reklama 11C

Muž, který porazil legendu. Robert Dover prokázal neobyčejnou odvahu

ikonka

Robert Dover patří k úspěšným olympionikům, média ho zařadila mezi padesát nejvlivnějších osobností jezdectví. Kromě talentu a skvělých výkonů v sedle ovšem prokázal neobyčejnou odvahu při prvním sportovním coming out. A také lidskost a pokoru.
27.05.2023 06:30  |  Autor: Lucie Spiwoková  |  FANCLUB  |  APLIKACE
reklama 12B

 

Možná českým fanouškům jméno Roberta Dovera moc neřekne. Jde o amerického reprezentanta v drezuře, který ve své kariéře nasbíral několik cenných výsledků, ale co je ještě zajímavější, je jeho role ve sportovní společnosti obecně. 
 
Robert Dover se narodil v roce 1956 v Chicagu a koně měl rád od dětství. Navštěvoval místní pony klub a ve třinácti letech dostal od rodičů prvního vlastního koně. Bylo to při příležitostí svátku Bar Mitzvah, při němž se z židovských chlapců stávají muži. 
 
Rozhodl se jezdectví věnovat naplno a o šest let později si zvolil drezuru jako svou specializaci. V roce 1984 se dokázal kvalifikovat na olympijské hry. Ty se konaly v Los Angeles a americký reprezentant tam v sedle Romantica dojel na sedmnáctém místě. Tým USA byl šestý.
 
Pozornost na sebe ale strhl až v roce 1987, kdy v Cáchách dokázal ve freestylu porazit držitele šesti zlatých olympijských medailí Reinera Klimkeho. Německý jezdec je v drezurní historii legendou, a když ho Robert na domácí půdě překonal v době jeho největší slávy, byla z toho senzace. Navíc vítězství v Mekce tohoto sportu dokázal pro USA získat po dlouhých sedmadvaceti letech.
 
 

Osobní odvaha

O rok později závodil na olympiádě v Soulu s Federleichtem. Dojel tehdy třináctý a družstvo znovu bralo šesté místo. Víc než umístění, stojí za pozornost Robertova osobní odvaha. Před olympiádou totiž otevřeně přiznal homosexuální orientaci.
 
Dnešní optikou se jeho krok možná nezdá ničím zvláštním, je třeba si ovšem uvědomit, že byl konec osmdesátých let a nejen, že společnost byla výrazně méně tolerantní, ale hlavně strach z nedávno objeveného viru HIV byl všudypřítomný. Strach z viru, o němž panovalo mnoho mýtů a předsudků a byl spojován v podstatě výhradně s homosexuální menšinou. Z tohoto pohledu byla Robertova upřímnost něčím zcela výjimečným. Dokládá to také fakt, že je prvním olympijským sportovcem vůbec, který se veřejně přiznal ke své orientaci.
 
„Média mě hodně sledovala. Byl jsem někdo, kdo se nebál otevřeně mluvit o tom, že v olympijském sportu může být sportovec s homosexuální orientací,“ vzpomínal později jezdec, který se nikdy nebral moc vážně. 
 
Když v dubnu roku 1995, tedy v době, kdy byl v zámoří nesmírně populární, oznámil, že kvůli zranění koně nemůže startovat v blížícím se finále Světového poháru v Los Angeles, média o tom informovala jako o katastrofě, fanoušci to těžce nesli. „Lidi, už je to tak, je to pravda. Tři sta osob zemřelo při nedávném bombovém útoku v Oklahomě, tisíce lidí bojují s AIDS a Bobby Dover nemůže jet na koňské závody…“, reagoval tehdy jezdec s lehkou ironií, aby upozornil na to, že sport není středobodem všeho dění. 
 
O mnoho let později se k tomuto momentu v jednom z rozhovorů vrátil. „Vnímám to stále stejně, je to zkrátka pravda. Neléčíme se s rakovinou, pořád máme perspektivu. Mám svůj život i mimo jezdectví. S partnerem Robertem jsem třicet let. Máme mnoho přátel v Americe i po celém světě a máme mnoho společných aktivit stranou sportu.“ 
 
 

Olympijské medaile

I přes to, s jakým nadhledem bral a bere Robert svou roli ve sportu, jeho vliv byl obrovský. Magazín Chrono of the Horse ho zařadil mezi padesát nejvlivnějších osobností jezdeckého sportu. Patří k nejúspěšnějším reprezentantům USA. Americkou a kanadskou reprezentaci vedl i jako trenér. 
 
Na olympijských hrách startoval celkem šestkrát. V Barceloně 1992 a poté i v Atlantě, Sydney a Aténách získal týmový bronz. Má také bronz ze Světových jezdeckých her v Haagu.
 
Vyhrál více než stovku úloh na úrovni Grand Prix. „Vůbec netuším, kolik úloh Grand Prix jsem za ty desítky let absolvoval. Mým snem vždy bylo z remonty připravit koně do nejvyšší úrovně. To byl třeba Federlicht, kterého jsem měl od třech let a ve dvanácti jsem ho prodal. Většinu koní jsem dostal tak, že s nimi někdo špatně pracoval, byli na střední úrovni a majitelé přišli s tím, abych se podíval, co se s jejich koněm děje. Já jsem ho připravil a dostal se s ním do reprezentace a pak přišel majitel, že ho chce vrátit. To byla moje kariéra.“
 
Se závoděním končil několikrát a několikrát se do reprezentace vrátil. V rozhovoru pro Horsemagazine kdysi vtipkoval na téma opakovaných oznámení o konci kariéry. „Jsou jen dvě osobnosti, které vícekrát končily než já, a to Bob Hope a Cher. Ale příští rok je pro mě opravdu posledním.“ Šlo o rok 2009, kdy skutečně se závoděním skončil. Pracuje ovšem jako trenér, organizuje jezdecké kliniky a napsal autobiografickou knihu s podtitulem „Jak žid, gay a kluk ze středostavovské rodiny, který miloval koně, dosáhl úspěchu“.
 
Zdroj: FEI, Chrono of the Horse, Horsemagazine
 
Foto: Horsemagazine
reklama 13C

NEJNOVĚJŠÍ
NEPŘEHLÉDNĚTE