Kůň s dobrým charakterem, učenlivý, ochotný spolupracovat. Silný duchem i tělem, hodný na ošetřování, zdravý, tak popisuje Adéla Svobodová vlastnosti koně vhodného pro voltiž. „Jediné, co nemusí, je skvěle skákat,“ říká se smíchem.
Adéla Svobodová, která v klubu TJ Slovan Frenštát pod Radhoštěm trénuje spolu s manželem Ondřejem Svobodou jezdce věnující se voltiži, mluví o šestnáctiletém valachovi Aladinovi. Přesně touto charakteristikou se totiž teplokrevný hnědák, v jehož původu jsou hřebci Loutano Orion a Landruf, vyznačuje.
Právě on je jedním ze strůjců velkých národních a mezinárodních úspěchů, jichž frenštátští voltižéři v posledních letech dosáhli. „Aladin se k nám dostal na podzim roku 2013. Od Olgy Havrlantové jsme měli tip, že František Lomský ve Filipově u Čáslavi prodává velkého hnědáka, jestli bychom ho nechtěli pro voltiž. Měli jsme v té době jen jednoho koně, tak jsme se tam vydali ho vyzkoušet. Ještě tentýž den jsme ho vezli k nám do oddílu,“ popisuje Adéla Svobodová začátky s valachem, který letos uzavírá desátou sezonu ve vrcholovém sportu.
Rozhodnutí o koupi koně je vždy tak trochu sázka do loterie. „Byl v té době teprve šestiletý a vůbec jsme nevěděli, jak se jeho kariéra bude vyvíjet. Byl velký, v boxu hodný a na první dojem ochotný spolupracovat, tak jsme řekli, že to s ním zkusíme.“
Velmi specifické první závody
Aladin do frenštátské stáje od začátku výborně zapadl. Děti si ho ihned oblíbily a začala práce, která velice rychle postupovala vpřed. „Doufali jsme, že v sezóně 2014 již Aladin bude startovat na závodech. A tak se také stalo. Prvním závodem pro něj byl ten nejtěžší, jaký jsme s koňmi kdy absolvovali, a to Jezdecký festival v Lysé nad Labem. Tento závod byl naprosto specifický pro naši disciplínu – pouze volná sestava, v březnu, kdy ještě skoro mrzlo a okolo spousta rušivých jevů. Svou první akci na něm tehdy absolvovala v kategorii jednotlivců i Tereza Czyžová a otevřeli spolu krásnou kapitolu. Bylo to divočejší, ale na takový ostrý start obstojné. Ve stejný rok se stal nejlepším voltižním koněm a my hrdě převzali jeho první velkou trofej.“
Tereza Czyžová je jednou z odchovankyň Slovanu, díky kterým se Frenštát a Česká republika dostali na nejvyšší příčky do výsledkových listin z mezinárodních závodů CVI i šampionátů. Aladin čtyři roky nosil také juniorskou skupinu, s níž rovněž bodoval.
„Za největší úspěch uplynulých deseti sezón považuji to, že je Aladin přečkal bez všech vážnějších zdravotních problémů. Na tom nespočtu závodů nás nikdy nenechal „ve štychu“ a vždy se své cvičence snažil podržet. Letos při cestě ze švédského Flyinge podle pasu jsme spočítali naježděné kilometry ve vozíku a skončili jsme u čísla 44000 kilometrů jen na mezinárodní závody, ty národní ani spočítat nejde. Moc rádi vzpomínáme na všechny závody v německých Cáchách, to je vždy veliký zážitek. Vlastně asi na každý šampionát. Nejlepší výsledek je čtvrté místo Terezy Czyžové na mistrovství světa v Le Mans ve Francii. Juniorské skupině z Tělovýchovné jednoty Slovan Frenštát na dvou velkých šampionátech pomohl k pátému místu. Co se národní úrovně týká, myslím, že není mistrovství republiky, na kterém by za těch deset sezon nezískala skupina nějakou medaili,“ popisuje Ondřej Svoboda, majitel Aladina.
Moment, na který manželé Svobodovi často vzpomínají, přišel v roce 2016. „Dostali jsme velice zajímavou nabídku, kdy ho Italové chtěli koupit za nemalé peníze. A my jsme stáli před rozhodnutím, zda ho prodat. Přemýšleli jsme, ale možná jsme jen dělali, že přemýšlíme. Rozhodnutí vlastně bylo zcela jednoznačné, neprodáme.“ Aladin tak dál působí v oddíle. Díky sociálním sítím je majitel také v kontaktu s jeho chovatelem Petrem Křížem z Netolic, s nímž sdílí všechny úspěchy.
