Je jedním z nejstarších olympijských vítězů napříč všemi sporty. Když si v brazilském Riu de Janeiru v srpnu roku 2016 dojel pro zlato, bylo mu 58 let, 8 měsíců a 20 dní
Batole v sedle
Nicholas David Skelton se narodil v roce 1957 a na poníkovi seděl poprvé v životě už jako osmnáctiměsíční batole. Tehdy ještě nikdo netušil, že začíná kariéra jedné z nejvýraznějších osobností parkurového sportu. Ve 14 letech začal pomáhat u koní na farmě manželů Edgarových. Po dvou letech opustil nedokončenou střední školu a začal u nich pracovat na plný úvazek.
První velké úspěchy
Už v juniorském věku se uvedl jako obrovský talent. V roce 1975 vyhrál mistrovství Evropy a s družstvem bral stříbro. Z dalších evropských šampionátů už v seniorské kategorii konaných v osmdesátých a začátkem devadesátých let má kolekci sedmi cenných kovů, hlavně v rámci týmu. V roce 1986 obsadil třetí místo v individuální soutěži na mistrovství světa v Cáchách. Na olympijských hrách startoval celkem sedmkrát. Poprvé v roce 1988 v Soulu, kde byl s Apollem sedmý jako jednotlivec a s družstvem Velké Británie obsadil šesté místo. Na medaili ovšem ne a ne dosáhnout ani na dalších olympijských hrách.
Těžký úraz, konec kariéry a návrat do sedla
Na přelomu tisíciletí přišel pokles formy, a už se mohlo zdát, že Skelton zůstane týmovým hráčem, který stál za řadou triumfů družstva, ale v individuálních soutěžích mu nebude přáno. Navíc v roce 2000 utrpěl při pádu z koně tak těžký úraz, že se konec kariéry zdál být tím nejmenším problémem. Zlomil si nadvakrát krční páteř, řadu týdnů strávil sešroubovaný v korzetu a vypadalo to, že už nikdy nebude moct do sedla. Jenže Skelton prokázal nezlomnou vůli, po nějakém čase začal znovu jezdit a za dva roky začal dokonce závodit v sedle Arka.
Olympijská smůla
V roce 2004 se kvalifikoval na olympiádu v Aténách, kde zažil velké sportovní zklamání. V dvoukolovém finále se dostal díky chybám soupeřům do vedení, ale 13 trestných bodů v druhé finálové jízdě znamenalo pokles až na konečnou desátou příčku. Ani o čtyři roky později v Číně se mu nijak zvlášť nevedlo. S Russelem skončil osmadvacátý v individuální soutěži, družstvo bylo páté.
Na scénu přichází „Velká hvězda“
V roce 2010 se začal na mezinárodních akcích objevovat s v té době sedmiletým holandským hřebcem jménem Big Star. A dvojice si skvěle rozuměla. Skelton o něm prohlásil, že je to nejlepší kůň, na kterém kdy seděl. Na domácí půdě při olympiádě v Londýně v roce 2012 si družstvo se Skeltonem a Big Starem v řadách dojelo pro zlato. V individuálním hodnocení byl tento tandem rovněž vysoko, bral páté místo. Pro Skeltona to byly v jeho čtyřiapadesáti letech nejúspěšnější hry kariéry.
Jenže vrchol měl teprve přijít. V roce 2016 byl znovu zařazen do reprezentace pro hry v Riu de Janeiru. Skeltonovi táhlo sice na šedesát, ale cítil, že Big Star ja na vrcholu svých sil.
V základních kolech se dvojice nijak nadějně nejevila. Po zahajovacím parkuru byla sedmadvacátá a do finále pro pětatřicet nejlepších proklouzla po chybách v dalších kolech jen tak tak.
Finále se ovšem jede od nuly a Skelton v něm zúročil všechny zkušenosti. Obě kola zajel bez trestných bodů a společně s dalšími pěti jezdci se rozeskakoval o zlato. Byl v lehké nevýhodě, do parkuru šel jako první, a tak věděl, že musí jít čistě a pokud možno rychle. To se mu povedlo, a nezbývalo než čekat, jak si povedou ostatní, mezi nimiž byli zlatý medailista z Hong Kongu Eric Lamaze i vítěz z Londýna Steve Guerdat. Ten chyboval hned na první překážce. Chyby zaznamenali i další jezdci v pořadí. Předposlední na startu Peder Fredricson překonal parkur bez trestných bodů, byl však pomalejší. Skelton tak byl stále v čele a jediný, kdo jej mohl překonat, byl Lamaze. Ten dal do své jízdy všechno, cválal rychle a zdálo se, že si jede pro vítězství. Jenže přišlo shození v závěru kurzu a Skeltonův tým začal na opracovišti slavit titul. Skelton se v téměř důchodovém věku stal olympijským vítězem!
Zasloužený konec kariéry
V listopadu 2016 převzal cenu pro Sportovce roku od Mezinárodní jezdecké federace. A ošetřovatel Mark Beever, který pro něj pracoval neuvěřitelných třicet let, byl vyhlášen nejlepším „groomem“.
V roce 2017 se Skelton rozhodl, že plemenný hřebec Big Star si zaslouží odpočinek od sportu a ukončil jeho a zároveň i vlastní kariéru. Loučení na závodech ve Windsoru před zraky britské královny bylo emotivní. Skelton odchod Big Stara do chovu okomentoval s humorem sobě vlastním. „Je to skvělý kůň, takže bych mu přál, aby našel tu pravou.“
V závěru nesmíme zapomenout zmínit, že Nick Skelton je také držitelem více než čtyři desítky let platného britského rekordu. Jeho skok mohutnosti s výškou 232 cm dodnes na ostrovech nikdo nepřekonal.
Foto: FEI / Richard Juilliart