtvrtým rokem.
Kde jste se poprvé s tímto koněm setkala?
V roce 2016 jsme byli na mistrovství Evropy v Holandsku, v tu dobu jsem jezdila klisnu Velvet, a rozhodli jsme se jet podívat na koně do prodejní stáje. Bylo to spíš ze zvědavosti než za účelem si některého koupit. Farewell byl v této stáji teprve týden, dovezli ho tam ze Španělska, kde se narodil a závodil v úlohách do stupně ST. Fanda nás nadchl na tolik, že jsme si ho odtud rovnou odvezli.
Čím vás uchvátil, že vaše rozhodnutí bylo takto spontánní?
Fanda má takový šarm, že se na něj stačilo jen podívat a věděli jsme, že je to ten pravý. Byl to jednoznačně nejlepší kůň, na kterém jsem tam seděla. Padl mi do oka jak po jezdecké stránce, tak i z hlediska charakteru. Hned od začátku nás překvapilo, jak moc byl hodný pod sedlem. Nebála bych se na něj posadit malé dítě. Myslím si, že jsme v tomto směru měli obrovské štěstí, je to takový můj učitel.
Má vůbec nějaké negativní vlastnosti?
Velký zážitek je ho vodit na vodítku, je to něco jako pouštění draka ve větru. Kvůli tomu nechodí ani na lonž, a když jde do výběhu, je potřeba ho tam hlídat. Stejně tak temperametní je i při projížďkách do přírody, někdy je to opravdu o život. Je opravdu velmi pracovitý, nejspokojenější je při práci na jízdárně.
Vnímáte velký rozdíl v jeho chování při tréninku a pak na závodech?
Při závodech se rozhodně snaží mnohem více předvést, kolikrát mi přijde, jako bych seděla na úplně jiném koni. Ale opět je problém při předvedení na ruce během vet checku, na ten se vždycky psychicky připravuju už měsíc před závody. Z předvedení na ruce jsem mnohem víc nervózní než ze samotné úlohy.
Kterých společných úspěchů si nejvíce vážíte?
Obou mistrovských titulů, zejména pak toho letošního. V roce 2019 to bylo tak trochu o fous, ale letos jsme do toho dali opravdu všechno.
Prošli jste si s Farewellem i nějaké obtížné období?
Po první společné sezoně měl Fanda úraz a rok jsme nejezdili. Velmi náročné období pak pro mě byly nové začátky poté, co se vrátil z rehabilitace. Nebylo to zrovna blízko, a tak jsme za ním nemohli jezdit každý den. Začínali jsme pak znovu od začátku nejen jezdecky, ale i co se týká našeho vztahu. Nejsem jezdec, který by byl zvyklý rychle střídat koně, chvíli mi trvá, než si ke koni najdu cestu, a tak to zkraje nebylo jednoduché. Mám radost, že se nám to podařilo překlenout, a přijde mi, že jsme si tím mezi sebou vybudovali ještě silnější pouto.
S kým v tréninku spolupracujete?
Trénuji s Katkou Osičkovou, která od nás bydlí asi dvě stě kilometrů, takže k nám dojíždí maximálně čtyřikrát do měsíce, a využívám také tréninků Remyho Bastingse, pokud je zrovna v České republice. Většinou ale jezdím sama.
Jaké máte plány do příští sezony?
Mým velkým cílem do příští sezony je mistrovství Evropy a dosáhnout lepšího výsledku než v letošním roce, kdy se nám to příliš nepodařilo. Dále bych chtěla odjet s Fandou alespoň na čtrnáct dní za Remym do Holandska na tréninky.
Foto archiv Elišky Skřivanové