Po více než třech desítkách let a zhruba 3700 vítězstvích se jezdecká kariéra Oliviera Pesliera uzavřela ve čtvrtek docela skromně a neokázale. Jeden z nejlepších žokejů evropské historie se rozloučil nikoli v pařížském Longchamp, ale dvěma starty na provinční dráze La Teste-Bassin Arcachon.

Nejprve dojel druhý v grupě 3 pro tříleté araby a definitivně posledním dostihem jeho kariéry mělo být závěrečné classe 4 Prix Aquitaine Atlantique na 1900 metrů. Měl jet šestiletého Top Glory, v jehož průkazu totožnosti však veterináři odhalili nesrovnalosti a kůň musel být k nevoli početného publika škrtnut.

51letý Peslier se nakonec přece jen dostal na start jako náhradník za zraněného Fabrice Verona a v sedle klisny Mana Sis projel cílem na desátém místě. "Asi mi ještě nedochází, že je tohle můj poslední den. Budu si na to muset teprve zvyknout. Až mě příště potkáte v paddocku, budu tam už jako majitel," řekl Peslier před místními diváky.

Čtěte také: Překážky počkají. Merino si bratislavskou "demolicí" řekl o pozornost

Když pak na dálku děkoval svému dlouholetému parťákovi Christophemu Lemairovi za to, že v dalekém Japonsku zůstal do noci vzhůru, aby mohl sledovat jeho poslední dostihy, v Peslierových očích se objevily slzy.

Jako důvody svého rozhodnutí uvedl kromě stále většího boje s váhou a tenčících se příležitostí v posledním roce také přirozený běh věcí. "Nasbíral jsem přes 3700 vítězství po celém světě, z toho 502 grupových a 165 grup jedna. Jako u všech ostatních, můj čas se zkrátka naplnil. Jsem o trochu mladší než Frankie Dettori a končím těsně před ním. Byla to neuvěřitelná kariéra," řekl britskému listu Racing Post.

V rozhovoru pro francouzskou televizi Equidia dodal: "Nemám žádné výčitky, mohu se v klidu ohlédnout za všemi těmi vítězi i lidmi, pro které jsem jezdil. Za všemi těmi velkými dostihy, dařilo se mi prakticky všude a dosáhl jsem některých výjimečných věcí. Potkal jsem výborné lidi a spoustu jsem se toho naučil. Při prvních cestách jsem pochytil, jakým způsobem se jezdí v Anglii a později jsem zažil nádhernou dobu při objevování japonských dostihů. Tyto dvě země jsou nejúžasnějšími dostihovými národy na světě."

Slovensko si stále pamatuje

Olivier Yves Guy Peslier se narodil v Cosse-le-Vivien a učil se u trenérů Patricka Bianconeho a Nicolase Clementa. První vítězství získal 12. března 1989 na koni Cavallo D’ Oro.

Ke statusu superhvězdy moderního turfu ho katapultovala úspěšná spolupráce s šampionem Andrem Fabrem ve druhé polovině devadesátých let a v prvních letech nového milénia. Dlouhých jedenáct sezon byl smluvním jezdcem Alaina and Gerarda Wertheimerových, v jejichž modro-bílých barvách jezdil mimo jiné nezapomenutelnou Goldikovu, trojnásobnou vítězku Breeders’ Cup Mile.

Čtyřikrát byl šampionem francouzských žokejů a nasbíral stejný počet triumfů v Ceně vítězného oblouku. V roce 1998 vyhrál britské Derby v sedle High Rise, v seznamu jeho úspěchů nechybí King George VI and Queen Elizabeth Stakes, dvakrát Prix du Jockey Club a také Japan Cup. Právě v Japonsku si jako jeden z prvních mezinárodních žokejů získal velkou popularitu a od tamních fanoušků obdržel přezdívku "modrý samuraj".

V době své největší slávy, v roce 2001, přijal pozvání Závodiska Bratislava a zúčastnil se Slovenského derby. Na rozdíl od Lestera Piggotta, Johna Reida nebo Cashe Asmussena se mu ve Starém háji nepodařilo zvítězit a tehdy namlsané publikum tak úplně neuspokojil. Nasbíral tři druhé příčky včetně Zlatého poháru s napajedelským odchovancem Vsacanem, v samotném derby dovedl německého Siberiuse na čtvrtém místě.

S turfem bývalého Československa se jeho cesty pomyslně protnuly ještě několikrát. V roce 1999 finišoval s dvouletou Whitehouseintern pátý na listed scéně v Deauville, stejný výsledek zaznamenal o jednadvacet let později i na Lady Roseburg v Premio EBF - Terme di Merano. Jeho setkání s Koněm roku Trip To Rhodosem skončilo v Prix du Cadran 2014 po nepříliš povedeném průběhu šestým místem.

"Je to velký sympaťák. Když jsme začínali jezdit do Francie, jednou jsem Oliviera Pesliera potkal ve vážnici. Hned se s námi dal do řeči a vyprávěl, jak jezdil na Slovensku," vzpomíná Václav Luka mladší.

"V sedle měl zvláštní styl, k tomu perfektní ruce a odhad tempa, díky tomu všemu dokázal koni vyhovět a neuvěřitelně se na něj napojit. Takhle vyhrál spoustu dostihů, prostě legenda a na vrcholu sil génius. V Evropě existuje jen pár jednotlivců, kteří mají naprosto dokonalý smysl a cit pro koně, a on k nim jednoznačně patřil," dodal bošovický trenér.

Ze závodišť nezmizí

Tato slova zvláštním způsobem odrážejí i vzpomínky na čtveřici Peslierových úspěchů v Ceně vítězného oblouku. Své první "Arc" získal v roce 1996 se suverénním Helissiem.

"Měl enormní cvalový skok a vtip spočíval v tom, zkusit s ním vydržet na špici. Dokázal být velmi chtivý a žokej ho musel dostat do jeho vlastního rytmu. Když se to podařilo, byla to mašina. Přes tím Arc ale samozřejmě byly nervy, protože jsem věděl, že bude velmi těžké dopřát mu jeho optimální průběh zrovna v tomto dostihu. Soustředil jsem se sám na sebe a na to, co je nejlepší pro koně. Zbytek jsem pustil z hlavy. Že ale vyhrajeme takovým stylem, jsem nečekal. Ohlédl jsem se za sebe a neviděl jsem žádného jiného koně, to bylo něco!" vzpomínal Peslier pro Racing Post.

Za největší dostihový talent ze svých čtyř vítězů Arc označil ryzáka Peintre Celebre, který měl schopnost raketového speedu. Sagamixe, svého vítěze z roku 1998, jel v nejbohatším evropském dostihu na doporučení Andreho Fabrea. A neméně slavným momentem byl i triumf na těžké dráze se Solemií v roce 2012. "Ve chvíli, kdy nás minul japonský Orfevre, blesklo mi hlavou, že mám stále dobrou šanci být druhý. Ona pak neskutečně zabrala a ještě stihla vyhrát," líčil Peslier.

Kromě zmíněných úspěchů si zakládá ještě na jedné věci: "Měl jsem po celou kariéru stejné sponzory, stejné dodavatele jezdeckého vybavení a dokonce i stejného agenta."

V dostihovém sportu se chce pohybovat i nadále, byť na detailnější rozhodnutí si chce vyhradit více času. "Budu se věnovat chovu, pojedu se podívat na francouzská a britská závodiště jako divák a budu nadále jezdit v práci. Dnes ráno jsem seděl na šesti koních. Mám rád koně i ježdění, takže se toho určitě nevzdám," ujišťuje Olivier Peslier.