Vy a Why Not jste byly silná dvojka. Jaké bylo vaše první setkání?
S Whynotkou jsme se poprvé setkaly v Holandsku u její tehdejší majitelky. Dostali jsme tenkrát tip od pana Umlaufa a Evičky Jančaříkové, kteří se s Whynotky bývalou majitelkou znají a myslím, že s ní doteď spolupracují. Jela jsem si ji dvakrát vyzkoušet a při třetí návštěvě už s námi odjížděla do Česka. Přivezli jsme si ji v jejích sedmi letech.
První svezení tedy dopadlo na výbornou.
Ano, do té doby jsem neseděla na lepším koni. A to vlastně platí až doteď. Byla to láska na první svezení.
Pokračovalo toto nadšení i poté, co jste si ji přivezli domů?
Ano. S rodiči i trenérkou jsme sice věděli, že nás čeká hodně práce, ale nikdy jsem nelitovala toho, že jsme se pro ni tehdy rozhodli. Naopak, hodně jsme se navzájem od sebe naučily a postupně přicházely skvěle výsledky.
Jaké měla tehdy zkušenosti?
Měla za sebou jeden start na národních závodech v Holandsku na úrovni S, takže zvládala samostatně přeskoky a překroky.
Můžete popsat její povahu? Má nějaké specifické zvyky?
Je hodně temperamentní, pracovitá a mazlivá. Sem tam má samozřejmě nějaké mouchy, ale to má asi každý kůň. Ze speciálních zvyků mě napadá, že si ráda například namáčí seno do vody. Vždy vezme seno, namočí v napáječce, a pak teprve sní.
Utkvěl vám v hlavě nějaký společný zážitek?
Zážitků s ní mám opravdu hodně. Z jakékoliv relaxační procházky jsme se vracely pod pěnou, protože mi téměř celou cestu zpět pasážovala. Ze začátku, než jsme vyjeli na závody, jsem ji vždy dala rovnou bandáže a na to transportní kamaše, protože pak, když jsme ji na místě vyložili, už nemohla v klidu postát. Nakonec jsme se poučili a jeli vždy na vícedenní závody, kde měla svůj box, svoje seno a svoji pohodičku.
Na které vaše společné úspěchy jste nejvíc pyšná?
Určitě na získání dvou mistrovských titulů na MČR a také účast na mistrovstvích Evropy v Bernu, Arezzu a Vidaubanu.
Jak se jí daří nyní?
Nyní ji mám ustájenou kousek od domu mých rodičů. Dojíždím za ní z Prahy, a pokud nemůžu já, jede se o ni postarat mamča. Jezdím na ní já a ještě se na ní jednou týdně učí kamarádka ze stáje. K tomu chodí každý den do výbehu. Zkoušeli jsme ji zapustit, ale nepodařilo se. Nyní vzhledem k jejímu věku už to znovu zkoušet neplánujeme.
Daří se vám skloubit zaměstnání a jezdectví?
Jezdím pořád, jen určitě méně než dřív. Ke koním se dostanu maximálně třikrát týdně.
Foto archiv Barbory Dvorníkové