Býval ozdobou světových kolbišť. Krásný mohutný hřebec Cumano, jehož sedlal Jos Lansink. Když s ním ve finále Světových jezdeckých her, při němž si jezdci střídali své koně, jely tři Lansinkovy soupeřky, vypadaly všechny v jeho sedle obzvlášť drobně.

 

Holštýnský bělouš pocházel z chovu Němce Willyho Lührse. Narodil se v roce 1993 a poté, co byl jako mladý licentovaný jako plemeník, byl při aukci Elite Auction v Nemünsteru prodán do Belgie Jeanovi Verlindenovi. 

 

V pěti letech se s Belgičanem Markem van Dijckem zúčastnil mistrovství světa mladých koní a obsadil dvanácté místo. Se stejným jezdcem pak pokračoval v přípravě do vysokého sportu. Na předních pozicích se začal objevovat v sezoně 2002, kdy s van Dijckem vyhrál třeba Grand Prix v Lummenu. 

 

Na podzim pak přešel pod sedlo Jose Lansinka, který měl tou dobou už řadu výborných výsledků na šampionátech i olympiádách, toho času v národním týmu Nizozemska. 

 

 

Kvalitní koně v belgickém majetku byli jedním z hlavních důvodů, proč Lansink později přestoupil do belgické reprezentace. Rodák z nizozemského Weerselo žil v Belgii už od devadesátých let, ale ještě na olympiádě v Sydney v roce 2000 byl členem družstva Nizozemska. Od roku 2004 závodil pod belgickou vlajkou.

 

„Za Nizozemsko jsem startoval na hrách čtyřikrát. Upřímně, občanství jsem změnil kvůli pravidlu, že jezdec závodící na olympijských hrách musí mít stejnou národnost jako majitel koně. Tou dobou jsem měl k dispozici skvělé koně v držení belgických majitelů a členům mé rodiny se v Belgii žilo dobře, tak jsem se rozhodl udělat tento krok,“ vysvětluje Lansink.

 

Jedním z těch koní byl Cumano. „Měl jsem štěstí na majitele, jako je třeba Jean Verlinden, kterému Cumano patřil. Měl na něj hodně dobrých nabídek, ale neprodal ho a nechal ho pro mě," nechal se slyšet před lety v jednom z rozhovorů.

 

V Aténách na olympiádě už jako Belgičan získal Lansink s hřebcem šestou příčku v týmech. O čtyři roky později v Hong Kongu byli v top 10 mezi jednotlivci. V roce 2007 získali individuální stříbro na mistrovství Evropy v Mannheimu. Dokázali také vyhrát jednu z nejvíce ceněných Velkých cen ve Spruce Meadows.

 

 

Největším sportovním úspěchem ale bylo individuální zlato ze Světových jezdeckých her v roce 2006 v Cáchách. Finále, které se tehdy jezdilo ještě se střídáním koní, přineslo neopakovatelnou podívanou. Naživo přihlíželo na cášském stadionu více než 40 tisíc diváků.

 

Proti Josovi Lansinkovi s Cumanem se ve finále postavily tři ženy: Němka Meredith Michaels-Beerbaum, jež sedlala Shutterflye, Australanka Edwina Tops-Alexander s klisnou Pialottou a Američanka Beezie Madden, která závodila s Authenticem.

 

Koně měli z předchozích dnů v nohách už pět extrémně náročných kurzů. V samotném finále každý jezdec absolvoval jízdu celkem čtyřikrát, nejprve se svým koněm a poté s koňmi soupeřů. Na seznámení s každým z nich měli účastníci tři minuty na opracovišti. 

 

Výsledkem byla jediná chyba v celkových šestnácti finálových jízdách! Dopustila se jí Tops-Alexander s Shutterflyem, když shodila překážku v trojskoku. Ostatní jezdci dokončili všechny čtyři jízdy čistě a rozhodnout muselo rozeskakování. To už absolvovali pochopitelně na vlastních koních.

 

Lansink s Cumanem šel jako první. „Věděl jsem, že Cumano není nejrychlejší. Rozhodl jsem se jet na čistotu a dostat tak ostatní pod tlak,“ uvedl po finále. To mu podařilo. Obě jeho soupeřky udělaly po jedné chybě a Lansink se stal mistrem světa. Druhá byla Beezie Madden, třetí dojela Meredith Michaels-Beerbaum. Za celé hry absolvoval Cumano deset parkurů, počínaje kvalifikacemi, přes finále, až po rozeskakování. Shodil jedinou překážku, a to hned v zahajovácí honební soutěži.

 

 

Cumano se v roce 2011 rozloučil s kariérou. Bělouš, který byl synem Cassiniho I a byl z matky po Landgrafovi I, působil i v chovu. Mnozí jeho potomci měli nebo mají výkonnost do 150 centimetrů a vyšší. 

 

Velmi silný byl ročník 2001, kdy na svět podle serveru Horse Magazine přišlo přes šedesát hříbat. Bylo to po připouštěcí sezoně 2000, v níž Cumano působil ve Francii. Ze všech jeho potomků, kteří závodili nejvyšší úrovni, jmenujme třeba Cantera Z s Kanaďankou Amy Millar, klisnu Nasu, jíž sedlal Steve Guerdat ve švýcarské reprezentaci, hřebce Nectara des Roches, licentovaného plemeníka, jenž závodil s fenomenálním Francouzem Michelem Robertem.

 

Na olympiádě v Londýně byl čtvrtý mezi jednotlivci saudskoarabský jezdec Kamal Abdullah Bahamdan v sedle hnědky Noblesse des Tess. Dvojice navíc byla součástí bronzového týmu. Valacha Chivase Z sedlal až do stošedesátek Američan Richard Spooner, plemeník Atomic Z závodil s Christianem Ahlmannem, členem německé reprezentace. 

 

„Cumano po své sportovní kariéře trávil čas u mě na farmě. Když to bylo ještě možné, jezdili jsme do lesa. Pak už byl ve výbězích. Měl box s nejlepším výhledem, vždy viděl všechny a všechno,“ popisuje Lansink s tím, že hřebec byl vždy šéfem stáje. V roce 2018 Cumano uhynul. Bylo mu 25 let. „Nikdy nic nevzdal a nikdy mě nezklamal. I když byl už ve sportovním důchodu, den co den ukazoval, že je králem,“ napsal tehdy na rozloučenou Belgičan na své sociální sítě.

 

Zdroj: FEI, Olympics, Equnews, Horsetelex, Wikipedie, FEI WEG Aachen 2006 – FN Verlag