Hannoverská klisna Cara je od roku 2016 sportovní partnerkou české parkurové reprezentantky Anny Held. Je dcerou věhlasného Contendra I. I přes nelehké začátky o ní její jezdkyně tvrdí, že je jeden z nějhodnějších koní, co zná.

 

Kterého z vašich dosavadních koňských svěřenců považujete za nezapomenutelného?

 

Mým životním koněm je Cara Mia III a naštěstí je to v tuhle chvíli můj současný kůň. Cara je hannoverská klisna narozená v roce 2004 po Contendro I a matka po Werther. Koupili jsme ji v lednu 2016 a od té doby je to má stajová jednička, i když to ze začátku bylo trochu těžké.

 

Jaké bylo vaše první setkání?

 

Poprvé jsem si Caru zkoušela v Německu asi dva měsíce před tím, než přijela k nám. Zkoušela jsem si tenkrát ji a její dceru. Díky bohu jsem si vybrala Caru.

 

Byly si podobné? Proč padla volba zrovna na ni?

 

Kupodivu si moc podobné nebyly. Cara byla starší a zkušenější, proto padla volba na ni. Nikdo tenkrát ale netušil, že to spolu dotáhneme takhle daleko.

 

Říkala jste, že začátky byly náročné, v jakém smyslu?

 

Hned na prvních závodech jsem z Cary spadla a zlomila si bederní obratel. Po třech měsících jsme pak mohla začít zase jezdit, ale s Carou to moc nefungovalo. Nevěděla jsem jak na ni a jednoduše jsem ji nezvládla odjezdit. Naštěstí se to po přibližně po dvou měsících zlomilo.

 

Nebála jste se pak zpátky do sedla?

 

Vysloveně strach to nebyl, spíš taková nejistota. Naštěstí mě všichni okolo a hlavně koně podrželi, měla jsem tenkrát ještě valacha Quicknesse. Brzy jsem se vrátila zpět do normální rutiny.

 

Má Cara nějaké speciální vlastnosti nebo zvyky?

 

Dalo by se říct, že na ježdění je trochu speciální. Drezuru úplně nenávidí. Ale když ji člověk nechá takovou, jaká je, tak je naprosto spokojená. Úplně nejspokojenější je venku na vyjížďce nebo samozřejmě ve výběhu. Má úplně skvělý charakter. Je to jeden z nejhodnějších koní, které znám. Nikdy se mi nestalo, že bych se jí bála. Vůči ostatním koním není úplně přátelská, protože má ráda svůj klid. Ale například úplně miluje děti a její oblíbená mňamka jsou banány.

 

Vzpomenete si na nějakou společnou úsměvnou historku?

 

S Carou je každý den úsměvný, ale co pravděpodobně každému utkvělo v paměti je, když se Cara na mistrovství Evropy 2017 odrazila o cvalový skok dřív na triplebar, což nikdo nečekal. Byla jsem tak nervózn, že jsem se přepočítala o cvalový skok. Tenkrát z toho byli všichni v šoku. Dneska už se tomu každý zasměje.

 

Když už jsme u mistrovství Evropy - jakých společných úspěchů si nejvíce ceníte?

 

Určitě vítězství na mistrovství České republiky v roce 2017, účast na zmiňovaném mistrovství Evropy v tom samém roce 2017 v kategorii juniorů a následně v roce 2019 v kategorii mladých jezdců. Teď poslední úspěch bylo třetí místo v Grand Prix mladých jezdců na CSIO ve Zduchovicích. Cara měla být původně kůň, který mě naučí v mých prvních stotřicítkách. Nikdo netušil a pravděpodobně ani nevěřil, že spolu  někdy pojedeme na mistrovství Evropy v kategorii mladých jezdců.

 

Jaké máte společné plány do budoucna?

 

Tím, že Caře už je šestnáct let, úplnou představu nemám. Řekla jsem, že nebudu dělat rozhodnutí za ni. Až bude chtít do důchodu, tak mi dá vědět. Zatím ale vypadá opravdu dobře a je ve skvělé kondici, takže doufám, že spolu budeme moci závodit ještě příští rok. Až skončí závodní kariéru, dáme ji do chovu. Co je ale určitě jisté, že u nás Cara dožije.

 

Foto archiv Anny Held