Britské barvy zcela zaplavily nejvyšší patra aktuálního světového žebříčku všestrannosti, v první desítce je sedm ostrovních jezdců. Na třetí příčce se tak trochu vyjímá Boyd Martin, který reprezentuje Spojené státy americké. Jeho cesta mezi nejlepší jezdce světa je víc než zajímavá.
V dětství nic nenaznačovalo, že by měl být Boyd špičkou zrovna v jezdeckém sportu. Narodil se v roce 1979 v Austrálii, vyrůstal v Terrey Hills severně od Sydney. Pocházel z americko-australské rodiny. Matka reprezentovala USA v rychlobruslení, otec byl lyžař a závodil za Austrálii. Oba byli ve svých disciplínách tak dobří, že startovali na olympijských hrách 1968 v Grenoblu, a právě v olympijské vesničce se poprvé setkali.
Sám Boyd vyzkoušel mnoho sportů. Hrál tenis, kriket, surfoval a chodil do pony klubu ve Forrest Hills. Při střední škole se nechal částečně zaměstnat v Newcastle Equestrian Centre, stájích, jež patřily Heathovi a Rozzie Ryanovým. Zpočátku tam byl jen na výpomoc.
„Měl jsem velké štěstí, že moji rodiče byli profesionálními sportovci. Kdykoliv jsem se rozhodl posunout se ve sportu někam dál, podpořili mě na sto deset procent,“ líčí Boyd. „Myslím, že v jiných rodinách by byl spíš tlak na studium nebo zaměstnání. Ale moji rodiče byli úplně v pohodě s tím, že budu dělat něco, co souvisí se sportem.“
Heath Ryan měl na Boyda velký vliv. Otiskl do něj své zapálení pro koně a jezdectví, pracovitost a porozumění zvířatům. Během studentských let závodil Boyd v kategorii mladých jezdců, kdy se postupně dostal na mezinárodní úroveň. V roce 2003 vyhrál prestižní CCI4* Adelaide. Připomeňme, že tou dobou byl jiný systém označení soutěží, jde tedy o dnešní úroveň pěti hvězd. Byl zařazen do širší nominace na olympijské hry 2000, 2004 i 2008. V té době reprezentoval Austrálii.
Nový život
V roce 2006 se Boydovi a jeho manželce Silvě, jež je mimochodem výbornou drezurní jezdkyní, otočil život vzhůru nohama poprvé. Jezdec vyrazil do USA závodit na světoznámý mítink v Kentucky a atmosféra ho okouzlila. Ačkoliv Australani jsou, co do všestrannosti, velmi úspěšní a tamní prostředí jezdectví přeje, Boyd se rozhodl, že Spojené státy americké jsou tím správným místem, kde by se měl z širší reprezentace posunout dál.
O rok později se rodina stěhovala. Boyd opustil dobře rozjeté podnikání, které založil v době, kdy pracoval ve stájích v Newcastlu. V Americe začínal znovu. Pomocnou ruku mu podal Phillip Dutton, jenž je aktuální světovou dvacítkou. Zpočátku pracoval pro něj. Během třech let dokázat rozjet vlastní byznys a osamostatnil se. S koňmi zůstal v Duttonově areálu, pronajal si tam jednu ze stájí. Jenže v roce 2011 se Martinovým otočil život vzhůru nohama podruhé. Jejich stáj vyhořela a následky byly tragické.
„O půlnoci mě vzbudil telefon. Jedna dívka, která pro nás pracovala, volala a jen křičela, že je tam oheň. Skočil jsem do auta. Už když jsem se blížil k farmě, bylo vidět, že nebe je úplně žluté,“ popisuje hrozivý okamžik jezdec.
„Stáj byla kompletně v plamenech, všude černý kouř a řev sirén. Už tam byly hasičské vozy. Člověk je otupělý, když se s něčím takovým setká tváří v tvář. Měl jsem štěstí, že tam byli lidi, kteří se nebáli a vběhli do stáje. Zachránili pár koní,“ vzpomíná Boyd.
Sám vyvedl svého tehdy nejlepšího koně, ryzáka Neville Bardos, s nímž o rok dřív závodil na Světových jezdeckých hrách. „Na to nikdy nezapomenu. Vůbec jsem nevěděl, že to je jeho box. Prostě jsem tam vlezl, slyšel jsem, že někde v rohu je kůň a pak jsem ucítil jeho obojek, který měl proti klkání. Vytáhl jsem ho do uličky. Phillip byl za námi, jako nějaký hráč rugby ho tlačil před sebou. Bylo to jako ve filmu, za námi se propadala střecha.“
Valach byl s popáleninami odvezen na kliniku a zotavil se. Dokonce ještě několikrát startoval. V téže sezoně na podzim dojel sedmý při FEI Classics v Burghley. Boyd Martin začal podruhé skoro z ničeho. Požár tehdy nepřežilo šest jeho koní. S odstupem času je s tím smířený. „Myslím, že každý sportovec má vzestupy a pády,“ říká. Úrazy z ježdění, jež se ani jemu nevyhýbají, považuje za nutné zlo.
Olympijské hry
V sezoně hned po požáru si Boyd splnil sen. Startoval v Londýně na olympijských hrách, už v barvách USA. Individuální soutěž tehdy nedokončil, ale o čtyři roky později v Riu byl šestnáctý a v Tokiu obsadil dvacáté místo. Třikrát zažil Světové jezdecké hry.
Největší úspěchy mu přinesly prozatím Panamerické hry. V roce 2015 z Toronta odjížděl s týmovým zlatem, v roce 2019 v Limě družstvo opět vyhrálo a Boyd navíc zvítězil jako jednotlivec. Loni vybojoval stříbro s družstvem na mistrovství světa v Pratoni del Vivaro.
V mezinárodním sportu se mu povedlo uspět ve všech pětihvězdových soutěžích, které byly kdysi zařazené do série FEI Classics - s výjimkou Badmintonu. V nejlepší desítce se umístil v Pau, Burghley, Luhmühlenu, Kentucky i Adelaide.
Rok 2023 nebyl jiný. Do nejvyšší úrovně má Boyd k dispozici hned čtyři koně a v končící sezoně má s nimi čtvrté místo v Luhmühlenu, deváté místo v Burghley a osmé v Pau. Zapsal i několik vítězství ve čtyřech hvězdách. I díky tomu Boyd Martin narušuje v žebříčku britskou nadvládu. Je více než pravděpodobné, že Boyda Martina uvidí fanoušci při olympijských hrách v Paříži. USA mají jisté místo na startovní listině díky medaili z mistrovství světa 2022 a Boyd je nejvýše postaveným americkým reprezentantem.
Zdroj: FEI, Wikipedia, Horse and Hound, EQ Living, Chrono of the Horse
Foto: Christophe Taniére / FEI
