Jezdecká hala, sehraný kolektiv, velké výběhy i krásná příroda - to vše jsou výhody jezdeckého areálu v pražské Podolance. Nejen o tom se rozpovídala v rozhovoru o své domovské stáji česká paradrezurní jezdkyně Anastasja Vištalová.
Kde se nachází vaše současná domovská stáj?
Moje domovská stáj je u paní Habáskové na Podolance, v Praze Vinoři, pokud se nemýlím, pohybuji se zde již více než pět let.
Proč jste si vybrala právě tuto stáj?
Jsem zde velmi spokojená. Je tu příjemné prostředí i kolektiv a všichni mi vychází vstříc. Jelikož jezdím jen v kroku, potřebuji na trénink prázdnou halu. Dávám tedy vždy dopředu vědět, kdy mám trénink a jsou na mě tak hodní, že mi nechávají na danou hodinu halu prázdnou. Navíc jde o kolektiv, který má zvířata rád a skvěle o ně pečuje, to je pro mě velmi důležité. Dále jsou zde pěkné vzdušné boxy, pastviny a zároveň se neobejdu bez bezbariérového přístupu a již zmiňované jezdecké haly, aby byl možný trénink za každého počasí. Hala zde má rozměr 20 krát 40 metrů, což je rozměr mého závodního drezurního obdélníku.
Jaké další zázemí areál nabízí?
K dispozici je také venkovní jízdárna o rozměrech 20 krát 60 metrů, velké výběhy, klubovna, šatny, kancelář i sociální zařízení. Nad halou máme nově takovou menší místnost, která je určená zejména pro rodiče v době, kdy jejich děti jezdí. Já toto místnost zatím nenavštívila, jelikož se tam musí po schodech, což je pro mě náročné, ale je to jistě praktické hlavně v zimních měsících. Hala je dále vybavená velkými zrcadly, k dispozici máme také solárium a mycí box.
Předpokládám, že většina jezdců je zde zaměřená drezurně, je to tak?
Takových 95 procent ano, občas si zde někdo zaskáče, ale to je spíše výjimka.
Mají zde jezdci možnost vyjížděk do okolí?
Ano, v okolí je krásná příroda, já ovšem na vyjížďky nejezdím. Vzhledem k tomu, že jezdím pouze v kroku, mám strach, aby se něco nestalo, protože by to pro mě mohlo znamenat stopku třeba na půl sezony.
Je zde pro vás možnost využít dalších služeb, jako je například pohybování koně?
U nás ve stáji funguje systém služeb, které se zde střídají. Mně konkrétně pomáhá Míša Habásková, která moji kobylku jezdí, v podstatě ji trénuje, jelikož já jí nedokážu zajistit běžnou drezurní práci, to znamená uvolnit a opohybovat v klusu i cvalu, provést nějaké drezurní cviky. To vše zajišťuje Míša a zároveň za mě bere i zmiňované služby. Když mám trénink, snažím se přijet dřív, v rámci možností si kobylku s pomocí mamky vyčistit a nasedlat, potom ji předáme Míše, která ji půl hodiny opohybuje a druhou půl hodinu pak jezdím já. Celkově je zde velmi příjemná atmosféra a s žádostí o pomoc se zde můžu obrátit na kohokoliv.
Konají se zde také nějaké akce?
Ano, loni a předloni se pořádaly hobby drezurní a paradrezurní závody, letos by se měly poprvé konat také oficiální závody.
Foto archiv jezdkyně