Nizozemská vozatajská reprezentace patří k těm nejsilnějším na světě. Pokud se podíváme do archivu Mezinárodní jezdecké federace, při světových a kontinentálních šampionátech figurovali Nizozemci jen málokdy na jiné než zlaté příčce. Stálicí v týmu je Koos de Ronde.

 

Narodil se v roce 1976 v Portugalsku, ale vyrůstal v Nizozemsku. Jeho rodiče, kteří vlastnili stáj, mají největší podíl na tom, kam se cesta Kooseho ubírala. Nic ho nebavilo víc, než jezdit spolu s bratrem Peterem na ponících a snít o budoucnosti v nejvyšším sportu.

 

Tatínek chlapců Piet jezdíval soutěže spřežení. Dlouho jen na hobby úrovni, koncem osmdesátých let absolvoval první oficiální start s párem fríských koní. Později dokonce založil vlastní chov koní vhodných pro kočárový sport. Zájem otce předurčil disciplínu, které se začal věnovat i Koos.

 

 

Trio Koos de Ronde, Bram Chardon a Ijsbrand Chardon je v posledních sezonách stabilní sestavou Nizozemska pro mistrovství Evropy a světa. Zatímco nejmladší Bram se mezi špičkové seniory dostal před pěti lety, Koos i Ijsbrand jsou ve vrcholovém vozatajství mnohem déle.

 

První mistrovství světa absolvoval Koos de Ronde už před téměř dvaceti lety. V roce 2004 v Kecskemétu dojel pátý a tým si odvážel stříbro. V témže roce byl v Rotterdamu oceněn titulem pro nejlepšího sportovce roku.

 

 

Tehdy odstartovala kariéra plná úspěchů. V individuálních soutěžích má dvě bronzové a jednu stříbrnou medaili z evropských šampionátů. Na mistrovství světa si vyjel třetí místo v roce 2016.

 

Finále Světového poháru ovládl v roce 2013 v Bordeaux a v dalších devíti případech byl na ostatních pozicích na stupních vítězů. Národní šampionát vyhrál několikrát. A jako člen družstva má z nejvýznamnějších akcí dvanáct zlatých medailí!

 

 

Dostat se a udržet v nizozemském A kádru není nic snadného. O kvalitě jejich reprezentace svědčí to, že i když se za ta léta Koos málokdy umístil na vrcholných akcích hůř než v top 5, jeho kolegové bývají často ještě výš. Být tím druhým nebo třetím v nizozemském vozatajském týmu znamená být pořád lepší než ti nejlepší z mnoha ostatních zemí.

 

A přestože se poslední dobou daří především Bramovi Chardonovi, Koos letos znovu ukázal svou sílu. Na mistrovství Evropy vybojoval druhé místo v individuálním pořadí a družstvo vyšlo z klání vítězně.

 

Koosovou silnou stránkou je maratonu. Už mnohokrát to byl on, kdo předvedel na top akcích v terénu nejlepší výkon. „Maraton, to bylo vždy moje. Víte, ta ohromná rychlost, technika… Když otočíte koně na malém prostoru a hned zas musíte akcelerovat, cváláte vodou, to pro mě je hodně vzrušující,“ popisuje Nizozemec.

 

Který maraton pro něj byl výjimečný? „Bylo to v Tryonu na Světových jezdeckých hrách v roce 2018. Bylo tam extrémní vedro, ale koně ukázali obrovský charakter. Jak moc chtěli závodit,“ vzpomíná Koos a dodává: „A speciální je pro mě vždy maraton při CHIO v Cáchách, kde se každoročně sejde špička.“

 

Naopak nejraději by zapomněl na rok 2019. „Na mistrovství Evropy jsem vyhrál maraton. Měl jsem celkově nejlepší čas. Jenže později jsem se dozvěděl, že mám 35 trestných bodů z úseku A. Z fáze, kterou to celé začíná a v které obvykle nikdo trestné body nedostává. Dostal jsem totiž od šéfa ekipy špatný časový plán. Dojel jsem maraton a měl jsem z koní skvělý pocit. A za dvě minuty mi oznámili, že se z prvního místa propadám na třiatřicáté. To bylo opravdu devastující. Ale to je sport,“ popisuje s rozpaky situaci, kdy kvůli špatné informaci předané vedoucím ekipy s nejvyšší pravděpodobností ztratil další medaili do sbírky. Šampionát nakonec vůbec nedokončil.

 

Dodnes však ukazuje, že je jedním z nejlepších. V sezoně 2023 už tradičně postoupil do halové části Světového poháru, v celoročním bodování byl čtvrtý. A v nejbližších týdnech bude bojovat o účast ve finále, jež se pojede začátkem února 2024 v Bordeaux.

 

Zdroj: FEI, Horse Network 

 

Foto: Jon Stroud, Leanjo de Koster, Martin Dokoupil, Christophe Taniere, Dirk Caremans / oficiální fotobanka FEI