Kapitán František Ventura je jediným jezdcem, který v českých barvách (tehdy československých) dosáhl na zlatou olympijskou medaili. Je notoricky známý fakt, že se tak stalo v roce 1928 v Amsterdamu a jeho koňským partnerem byl ryzák Eliot. Údajně velmi temperamentního a neovladatelného koně dokázal zkrotit právě Ventura, který patřil mezi skvělé armádní jezdce a v Eliotovi poznal jeho slibný potenciál.
Ventura se narodil v roce 1895 ve východních Čechách. V první světové válce sloužil u hulánského pluku a po jejím skončení absolvoval jezdeckou školu ve francouzském Saumuru. Jezdíval i dostihy, ale po velkých parkurových úspěších v roce 1922 se soustředil už jen na skoky.
V roce 1928 se s Eliotem představil na olympiádě v Amsterdamu. Traduje se historka, že se Ventura tehdy na hrách vsadil s Rudolfem Poplerem, dalším legendárním jezdcem slavné generace, o to zda někdo překoná bez shození velký oxer, který měl 160 cm na výšku a 200 cm na šířku. Odměnou mělo být pět lahví šampaňského. František Ventura s Eliotem jako jediný překonal nejen tuto překážku, ale všechna olympijská kola bez zavávání a vybojoval zlato. Právě po této olympiádě byl povýšen do hodnosti kapitána.
Dva roky po triumfu utrpěl Ventura úraz po pádu z koně a byl nucen přestat jezdit. Věnoval se trénování a také práci rozhodčího. Po nástupu komunismu byl vyhozen z armády, z níž vystoupil s hodností plukovníka. Často pak pracoval v podřadných profesích. Zemřel v roce 1969.
Ani Eliot se nedočkal zaslouženého klidu. V roce 1936 byl vyřazen ze sportu, šel do koňského „důchodu“ k jistému panu Košťálovi. Ten byl během druhé světové války popraven nacisty pro napomáhání odboji a Eliot byl poslán na jatka.
Talent a jezdecké umění této dvojice však nikdy nebude zapomenuto. Vždyť od roku 1928 se zatím žádnému československému ani českému jezdci nepodařilo vyhrát olympijské hry.