Pro drezurní jezdkyni Adélu Neumannovou bylo velmi těžké vybrat si jen jednoho nezapomenutelného koně, a tak alespoň ve zkratce představila všechny čtyři koňské lásky, které ji provázely její jezdeckou kariérou. Číslo jedna je pro ni ovšem přece jen Edie.

 

Který z koní vaší jezdecké kariéry je pro vás nezapomenutelným?

 

Každy z mých čtyř koní, co mám nebo jsem měla, jsou nezapomenutelní. Samozřejmě, že Edie je číslo jedna, ale první dobrý drezurní kůň a má koňská láska byl určitě Thalis, který už je mrtvý, ale dožil se mnou do poslední vteřiny doslova v náruči. Můj nejlepší kůň je Babylon a moje největší srdcová záležitost Heidekrug. Moji koně jsou moji parťáci, všichni. Miluji je bez rozdílu. Ale dobře, budu nejvíc povídat o Edíčkovi. Pochází z Moravy z Hřebčína Murhof od pana Melichara. Je to výjimečný český teplokrevník po otci Pernod ze vzteklé, kopavé a kousavé matky Erny po Quoniam II.

 

Jaké byly vaše společné začátky?

 

Naše začátky byly doslova bolestivé. Eda mě za osmnáct společných let nikdy neshodil, to ovšem nepočítám úvodní "znovu obsedání". Nepostál u nasedání, bolela ho záda, a tak jsem si tehdy připadala jako létají Čestmír.

 

Čím je pro vás Edie tak výjimečný?

 

Eda byl a je speciální naprosto vším, ale to asi každý z mých koní. Každý by se dal popsat jedním slovem. Eda je jednoznačně chytrý, Bobo umíněný a Haji je prostě roztomiloučký, takový plyšák. A samozřejmě jsou všichni krásní a nejlepší drezurní koně na světě.

 

Eda je ale přece jen trochu jiný od ostatních koní. Je chytrý jako pes. Umí prosit packami, koulet očima jako Hurvínek a neustále si vynucovat pozornost všech kolem sebe. Je zajímavé, že ho miluje snad každý, kdo s ním někdy přišel do kontaktu. Neuvěřitelně osobní zvíře.

 

Kterých společných úspěchů si nejvíce ceníte?

 

Vzhledem k tomu, že jsem se s Edou dokázala prakticky bez pravidelných tréninků s trenérem, pouze nárazově při soustředění v zimě, dostat až do úrovně Grand Prix, tak si vážím naprosto všeho. Edík, jako nedrezurní kůň, dokázal celý svůj život konkurovat drahým drezurním koním. Pro informaci byl na Moravě zakoupen ve třech a půl letech za 170 tisíc korun, což je v dnešní době a při aktuálních cenách prostě dobrý vtip - udělat si jezdeckou kariéru na luxusním hobby koni. Ostatně - žádný z mých koní nestál miliony a dodnes patříme mezi Top Ten v České republice. 

 

Vzpomenete si na situaci, kdy Vás Edie opravdu podržel?

 

Nikdy nezapomenu na mistrovství České republiky v Hradištku v roce 2013, kdy jsme oba málem zkolabovali z vedra. Tehdy bylo 60 stupňů na sluníčku a 45 ve stínu. Eda musel před finále dostat kapačku, aby to dal a já to v sobotu už nezvládla. Odvezl mě prakticky v bezvědomí do malé haly, kde mě z něj mamka sundala a musela mě křísit. Pamatuji si, že jsem po dojetí úlohy nevědela, zda zdravím na začátku úlohy, nebo končím. Poznala jsem to, až když začali lidé tleskat. Vůbec nechápu, jak tu úlohu došel. To je prostě Edíček miláček.

 

Jak se má Edie dnes?

 

Nyní je samozřejmě stále s námi. Staráme se o něj s mamkou. Chodí na vycházky a občas pracuje pro radost. Letos mu bude dvacet let a je stále zdravý a čilý. Je to neskutečně houževnatý jedinec. Poslední závody Grand Prix jsme šli v jeho osmnácti letech. Za život vynechal jen jednu sezonu kvůli šlaše - ke stáří už na ně trochu začal trpět. Jinak celý život nikdy nic. Železný kůň. Říkavalo se mu terminátor. 

 

My koně neprodáváme, jsou to členové naší rodiny. Kdybych to udělala, byla bych docela majetná, ale nějak to prostě já ani mamka neumíme. Pravdou ale je, že málokdo může říct, že je nonstop bez přestávky v tom nejvyšším sportu od roku 2008 až do teď - tedy nepřetržitě dvanáct let, a to vždy na předních pozicích. Kdybych byla nucena si vydělávat prodejem koní, nebylo by toto možné. Vybrala jsem si trnitější cestu. Peněz máme stále málo, protože si koně necháváme a děláme s těmi, které máme k dispozici. Každý má své chyby, ale všichni jsou skvělí koně. Edu vystřídal Bobo a určitě dobře a Bobovi pomáhá už dva roky na úrovni T i Hají. Letos mohu říct, že se ctí - i když má své limity, je to obrovský charakter. Hají je ten nejhodnější kůň, na kterém jsem kdy seděla. Neexistuje moc tak hodných a inteligentních koní. Na körungu v Německu v jeho ani ne třech letech dostal za charakter známku 10, byl ale ve velice špatném zdravotním stavu, který mi tehdy prodejce zamlčel, a tak stál relativně dobré peníze. V porovnáním s cenami za drezurní koně to byla cena za hobby koně.

 

Foto archiv Adély Neumannové