Desetiletý valach Madock po hřebci Manillon Rouge je aktuální stájovou jedničkou Jaroslava Abíka. Po úspěšné loňské sezoně má tato dvojice v plánu výkonnostně navázat třemi a později čtyřmi hvězdami delšího formátu.

 

Který z koní je pro vás nezapomenutelný?

 

Každý. Ne každý byl jednoduchý, ale každý byl svým způsobem osobnost, která mi přirostla k srdci. První opravdu nezapomenutelnou byla klisna Steffany, ta mi dala opravdu hodně během mých parkurových začátků a postupně přicházeli další koně - například Utopie de la Choque, Flirt, Ata a pro mě nynější, velmi stěžejní kůň Madock.

 

Pojďme si tedy blíže představit Madocka.

 

Madock je desetiletý valach po Manillon Rouge. Dříve se věnoval parkuru, poté jsme začali společně startovat také v soutěžích všestrannosti a těch se účastní dodnes. Je to takový trochu šprýmař. Dokáže pozlobit, ale zároveň je velmi milý a oddaný svému pánovi. Svým způsobem je to trochu i lenoch, to především při domácí práci, ale jakmile přijede na závody, chytne drive. Je to, jako když mu zatopí pod kotlem a je naopak potřeba ho trochu mírnit.

 

Jak dlouho Madocka jezdíte?

 

Chvíli jsem ho měl ve výcviku jako čtyřletého. Je to kůň mé přítelkyně Dariny Rosůlkové, a když jsme spolu pak začali žít, jezdil jsem ho již stabilně, což bylo od roku 2016. Od té doby spolu proplouváme. Museli jsme se vypořádat s drezurami, které jsme spolu začali kvůli všestrannosti chodit, a z kraje to bylo poměrně náročné. Nicméně v krosu byl vždy bezkonkurenční.

 

Sedli jste si spolu hned od začátku?

 

Myslím, že máme velmi podobné povahy, takže jsme si poměrně sedli. Vždycky jsme se na všem nakonec shodli, což se pak odrazilo i na sportovních výsledcích. Myslím si, že výkonnostním růstem prokázal své kvality i přesto, že mu zdaleka ne všichni věřili. Určitě to není kůň pro každého. Když na něj sedne někdo nový, otestuje si ho a když se mu úplně nezdá, dělá mu naschvály. Pro mě to byl vždycky kámoš. Když nemám dobrou náladu, dokáže mi ji zvednout a doufám, že to vnímá i on podobně.

 

Kterých společných úspěchů si ceníte?

 

Hodně si cením loňské účasti čtyř krátkých hvězd v Blenheimu v Anglii pro mladé koně. Vnímám to jako úspěšný výjezd, kros absolvoval jen za překročení času, ale pro nás bylo důležité, že dokončil bez trestných bodů na překážkách. Účastnil se i parkuru, který byl podle mě dost náročný, a vůbec celá atmosféra takto velkých závodů byla skvělá zkušenost. Jinak si vážím všech dalších dílčích úspěchů, ať už loňského třetího místa na oblastním mistrovství v drezuře, nebo všech bezchybných parkurů.

 

Jaké máte plány pro letošek?

 

Samozřejmě jako spousta dalším jezdcům nám aktuální situace kolem pandemie původní plány trochu překazila, ale budeme chtít absolvovat nějaké tříhvězdové závody delšího formátu, abychom mohli navázat dlouhými čtyřmi hvězdami. Snad vyjdou nějaké větší závody na podzim.

 

Foto archiv Jaroslava Abíka