Dvaačtyřicetiletý Američan Kent Farrington patří mezi nejlepší jezdce světa. „Parkur to je dlouhověká disciplína. Můj cíl je být ve světové desítce ještě alespoň dvacet let.“ To jsou slova, která pronesl v rozhovoru pro magazín Equestrian Life před pěti lety. A zatím svůj smělý plán plní. Za ta léta nikdy neklesl hluboko do pole. Aktuálně je třináctý a zažil i pocit světové jedničky. Celý rok držel nejvyšší pozici - od května 2017 do května 2018.
Kent nepochází z jezdecké rodiny, a dokonce ani z prostředí, které by jezdectví zvlášť nahrávalo. Vyrostl v centru severoamerického velkoměsta – Chicaga. O koně projevil zájem už jako malý kluk, když si jeho maminka zaplatila vyjížďku. Rodiče ho podpořili a on brzy začal docházet do klubu. Jen cestováním vlakem na tréninky do stájí mimo obří město trávil pokaždé tři hodiny.
V devíti letech dostal jako vánoční dárek poničku Samanthu a začal s ní běhat pony dostihy. Z touhy stát se žokejem ale brzy sešlo, bylo jasné, že bude příliš vysoký a těžký. A tak začal Kent s klasickým jezdectvím se zaměřením na parkury. Rodiče se v názoru na jeho životní cestu trochu rozcházeli. Maminka ho po všech stránkách podporovala. „Máma dokonce vyměnila starý počítač za mého prvního velkého koně,“ vzpomíná Kent. „Táta mě chtěl vidět spíš na univerzitě. Navzdory tomu jsem dělal to, co jsem chtěl já. Nikdy bych nemohl pracovat někde v kanceláři za stolem. Nebyl bych šťastný.“
Sportovní vavříny
Po ukončení středoškolského studia začal Kent pracovat pro čtyřnásobného olympijského účastníka Tima Grubba a později pro neméně úspěšnou jezdkyni Leslie Howard. „Po roce a půl u Leslie mě právě ona povzbudila, abych zkusil rozjet vlastní byznys. Řekla mi, že mám hodně talentu, ale asi jsem nebyl zrovna prvotřídní zaměstnanec,“ směje se Kent.
A tak velmi brzy založil vlastní stáj. Přiznává, že to bylo dřív, než si představoval. „Bylo mi jen jednadvacet, ale zkrátka člověk se nesmí moc ptát sám sebe, co to dělá a musí se chytit příležitosti.“ Mimochodem Kent patří mezi hrstku jezdců, kteří vydělali poměrně brzy svůj první milion dolarů ve výhrách v soutěžích. Obdržel také cenu Maxine Beard Award pro sportovce, kteří ukážou opravdový potenciál reprezentoval Spojené státy americké na mezinárodní scéně.
A skutečně svůj talent a potenciál využil a využívá beze zbytku. Za život startoval šestkrát ve finále Světového poháru, má týmové zlato z Panamerických her 2011 a bronz z téže akce o čtyři roky později. Třetí místo zapsal spolu s kolegy z družstva také při Světových jezdeckých hrách v Caen 2014 a jeden z vrcholů kariéry zažil o dva roky později při olympiádě v Riu. V sedle Voyeura se v individuálním klání dostal až do rozeskakování, v němž dojel nakonec pátý. Tým USA si odvážel stříbrné medaile.
Nejlepší koně
Právě hnědák Voyeur patřil k nejlepším svěřencům, které Kent sedlal. Vyhrál s ním mnoho Velkých cen, mezi nimi Rolex Grand Prix v Ženevě, jež patří k nejvíce ceněným trofejím. O dva roky později zvítězil v jiné Velké ceně v rámci Rolex Grand Slamu, a to v Cáchách. Tehdy uspěl s klisnou Gazelle – dalším ze špičkových koní, jež prošli jeho rukama.
„Moje sestra toužila po hodinkách Rolex. Nemohl jsem jí je koupit, tak jsem jí je musel vyhrát,“ líčí jezdec, který se díky těmto výsledkům stal ambasadorem značky. Nejsou to jen soutěže Grand Slamu, ale i další významné pětihvězdové Velké ceny, v nichž uspěl. Třeba na okruhu Global Champions. A také mimo něj. K dalším hvězdám jeho stáje patřil třeba holandský bělouš Uceko, stále aktivní je ryzák Creedance.
Muž mnoha talentů
Možná málokdo ví, že vedle koní a jezdeckého sportu se Kent věnuje i dalším činnostem. Umí pilotovat vrtulník, miluje projížďky na motorce, zvládá jízdu na skateboardu i snowboardu. Bral i lekce mandarínštiny mluví plynule španělsky.
Hlavní jsou ale koně. Přestože jeho kariéru mohl zničit pád, po němž se na jaře 2018 učil znovu chodit, on už za pár měsíců seděl v sedle a závodil. Svoje životní motto převzal od svého táty: „Uč se od každého, ale nikoho nekopíruj. Tak vznikne ta nejlepší verze tebe samotného.“
Zdroj: FEI, Kent Farrington Web, Equestrian Life, Horse and Hound, Horsenetwork, Chrono of the Horse
Foto: Richard Juilliart / FEI, CHIO Aachen Press
