Narodil se do jezdecké rodiny a talent mu byl nadělen ve velkém. McLain Ward dosáhl několika rekordů. Pojďme se podívat na kariéru osmačtyřicetiletého jezdce, který je jedním z hlavních pilířů americké parkurové reprezentace.
McLain je synem úspěšného jezdce a trenéra Barneyho Warda, který se stejně jako matka Kristine Lindsey věnoval koním celý život a k ježdění také syna od malička vedl. V jednom z rozhovorů vzpomíná McLain se smíchem na své začátky: „Když jsem byl hodně malý, měl jsem dva hnědé poníky, s kterými jsem začal závodit v pony soutěžích. A to bylo opravdu hrozné. To jsou nevtipnější historky o tom, jak strašně špatný jsem byl.“
Američan ale říká, že přechodem na velké koně jako by vše do sebe začalo zapadat. „Mnoho let mě trénovali rodiče, v kategorii mladých jezdců mě připravoval také Paul Valliere. On je velká osobnost a výborný trenér mladých jezdců. Myslím, že za mnoho mých dovedností vděčím právě jemu,“ přiznává jezdec.
"Dětská" nej…
McLain dokázal jako dítě pokořit dvě nej. V roce 1990 vyhrál Show Jumping Talent Derby. V téže sezoně také zvítězil v USET Medal Finals. Obou triumfů dosáhl jako čtrnáctiletý, tedy nejmladší v historii těchto soutěží. Tím pádem je zároveň nejmladším jezdcem, jemuž se povedlo vyhrát obě soutěže v jednom roce.
Se zápisy do pomyslné knihy rekordů nekončíme. V letech 1998 a 1999 vyhrál v sedle francouzského hnědáka Twist du Valon prestižní Hampton Classic Grand Prix. Stal se prvním jezdcem, který tuto Velkou cenu ovládl dvakrát v řadě s týmž koněm. Také byl v sezoně 1999 nejmladším skokanem historie USA, který si ve výhrách vydělal přes milion dolarů.
Ovšem v souvislosti s rokem 1999 je třeba říct, že McLainovi se nevyhnuly ani aféry. V závěru této sezony byl na osm měsíců suspendován za použití upravených kamaší s plastovými hroty. Možná právě pod vlivem této kauzy byl o jedenáct let později nespravedlivě nařčen ve finále Světového poháru v Ženevě. Po dvou kolech vedl, jeho klisna Sapphire skákala výborně. Jenže do dalšího kola dvojice nešla, veterináři byli toho názoru, že klisna jeví známky abnormální citlivosti nohou. Celou věc prošetřovala později Mezinárodní jezdecká federace FEI a došla k závěru, že postup oficiálů nebyl oprávněný. Jezdci, k němuž neputovala ani žádná omluva, už to dobře rozjetý závod nahradit nemohlo. Pojďme ale k jeho úspěchům...
Bez Warda to nejde
Při pohledu do kariéry amerického reprezentanta je jasné, že žádná velká akce, žádný šampionát Mezinárodní jezdecké federace FEI a řadu let ani žádné olympijské hry, se bez něj neobjedou.
Ve finále Světového poháru startoval už ve dvaceti a od té doby se ho účastnil osmnáctkrát. V roce 2017 získal svůj prozatím jediný titul, když v sedle HH Azur ovládl finále konané v Omaze. Belgická hnědka je jednou ze superhvězd jeho stáje. Společně s ní vybojoval týmové stříbro na olympiádě 2016 v Riu. České publikum ji mohlo obdivovat při loňském GC Play Offs v pražské O2 areně. Dvojice tam dojela třetí v Super Grand Prix. O měsíc později vybojovala jednu z nejvíce ceněných trofejí, a to v Rolex Grand Prix v Ženevě. „Ona je něco naprosto výjimečného, je to klenot,“ řekl jezdec na adresu klisny.
Vedle HH Azur je k vidění v nejtěžších soutěžích také s ryzákem jménem Contagious, s kterým v roce 2021 bojoval s kolegy z amerického týmu v rozeskakování o olympijské zlato. Nejcennější kov jim nakonec jen těsně unikl a McLain si z Tokia odvážel stříbro. V další sezoně v s ním dojel v top 10 ve finále série World Cup v Lipsku a šéf národní reprezentace USA jim dal důvěru i pro mistrovství světa v Herningu.
Vedle už výše zmíněných olympiád, na nichž Američané v řadách s McLainem Wardem brali stříbrné medaile, má jezdec ještě dvakrát zlato z týmové soutěže pod pěti kruhy. Jezdci USA vyhráli v Aténách v roce 2004 i při následujících hrách v Hong Kongu. McLain sedlal klisnu Sapphire.
Světový šampionát, respektive Světové jezdecké hry absolvoval americký jezdec čtyřikrát. Z týmového hodnocení má kompletní sadu medailí. V roce 2006 v Cáchách byli jezdci USA druzí. McLain sedlal Sapphire, stejně jako o čtyři roky později v Kentucky, kde nakonec medailově vyšel naprázdno.
V roce 2014 v Caen závodil s Rothchildem, dalším z výjimečných svěřenců, a dojel si pro bronz v soutěži družstev. S tímto valachem rok nato dosáhl dle jeho slov dosud největšího individuálního úspěchu v kariéře, když vyhrál Panamerické hry v Torontu.
Vrcholem mezi šampionáty byly pro Američany Světové jezdecké hry v Tryonu 2018, kde sestava USA vybojovala zlato. McLain byl opět u toho, tentokrát s bělkou Clintou. O této klisně řekl zkušený skokan, že nikdy nesedlal talentovanějšího koně, na němž se bohužel podepsalo časté střídání majitelů a jezdců.
Výborných koní připravoval dlouhou řadu. Vedle už uvedených to byla třeba klisna Nikita F nebo valach HH Carlos Z. „Když se pohybujete na špičce v tomto sportu, potkáváte se a musíte mít vztah s opravdu různorodými koňmi,“ říká. Významných soutěží včetně Velkých cen vyhrál nepočítaně. Pořád má ale v sobě chuť závodit a zlepšovat se. „Každý den vstávám s tím, že myslím na soutěže, které bych ještě chtěl vyhrát.“
Zdroj: FEI, Team USA, Wikipedia, Horse First, World Of Showjumping
Foto: Leanjo de Koster, Kai Forsterling, Christophe Taniére, Liz Gregg, Cara Grimshaw
