Jezdkyně Barbora Kamírová rozhodně nepatří k těm, co si směrem ke svým čtyřnohým sportovním partnerům udržují profesionální odstup. Standardně se věnuje vždy dvěma až třem koním, s nimiž vždy naváže velmi silný vztah. Jedním z nezapomenutelných koní pro ni byl Christo.
Který z koní vaší jezdecké kariéry je pro vás nezapomenutelný?
Každý kůň mi přinesl nějaké zkušenosti a zážitky a každý z nich mě posunul někam dál. Těžko se určuje, který z nich byl tím nejdůležitějším, ale pokud bych měla vybrat jediného, byl by to asi Christo. Byl to skvělý pan učitel a úžasný parťák a asi i díky němu jsem se rozhodla zaměřit se právě na všestrannost, neboť mi v krosech přinášel spoustu radosti a skvělých zážitků.
Vzpomenete si na vaše první setkání? A jaké byly vaše společné začátky?
Christa jsem poprvé viděla v Pardubicích, bylo to v květnu 2012. Tenkrát ho jezdil Míla Příhoda. Přišel a zeptal se, jestli bych ho nechtěla zkusit, že by mě mohl něco naučit. Tak jsme ho v neděli po závodech naložili a odjel s námi domů. Společných zážitků jsme měli spoustu, zejména z krosů, které jsme si do jednoho užili. Hned od začátku mi dával ve skákání jistotu. První větší úspěch přišel v Humpolci, kde jsem na něm jela své první dvě hvězdy, tehdy to byla ještě jedna hvězda, jako finále Stříbrné podkovy a soutěž jsme vyhráli.
V čem vás jako jezdce posunul dál?
Christo byl úžasný učitel a vlastně mě posunul z malých národních soutěží až na mezinárodní kolbiště včetně mistrovství Evropy. Nejvíce zkušeností mi přinesl v krosech, kde byl naprosto spolehlivý a skočil cokoliv, na co jsem ho navedla, i když třeba ne úplně správně. Přestala jsem mít strach z větších skoků, nebo třeba ze skoků jako je traken, což mi pomohlo pak zejména u dalších mladých koní, kterým jsem tak mohla dávat už od začátku v krose jistotu.
Můžete popsat jeho povahu?
Christo byl trochu lenoch a spíš ho zajímalo všechno, co se dalo sežrat. Ale na druhou stranu, když přišel do startovacího boxu, bylo na něm znát vzrušení a celý kros pak běžel na své maximum, uši dopředu a skákal, jak nejlépe dokázal. Dalším místem, kde byl ochotný udělat pohyb navíc, byla kondiční zkouška. Při krokování před ní byl z nějakého důvodu veselý a občas se i proletěl vzduchem.
Jaké byly jeho silné a slabé stránky?
S Christem byl vždy skvělý zážitek na krose, nevzpomínám si, že bych si nějaký neužila. Skvělé s ním byly i všechny vyjížďky nebo cválání, protože člověk nemusel řešit, jestli náhodou neleží vedle cesty nebezpečný kámen, ale mohl při nich relaxovat a užívat si přírodu. Mezi ty horší chvilky patřily drezurní úlohy na závodech. To byla naše největší slabina a byly náročné jak pro něj, tak zejména pro mě, ale vše nakonec plně vynahradil v nadcházejících dnech.
Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
Celkově toho, že mě posunul na mezinárodní úroveň a měla jsem tak díky němu možnost navštívit spoustu velkých závodů, zejména pak třikrát mistrovství Evropy.
Jaký byl jeho další osud?
Christo toho měl spoustu za sebou a tak se to trochu podepsalo i na jeho zdravotním stavu, který už mu nedovoloval startovat na vyšší úrovni. Rozhodli jsme se ho tedy prodat s tím, že ještě může naučit spoustu věcí v malých soutěžích. Odvezla si ho domů mladá jezdkyně Anička, která s ním párkrát startovala ve všestrannosti, ale už je to relativně dlouho, co jsem je nikde nepotkala a ani nic neslyšela, tak doufám, že dále přináší radost a má se krásně.
Snažíte se ke svým sportovním partnerům přistupovat spíše s odstupem, profesionálně, nebo máte tendenci s nimi navázat silnější vztah?
Momentálně mám na ježdění dva koně a většinou jich nebylo víc než tři najednou, takže mám dost času vybudovat si s každým úzký vztah, což pak třeba ztěžuje prodej, ten vždy nesu velmi těžce. Ale nejsem schopna říct, že bych měla některého ráda méně či více než jiného.
Foto archiv Barbory Kamírové