Dobrák, ale lekavý
Povahu hnědáka si Svobodovi nemohou vynachválit. „Je to největší mazel, jaký může být. Miluje přítomnost lidí, miluje drbání na všech částech těla kromě hlavy. Děti jsou jeho největšími miláčky. Je velice vybíravý ve žrádle i pamlscích, po čem jiný kůň bez očichání skočí, tak Aladin pečlivě prostuduje a teprve pak se rozhodne, zda si to vezme. Na závodech vyžaduje stále čistou vodu ve žlabu a hromádky dělá pečlivě na jedno místo – je to taková „slečinka“.
Venku ho však děti moc vodit nemohou, je totiž velice lekavý. „Bojí se i vlastního stínu, nebo třeba jinak zelené trávy v trávě. Pokud se lekne, tak to vypadá tak, že by člověku nejraději skočil do kapsy a tam se schoval, aby ho nic nemohlo ohrozit. Vlastně nemohu uvěřit tomu, že zvládl tolik závodů bez větších obtíží. V některých halách, kde byli „bubáci“ úplně všude, se to odrazilo i na výkonech – jak jeho, tak cvičenců. Další jeho nedobrou vlastností je strach z cizích koní, pokud koně nezná, tak z něj má paniku a také má strach v jízdárně. Pokud jede kůň proti němu, otočí se a prchá, takže v jeho přípravě není možné sdílet jízdárnu s jiným koněm. Vlastně voltiž na něj zbyla, protože v jiných disciplínách by tento svůj prostor nikdy neměl,“ popisuje Adéla Svobodová.
„V boxu se ovšem o Aladina může starat opravdu každý, i někoňák, je moc hodný a trpělivý. Takže když jsme letos přibrali nové děti bez zkušeností u koní, tak jsme je s klidnou duší mohli pustit k němu do boxu,“ dodává.
V zimním režimu
Pokud si laik či vyznavač jiné disciplíny myslí, že práce s voltižním koněm je pouze o lonžování, není to tak. „Největší kus práce na přípravě voltižního koně je potřeba udělat pod sedlem. U nás je to hlavně drezurní příprava, občas nějaká skoková gymnastika. Aladin za svou kariéru drezurně pracoval pouze se dvěma jezdkyněmi. Nejdříve s Katkou Kopišovou a doteď s námi na jeho přípravě spolupracuje Marika Kotuličová. Ta ho drezurně přiježďuje jedenkrát až dvakrát týdně, pak dvakrát týdně voltiž a zbytek týdne relax v terénu s lonžérem a majitelem Ondřejem,“ vysvětluje Adéla Svobodová.
„Bohužel na vyjížďky je to stále kůň pro toho, kdo se nebojí, protože on se bojí moc. A podle toho vyjížďky vypadají. Děje se to hlavně v zimě – říkáme tomu „zimní mode“ - to je opravdu divoký a my stále doufáme, že přijde zima, kdy přijde k rozumu a bude na něm jako na zkušeném voltižním mazákovi moct vyjet nějaký turista. Letos se tak ještě nestane – zima už začala a stále je to divoké. Ale „letní mode“, který startuje tak v květnu už je o chlup lepší.“
Šestnáctiletý hnědák je po deseti letech ve sportu ve výborném stavu. „Díky skvělé péči je Aladin v super kondici. Velkou zásluhu na tom má pan doktor Ivo Šturm, který rychle a zdárně vyřešil jakýkoliv problém. Díky patří také kováři Petrovi Živníčkovi. I když bude Aladinovi už sedmnáct, my stále věříme, že ještě ponese na svém hřbetě cvičence, kteří budou pyšní a hrdí, že s ním mohou na start. V současnosti nemáme ještě přesný plán a uvidíme, jak se vyvine situace. V hlavě běhají různé myšlenky, ale až aktuální situace před sezónou ukáže. Co teď víme je, že již voltižní práce ubývá a Aladina se snažíme šetřit, aby opravdu ještě spolehlivě mohl oddíl reprezentovat,“ shodují se manželé Svobodovi.
Foto: poskytla Adéla Svobodová
