Letos desetiletá hannoverská klisna Lordany 1, která je po hřebci Lordanos, startuje na domácích i zahraničních závodech s Adélou Opatrnou. Dvojice působí v hořovickém areálu pod vedením Aleše Opatrného. "Měla jsem několik nezapomenutelných poníků, ale ta, která je pro mě nejvíc nezapomenutelná, je moje velká kobyla Lordany, kterou mám aktuálně k dispozici," říká Adéla Opatrná v úvodu rozhovoru.
Jak a kde jste se potkali poprvé? Jaké byly vaše společné začátky?
Lordany jsem dostala, když mi bylo dvanáct let. Přivezl nám jí do stáje Bohouš Starnovský a právě jemu vděčím za to, že ji mám. Premiérové závody jsem s ní absolvovala ve Zduchovicích. První zahraniční výjezd jsme absolvovali také spolu, byly to zimní halové závody v Kreuthu, když Lordany bylo osm let. Minulý rok jsme spolu byly na mém prvním mistrovství Evropy, kde jsme šly dvě kola čistě, a to třetí se nám úplně nepovedlo, což ale byla chyba z mé strany. Letos jsme byly páté v kategorii mladších juniorů na mistrovství České republiky. Na kontě máme také druhé místo z Lamprechtshausenu v Poháru národů. Je zkrátka nezapomenutelná, protože všechny mé největší úspěchy byly pokaždé právě s Lordany.
Čím si vás Lordany získala? Je něco, v čem vás jako jezdce posunula dál?
U této kobyly není vůbec těžké, aby si vás získala. Ona vám dá srdce a ohromnou jistotu, že vás přes ty skoky přenese až do cíle. Ale já jí to potom zase musím oplatit kvalitním vedením po parkuru. Přenese mě přes všechno, ale je potřeba se samozřejmě o ni starat a pečovat, aby ta souhra byla vzájemná. Naučila mě veliké trpělivosti u koní, abych vydržela a dopracovala se k výsledku, který trenér očekává.
Jaké má základní charakteristické znaky?
Lordany je docela speciální kobylka. Hodně se stresuje, a proto je nutné zachovat klid. Když se něco stane, něčeho se lekne, je potřeba se nenaštvat a v klidu jezdit, pokračovat dál a nebrat jí tolik zpátky. Speciální je i v tom, že se trochu bojí koní. Na závodech, když jsme na opracovišti, tak Lordany nosí na hlavě speciální masku, kvůli které nevidí dozadu a koní se bojí méně.
Lordany je velmi citlivá na dotek, třeba při holení, sedlání nebo dotahování podbřišníku. Má takové to typické chování náladové kobyly, a když se jí něco nelíbí, tak to rozhodně dá najevo. Na druhou stranu je velmi mazlivá, přátelská, má ráda lidi a vyžaduje dobroty a pamlsky.
Co všechno jste spolu zažili? Vybavíte si nějaké veselé historky, nebo naopak společné slabé chvilky?
Veselých historek máme opravdu hodně, jelikož s ní trávím spoustu času. Určitě si vybavím i ty horší zkušenosti. Právě například z loňského mistrovství Evropy, když jsme byly bezchybné po dvou kolech a třetí kolo se mou vinou pokazilo. Tento rok se zase nevyvedlo rozeskakování v Lamprechtshausenu, kde jsme skončily na jedenáctém místě v Grand Prix. Vyhnuly jsme jednu překážku, na kterou jsem se vůbec netrefila a Lordany si myslela, že jedeme jinam.
Kterého společného úspěchu si ceníte nejvíce?
Náš společný nejlepší výsledek je vítězství v minulém roce při Poháru národů ve Zduchovicích.
Máte nyní v tréninku i jiné koně? Je Lordany ta neoblíbenější nebo mezi svými koňmi neděláte žádné rozdíly?
Aktuálně mám v práci čtyři koně a žádný z nich není pro mě ten nejoblíbenější. Každý z nich má své plusy a mínusy. Každého mám ráda úplně stejně, a i když jsem občas naštvaná, tak je na konci pokaždé pochválím a pomazlím. Nedá se to takto rozlišovat. Kdyby kterýkoliv z mých koní teď odešel, tak budu smutná.
Foto: Archiv Adély Opatrné
