Poslední rok v dětské kategorii má za sebou parkurová reprezentantka Laura Najmanová. Zajímalo nás, proč právě zkrácenou sezonu roku 2020 považuje Laura za velmi úspěšnou a jakou povahu má její životní kůň, desetiletý valach La Frei, syn hannoverského ryzáka Federweissera.
Kterého z koní vaší dosavadní jezdecké kariéry považujete za nezapomenutelného?
Za svého životního koně považuji valacha La Frei. Vždycky jsem spíše dědila sportovní koně po sestře Sofii a La Frei byl první kůň, kterého jsme kupovali přímo pro mě. Nyní ho už jezdím čtvrtou sezonu. Je to kůň, s nímž jsem absolvovala nejvíc parkurů. V letošním roce mu bylo deset let.
Proč jste se tehdy rozhodli právě pro tohoto koně?
La Frei pochází od našich kamarádů, konkrétně od Mirky Šťovíčkové, která ho před tím jezdila. Jeli jsme se na něj podívat a hned po prvním zkoušení jsme si ho odvezli domů, protože byl prostě úžasný. U nás jsme mu nechali udělat všechna vyšetření a rentgeny a následně u nás už zůstal. Když jsme ho přivezli domů, všeho a všech se bál, nechtěl pomalu ani vyjít z boxu. Byl velmi plachý. Začátky proto nebyly úplně jednoduché. Ale netrvalo dlouho a vybudovali jsme si spolu velmi silný vztah.
Kolik vám v tu dobu bylo let?
Tenkrát mi bylo dvanáct let a La Frei byl sedmiletý.
Neměli jste obavy, že pro vás bude náročné se s takovým koněm sejít s ohledem na to, že jste ještě sama neměla příliš zkušeností?
Je pravdou, že tehdy moje ježdění nebylo zrovna perfektní a ještě pořád není, a tak jsme z toho jisté obavy měly. Ale můj trenér spolupracuje také přímo s Mirkou Šťovíčkovou a valacha znal. Věděl, že je to kůň, který mě bude umět podržet. Navíc už jako sedmiletý měl zkušenosti v parkurech do stočtyřiceti centimetrů. Byl sice opravdu hodně bojácný, ale dali jsme mu čas a to se vyplatilo.
Jak se projevuje jeho poměrně senzitivní povaha na závodech?
Když se něco povede, dost často se s ním pak ani nemůžu účastnit dekorování, protože se strašně bojí. V tuto chvíli jsme se už dostali do fáze, kdy na opracovišti, i když je to v novém prostředí, spolupracuje dobře, ale pořád je rozrušený, když vejde do kolbiště. Snažím se proto mít spíš volnější otěž, ale jakmile najedeme na první překážku, jakoby se proměnil a nemá problém vůbec s ničím. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na to, jaký je. Hodně mě v těchto chvílích podpořili rodiče, kteří mi říkali, abych to s ním vydržela. Brzy mi naši trpělivost začal vracet.
Zmínila byste ráda nějaký váš společný úspěch?
Náš největší úspěch bylo zatím první místo v Poháru národů při CSIO ve Zduchovicích v roce 2019. Zvládli jsme zajet obě kola čistě.
Jaká byla pro vás letošná zkrácená sezona?
Na začátku jsem se bála, že letos v podstatě žádná sezona nebude. Teď můžu říct, že to pro mě byl opravdu dobrý rok. Po celou dobu, co se mohlo závodit, jsme jezdili v podstatě každý víkend, podařilo se několik velmi dobrých výsledků, kterých si moc vážím, jelikož to pro mě byla poslední sezona v kategorii dětí. Oba Poháry národů byly vydařené a povedla se i moje první stočtyřicítka, konkrétně juniorská Grand Prix. Takže i když byla sezona krátká, pro mě byla fakt úspěšná.
Foto archiv Laury Najmanové
