Kent Farrington je jedním z nejúspěšnějších reprezentantů zámořské jezdecké velmoci – Spojených států amerických. Jako takový během své kariéry spolupracoval s řadou špičkových koní, ať už to byli Voyeur, Creedance nebo Gazelle. A také Uceko, drobný a houževnatý koník, s kterým také bodoval v prestižních soutěžích.
Holandský valach narozený v roce 2001 má v původu holštýnského plemeníka Celana a jeho dědem ze strany matky je další holštýnský hřebec Koriander. Farrington ho začal připravovat od šesti let a bělouš si velice rychle vydobyl přední pozici jak ve sportovním týmu, tak v domácím prostředí.
„Má opravdu prostorný cval, takže ho je na kolbišti plno, ale ve skutečnosti to není velký kůň,“ popisovala v jednom z rozhovorů dlouholetá Farringtovova spolupracovnice a ošetřovatelka koní Denise Moriarty. „Je to malý kůň, ale šéfuje celé stáji. Všechny nové koně si musí prověřit. Vystrčí hlavu z boxu a trochu je zastrašuje, aby věděli, kdo kraluje. Noví lidé na výpomoc ve stáji zas mohou být překvapení, když jsou jím někam odtaženi. Pokud chce na trávu, tak chce zkrátka na trávu. Když ho poznáte blíž, trochu se to zlepší, ale i tak každý může být vláčen, podle jeho nálady,“ líčila Denise. „Vždy musí být první, třeba když se rozdávají pamlsky.“
Rozmarný, ale skvělý sportovec
Valach začal s Kentem Farringtonem závodit na mezinárodní úrovni v osmi letech. Za bezmála dekádu v nejvyšším sportu spolu nasbírali mnoho úspěchů. I díky Ucekovi držel Američan od jara 2017 téměř rok pozici světové jedničky.
Největším z úspěchů byla zlatá medaile z Panamerických her, které se v roce 2011 konaly v Mexiku. V Hicksteadu získali v téže sezoně ceněnou trofej The King George V Gold Cup. Během kariéry vyhráli také například Grand Prix při CSIO v Dublinu nebo Longines Cup of the City of Barcelona při finále Poháru národů. První místo brali při CHIO v Cáchách, ve Světovém poháru v Harrisburgu, byli u vítězství v Poháru národů ve Wellingtonu. Mockrát hrála jejich zásluhou americká hymna ve Spruce Meadows po nejnáročnějších pětihvězdových soutěžích. Tam se jim výjimečně dařilo.
A právě na toto kanadské závodiště kdysi zavzpomínala Denise Moriarty. „Uceko se ani trochu neumí chovat při dekorování. Ve Spruce Meadows už má zákaz na něj chodit,“ řekla pobaveně.
Jezdec běžně chodíval na dekorování s jiným koněm, aby předešel problémům. Jednou si dokonce půjčil koně jízdní gardy. Někdy ale nebylo možné valacha zastoupit. „V prvním roce, co u nás byl, absolvoval dekorování Poháru národů ve Wellingtonu. Musel jít on, a nebylo to dobré. Prakticky rozehnal kanadské družstvo, někdo kvůli němu málem spadl,“ popsala ošetřovatelka.
Uceko tam tehdy dělal zajímavé kousky ještě, než vešli do kolbiště. „Byli jsme připravení, deky už byly na koních. Najednou stočil hlavu a zadní nohou si začal škrábat a rozmotávat zapletenou hřívu,“ pokračovala ve vyprávění ošetřovatelka. Tu ta situace sice rozesmála, ale nepřekvapila. O běloušovi mimo jiné řekla, že to je nejohebnější kůň, jakého kdy poznala. Pro něco dobrého k snědku by udělal snad jakýkoliv trik. Uceko měl přezdívku „opice“, nejen podle různých kousků, které vyváděl, ale i podle plyšové opice, kterou miloval a měl ji stále v boxu.
Vylomeniny dělal i v jiných situacích. „Začne třeba s jezdcem na zádech skákat a vyhazovat, ale není to tak těžké usedět, on přesně ví, co dělá a kam pokládá nohy. Nijak se nekácí,“ uvedla Denise. „V kolbišti to funguje skvěle, jenže občas je složité vůbec dostat Kenta do sedla. Obvykle pomůže pamlsek, aby alespoň chvíli v klidu stál. Ale třeba v Dublinu z nějakého důvodu extra bláznil. Kent na něj nemohl vylézt, povedlo se to snad na šestý pokus. A to nakonec nasedl z plotu pomocí žebříku,“ vylíčila vtipnou podívanou. „Týmový veterinář se podivoval, proč tak šílí. Vysvětlili jsme mu, že takový on prostě je.“
Z vyprávění ošetřovatelky je jasné, že se ve stájích ani na závodištích s Ucekem nenudili. Bělouš ukončil kariéru v létě roku 2018 a pro Denise zůstává jedním z nezapomenutelných koní.
Zdroj: FEI, World of Showjumping, Chrono of the Horse
