"Vždy byl velmi spolehlivý a podržel nás. Moc hodný byl například i na vyjížďkách, nikdy se nestalo, že by venku někoho ztratil," vypráví o svém životním koni voltižní reprezentantka Kateřina Kocurová, která na jeho hřbetě získala titul mistra republiky v jednotlivcích. Úspěchů má však tento kůň na kontě nepočítaně.

 

Jaký kůň je pro vás nezapomenutelným?

 

Nezapomenutelným je pro mě dříve albertovský valach Aquaris. Setkali jsme se poprvé v roce 2008 a oba jsme byli ve voltiži, dá se říct, nováčci. Já jsem měla tedy náskok dva roky, on jako mladý šestiletý kůň úplně začínal. Cvičit jsem na něm začala v roce 2011, kdy nosil už i skupinu.

 

Čím byl pro vás výjimečným? 

 

Moje osobní nejsilnější vzpomínka na něj je z roku 2016, kdy mě dovedl k titulu mistra republiky v jednotlivcích. Opravdu to bylo díky tomu, že jsem mohla startovat právě na něm.

 

Vzpomenete si i na nějaké další jeho sportovní úspěchy?

 

Úspěchů nasbíral opravdu hodně, v mnoha kategoriích se stal mistrem republiky, dvakrát byl voltižním Koněm roku a získal nesčet vítězství doma i v zahraničí. Účastnil se šesti světových a evropských šampionátů.

 

Jaké byly jeho vlastnosti?

 

Vždy byl velmi spolehlivý a podržel nás. Moc hodný byl například i na vyjížďkách, nikdy se nestalo, že by venku někoho ztratil. I můj lonžér Ladislav Menšík o něm vždy mluvil jako o skvělém koni. Zároveň je to tak trochu mrzout, nikdy se nechtěl moc mazlit. A zbožňuje banány!

 

Byl něčím opravdu specifický?

 

Na zadních nohách měl nákrok, a tak jsme mu říkali Kohoutek. K této přezdívce přispěla i na krátko střižená hříva, která mu stála. Ta bylo pro něj typická. Teď je již v důchodu a nechali mu hřívu narůst, díky čemuž ho vůbec nepoznáváme. Vypadá úplně jinak.

 

Jak dlouho sportoval a kde je nyní?

 

Skupinu nosil celkem osm let, což je dlouhá doba, a deset let byl voltižním koněm. Pak se bohužel zranil a od té doby je v důchodu ve Stáji Unikát, kde je využíván rekreačně. Dnes je mu již osmnáct let. Stáj nese jméno podle dalšího albertovského voltižního koně, který si zde také užívá důchodu.

 

Foto archiv Kateřiny Kocurové