Aktuální domovskou stájí juniorky Evy Vavříkové je drezurní areál v městečku Sieggraben v Rakousku, kam převezla oba své koňské sportovní partnery, jimiž jsou Belle Ennie a Siracusa. Velmi si váží příležitosti intenzivně trénovat s olympionikem Peterem Gmoserem. 

 

Již nějakou dobu dojíždíte za koňmi do Rakouska, kde přesně se vaše nové působiště nachází?

 

Více jak rok a půl jsem se svými koňmi Belle Ennie a Siracusou v Rakousku, v městečku Sieggraben v Burgenlandu, což je třetí nejmenší a nejvýchodnější rakouská spolková zem, ležící na hranicích s Maďarskem. Majitelem stáje je rakouský olympionik a můj trenér Peter Gmoser. Z Brna, kde bydlím a studuji, to mám 220 kilometrů.

 

Proč jste se rozhodla právě takto?

 

Stále na sobě systematicky pracuji, já i moje koně se vyvíjíme, snažíme se zlepšovat a zdokonalovat, a tak se obklopujeme kvalitními trenéry a týmem, který nám v tom pomáhá. To, že aktuálně pracuji pod vedením Petera Gmosera, jsou především velké zkušenosti. Je to pro mě velká radost a jsem šťastná za to, že můžu pracovat právě s ním. Cesta to ovšem úplně jednoduchá rozhodně nebyla. Peter aktivně závodí a trénuje spoustu jezdců, jeho pracovní vytížení je veliké, spolupracuje s lidmi, kteří jsou zapálení. Nějaký čas jsem za ním dojížděla na soustředění. Viděl moje odhodlání a disciplínu a chuť na sobě pracovat, a díky tomu se mohla stát součástí jeho týmu. Věřím, že naše spolupráce bude úspěšná, zároveň bych ale velmi ráda zdůraznila, že každý z mých minulých trenérů pro mě dělal v daný čas na dané úrovni maximum a jsem vděčná za čas a energii, které mi venovali. Určitě na to nikdy nezapomenu, protože to je to, co mě posunulo dál!

 

Co předcházelo tomu, než jste se dostala právě sem?

 

Od složení licence jsem byla se svými koňmi čtyři roky v Nemochovicích až do odchodu do rakouské stáje Petera Gmosera. Jak jsem již zmínila, musela jsem prokázat odhodlání. Každý můj další životní krok přináší spoustu práce, odříkání a pravidel.

 

Jak vybavený je tento areál, čím vším disponuje?

 

Tato stáj je drezurní a leží v nádherné přírodě. Je na samotě obklopena lesy a loukami a přilehlý pozemek má svůj vlastní lesík, který nám slouží ke krásným vyjizďkám a ke krokování koní po práci. Kapacita stáje je cca padesát koní, ale není naplněna protože, jak říká můj trenér, někdy míň je víc. Stáj má vnitřní vyhřívanou halu o rozměrech drezurního obdélníku s přilehlou tribunou. Samozřejmostí jsou perfektní denně udržované povrchy a stěna se zrcadly. Venkovní jízdárna nabízí krásný výhled na okolní přírodu a louky, stáje jsou v zimě taky vyhřívané a jsou na dvě patra. Prostorné boxy mají okna. Ve spodní části stáje je kolotoč pro koně a hned vedle lonžovací kruh. Kolem dokola se nachází padocky pro koně a dále velké i malé travnaté výběhy s přístřešky. Uvnitř stáje je velká místnost na sedla a uzdy, skříně na veškeré vybavení a každý jezdec má pochopitelně svoji skříň na své věci. Uvnitř stáje se nachází také přípravná stání na chystání koní, mycí boxy a solarium, místnost na přípravu krmení, sociální zázemí, prostě všechno je pěkně při ruce. Dále je zde velká místnost s kuchyní, kde každé ráno všichni zaměstnanci, Peter a Belinda v 9:30 posnídáme. To je moc fajn zvyk. Na Vánoce pak je každý rok společné posezení. Velkou výhodou je také poloha areálu, na závody do Magna Racino, Wiener Neustadt nebo do Weikersdorfu to máme cca padesát kilometrů.

 

Co je největší výhodou této stáje z vašeho osobního pohledu?

 

Jako největší výhodu stáje považuji klid a prostor na práci a perfektní servis a péči o koně.

 

Kolik času zde trávíte? Jak vypadá váš běžný program?

 

Ve stáji jsem každý týden od čtvrtka do soboty, teď od druhého pololetí budu jezdit už ve středu. V neděli je zde volno a nepracuje se. Každý den se stanoví přesný plán pro jezdce a koně na následující den. Můj trenér mi dal možnost jezdit i jeho koně, což je velká zkušenost a moc si toho cením. Jakmile odtrénuji a udělám veškerou práci, co je potřeba, mám čas si jít zaběhat, na učení a nebo si uvařit něco dobrého. Mám přímo v domě u Petera pronajatou malou garsonku, kde jsem v podstatě od patnácti let sama. Nemám ještě řidičský průkaz, takže bych se do obchodu, který je dole ve městě, nedostala. Vozím si tedy všechny potraviny z domu a vařím si.Někdy jdu na večeři k Peterovi a jeho přítelkyni Belinde. Když jsem v Brně, docházím kromě školy denně do posilovny, kde pracuji na zpevnění středu těla a fyzičce pod vedením trenéra Jiřího Wagnera, který mi sestavil speciální tréninkový plán. Je to potřeba. Drezura je velmi jednostranná zátěž, což vyžaduje kompenzaci. V týdnu toho již víc nestihnu. Příprava do školy není jednoduchá, i když jsem školu změnila a Německé zemské gymnázium, kde studuji nyní, mi umožnilo individuální studijní plán.

 

Bez jaké části zázemí byste se nemohla s koňmi nikdy obejít?

 

Rozhodně bych se neobešla bez kvalitních povrchů, haly a prostoru pro práci, ale především bez trenéra.

 

Jsou plánovány v blízké budoucnosti nějaké změny v tomto areálu?

 

Momentálně prochází areál částečnou rekonstrukcí. V plánu je krásná dřevem obložená nová sedlovna, nový mycí box a další.

 

Jak si představujete stáj či areál s ideálním zázemím pro vaši disciplínu, co by tam rozhodně nemělo chybět?

 

Ideální stáj dělají podle mě hodně lidé a jejich přístup ke koním. Nemůžu to úplně přesně hodnotit, ale určitě se nedá sport dělat ve stáji, kde není systém a řád, který všichni respektují a dodržují, bez vedení a bez odpovídajícího zázemí.