Olympiáda v Tokiu pomalu klepe na dveře. Zahajovací ceremoniál se odehraje už v pátek 23. července. Přinášíme vám kompletní přehled o parkurových soutěžích, jejich struktuře a formátu, časovém plánu i mnoho dalších informací. Letošní olympijské hry totiž nabídnou hned několik zásadních změn, kterých se dočkalo právě jezdectví. Co tedy čeká náš tým i fanoušky?

 

Zásadní změny oproti minulým hrám jsou dvě: Individuální medaile budou rozdány dříve než týmové, a druhou novinkou pak je počet jezdců v družstvu. Za každý národ mohou totiž nastoupit jen tři dvojice, nikoliv čtyři, jak tomu bývalo. 

 

Žádný výsledek v týmu se nebude škrtat, započítávat se tedy budou všechny tři jízdy. Pokud jeden z trojice jezdců vzdá nebo bude vyloučen, neinkasuje sice žádné trestné body, ale celé družstvo bude klasifikováno až v pořadí za družstvy, za něž své jízdy dokončí všichni tři zástupci. Pokud vzdají nebo budou vyloučeni dva jezdci v rámci jednoho týmu, znamená to vyloučení týmu ze soutěže.

 

Na olympijské hry může každá národní federace vyslat celkem čtyři dvojice. Do soutěže jednotlivců i do soutěže týmů mohou nastoupit pouze tři z nich. Před kvalifikačním parkurem jednotlivců musí být pevně dané, které tři dvojice soutěž absolvují, a v průběhu už nelze sestavu měnit. Ovšem novinkou je, že pro soutěž družstev může být jedna dvojice vyměněna. 

 

Další důležitou novinkou je počet kol v individuální i týmové soutěži. V roce 2016 v Riu byl celý program zakončen rozeskakováním po finále jednotlivců. Počítejte s námi. Vítěz Nick Skelton s hřebcem Big Starem, než si mohl vychutnat medailový ceremoniál, absolvoval během šesti dní zahajovací skákání jednotlivců, dvě kola týmové soutěže započítaná i do individuálního klání, dvě kola finále a rozeskakování. 

 

Letos v Tokiu je první parkur hodnocen jako přímá kvalifikace do finále, do něhož půjde třicet nejvýše postavených dvojic. Po finále, které bude vypsáno jako klasická soutěž s rozeskakováním, bude o novém šampionovi jasno.

 

 

V případě týmů je to podobné. První kolo rovnou rozhodne o tom, kterých deset zemí postoupí do finále. Ve finále pak pojedou sportovci opět jen jeden parkur. V případě shody trestných bodů na první místě rozhodne rozeskakování.

 

Nový formát tak může přinést překvapení jak v individuálním, tak v týmovém hodnocení. I největší favority může stát zaváhání v kvalifikaci místo ve finále a znamenat tak zmařené naděje. Zatímco, když bude mít některý z „papírově slabších“ jezdců či celků svůj den, může zazářit.

 

 

Časový harmonogram

Jisté je, že v parkurovém skákání neuvidíme obhájce z Ria. Brit Nick Skelton vybojoval zlato v osmapadesáti letech a v sezoně 2017 ukončil kariéru. Chybět bude i vítěz olympiády v Číně 2008 a bronzový medailista z posledních her v Riu Eric Lamaze (CAN), jenž účast odřekl ze zdravotních důvodů. Startka ovšem bude plná zvučných jmen a parkurové skákání je nevyzpytatelné. I největší hvězdy dělají chyby. Odborná média řadí mezi možné medailisty třeba úřadujícího mistra Evropy Martina Fuchse ze Švýcarska, jeho kolegu z nároďáku Steva Guerdata, který už má titul z Londýna 2012, nebo člena zlatého britského týmu z Londýna Bena Mahera. Každé z jmen z horních pater světového žebříčku může v Tokiu rezonovat. 

 

Mezi týmy se „sází“ na velmoci jako jsou Německo a USA, přičemž mezi favority patří jistě i Belgie, Nizozemí nebo Švýcarsko. Obhajovat zlato bude Francie, za níž dojeli v roce 2016 právě reprezentanti USA a Německa.

 

Česká jezdecká federace před pár dny ohlásila oficiálně, že do Tokia vyšle Annu Kellnerovou, Aleše Opatrného, Kamila Papouška a Ondřeje Zváru. 

 

Foto: Arnd Bronkhorst / FEI