Anna Kostková společně s jedenáctiletým oldenburským valachem Clintgoldem, který je po hřebci Clinton II, objíždí domácí i zahraniční parkurové závody. Je to pro ni momentálně ten nezapomenutelný kůň? "Pro mě je trochu těžší vybrat jednoho nezapomenutelného koně. Určitě nezapomenu na klisnu Tuniku. Ta mě dostala z menšího sportu pro radost do trochu většího juniorského skákání. Teď momentálně už druhou sezónu mám Clintgolda, s nímž mám neskutečné množství dobrých i špatných vzpomínek. Od zlomení kotníku asi na třetích našich společných závodech až po letošní vítězství na mistrovství České republiky. Takže teď aktuálně je pro mě ten nezapomenutelný kůň právě Clintgold," říká.

Jak a kde jste se potkali poprvé a jaké byly vaše společné začátky?

Poprvé jsme se setkali ve Zduchovicích, když jsme jeli na trénink s koňmi. V té době jsme spolupracovali s Karolínou Holubovou. Ta o Clintgoldovi už věděla od Natálky Roučkové. Zjistili jsme, že je k prodeji a po vyzkoušení z něho byl nadšený hlavně můj táta. Ten ho miloval od začátku, už když jsme spolu skočili první skok. Musím říct, že naše první společné začátky byly strašné. Do té doby jsem byla zvyklá na úplně jiný typ koní. Většinou jsem měla koně menší, kteří nebyli tolik líní a celkově byli o něco jednodušší. Pak přišel Clintgold. Ten tak trochu nerad pracuje sám od sebe a opravdu se to po něm musí nejdříve důrazněji vyžadovat a potom už pro mě ale udělá cokoliv. Na začátku jsme se teda trochu spolu prali a takový ten správný pocit přišel až později po delší společné práci.

ČTĚTE: Nezapomenutelný kůň: Matěj Kotalík spal ve stáji, aby nezmeškal porod

Vzpomenete si na první společný úspěch?

Za velký úspěch dnes považuji naši společnou souhru. Když Clintgold nechtěl pracovat, tak prostě nepracoval a docela dlouho si ze mě dělal srandu. Poté, když se to začalo lámat a začal ke mně mít respekt, tak to také určitě bylo tím prvním naším společným úspěchem, od čehož se dále odvíjely naše úspěchy sportovní. Nyní se naše spolupráce už konečně vyvíjí kupředu a jsem za to moc ráda.

Čím si vás Clintgold získal?

Získal si mě svou povahou. Já jsem sama poměrně vzteklá a tvrdohlavá, a když mají koně tyto podobné vlastnosti, tak to nebývá úplně dobrá kombinace a většinou to nevede ke klidné práci. Když jsem Clintgolda poprvé viděla, tak působil velice klidně a vyrovnaně a koukal jak největší miláček. Usoudila jsem, že by se mi líbilo ho mít doma ve své stáji.

Naučil vás třeba něco, co jste později uplatnila i v případě jiných koní?

Tento kůň mě už za tak krátkou dobu toho naučil opravdu hodně. Nikdy mi nic nedával a stále nedává zadarmo. Naučil mě jít si za svým cílem a pořád to zkoušet dál, i když se to zrovna moc nedaří. Celkově mě uklidnil a dostala jsem pocit jistoty, což potom vedlo k lepšímu vývoji v práci s mými ostatními koňmi a začaly přicházet i lepší výsledky.

Je něco, co nemá rád? Co patří mezi jeho oblíbené aktivity a činnosti?

Clintgold nemá rád jakoukoliv práci. Naopak velmi rád chodí na vyjížďky a ze všeho nejvíc miluje chodit do výběhu se svou oblíbenou kobylou. Moc rád má jídlo a dobře mu dělá volnější režim. Většinou si ho lidé spojují s jeho mazlivou povahou a také s jeho velikostí. Dále se vyznačuje tím, že dokáže mít po delší dobu pořád stejnou náladu a je opravdu moc hodný. Nikdy se nestalo, že by někoho shodil nebo někomu provedl něco zákeřného.

Vybavíte si nějaké hezké a zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?

Hezké zážitky pro mě jsou, když se vrátí z delších závodů, je spokojený ve výběhu a já vidím jakou má radost a je šťastný, že je doma. Nepříjemná zkušenost přišla v Šamoríně na závodech. Nesprávně jsme ho přivedla k oxeru, kterým proskočil, spadl na mě a zlomil mi kotník.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Adéla Opatrná: Všechny největší úspěchy byly pokaždé právě s Lordany

Jakých společných úspěchů si ceníte nejvíce?

Největším úspěchem je určitě první místo na letošním mistrovství České republiky v kategorii starších juniorů. Velkou radost mám také z každého dobře zajetého parkuru na výškách 130 a 140 centimetrů, a když se Clintgold snaží pro mě udělat vše, co je v jeho silách. Ráda jsem určitě za účast při finálovém kole Českého skokového poháru, v němž šel čistě do rozeskakování U25. Dále byl úspěch dokončit s jednou chybou Grand Prix při CSIO ve Zduchovicích, což byla moje úplně první stočtyřicítka.

Jaké jsou vaše další plány?

Teď máme menší zimní pauzu, aby si koně trochu odpočinuli. A naším dalším plánem je účast na Sunshine Tour v lednu.

Foto archiv jezdkyně