Maxime Livio sice patří do světové elity ve všestrannosti, na cestě do nejvyšších pater mezinárodního žebříčku však už zažil několik nepříjemných výkyvů, které navíc často neovlivnily jen jeho samotného, ale i celý národní tým.
Pětatřicetiletý Francouz propadl koním už jako pětileté dítě, ačkoliv rodiče neměli s jezdectvím nic společného. Malý Maxime nechtěl jen jezdit, chtěl závodit, a jakkoliv možná rodiče zpočátku jeho dětskému snu nevěřili, našli klub, kam takto malého kluka přijali. A světě div se, on to postupně dotáhl až na mistrovství světa.
Svou cestu si Maxime musel vybojovat. V neposlední řadě i proto, že byl výborný student. Až moc dobrý na to, aby zůstával u koní a nezkusil kariéru třeba v nějakém vědeckém oboru. On si ale trval na jezdecké kariéře, a tak mu rodiče dali dvě podmínky. První byla, že po maturitě musí získat diplom na prestižní jezdecké škole v Saumuru a druhá zněla, že se musí postavit na vlastní nohy a vybudovat si zázemí tak, aby nemusel být závislý na libovůli zaměstnavatelů a majitelů koní.
Černý Petr francouzské reprezentace
Maximovi se podařilo požadavky rodičů splnit. Po maturitě vystudoval akademii v Sumuru, dařilo se mu i na závodištích. Základ měl už z juniorské kategorie, v níž získal s francouzským týmem dvakrát stříbro na mistrovství Evropy, a to v roce 2004 v Pratoni del Vivaro a o rok později v Saumuru.
Evropský šampionát mladých jezdců v roce 2008 mu příliš nevyšel, jako jednotlivec soutěž nedokončil, tým byl šestý. A pak se mu poprvé přilepila smůla na paty. V sezoně 2009 přišel vážný úraz, což Maxima hodně zasáhlo i psychicky. „Zrovna jsem měl svou první nominaci na seniorské mistrovství Evropy v životě, takže bylo opravdu těžké se s tou situací srovnat,“ nechal se slyšet. Musel si pak počkat dlouhých třináct let, než se na kontinentální šampionát mohl podívat. Ale o tom až později…
Do roku 2013 se objevoval v různých patrech výsledkových listin soutěží do tří hvězd. V říjnu na sebe upozornil senzačním výkonem v CCI4* v Pau, což je dnešní CCI5*-L. Soutěž zařazenou do seriálu nejtěžších klání na světě FEI Classics dokončil na druhé příčce. Sedlal tehdy angloarabského valacha jménem Cathar de Gamel. Dobrými výsledky v Pohárech národů ve Fontainebleau a Cáchách si vysloužil nominaci do týmu Francie pro Světové jezdecké hry, které se v roce 2014 konaly „doma“ v Caen.
Zmařená olympijský kvalifikace
Maxime absolvoval soutěž při Světových jezdeckých hrách s hnědákem Qalao Des Mers. Spolu s kolegy z národního družstva dojeli na čtvrté příčce a zajistili si tak pozici pro olympijské hry 2016. Jenže kůň Maxima byl testován s pozitivním výsledkem na metabolit acepromazinu, látky, která se u koní sice běžně používá, ale je zakázaná při soutěžích.
Tribunál Mezinárodní jezdecké federace FEI rozhodl v souladu s pravidly o diskvalifikaci dvojice, a tím zároveň přišla Francie o své místo v olympijské sestavě. Alespoň prozatím…
Maxime se snažil neúspěšně prokázat svou nevinu a byl celou situací zaskočený. „Toto jsou ty složité okamžiky, tato kauza na mistrovství světa nebo po mém pádu v květnu v Badmintonu, kdy začne být zpochybňováno, jak se ke koním vlastně chovám. Oni jsou ale největší hvězdy u nás v rodině a naše životy se točí jenom kolem nich,“ okomentoval po hrách kritiku na svou adresu.
Francouzi získali kvalifikaci na olympiádu do Ria při pozdější příležitosti, a v týmové soutěži v Riu de Janeiru nakonec vybojovali zlato. Maxime u toho nebyl.
Ztráta evropské medaile
V dalších sezonách dokázal francouzský jezdec, že jeho výkonnost stačí na nejtěžší soutěže světa. Zapsal několik top umístění v pětihvězdových soutěžích v rámci FEI Classics, v roce 2016 dokonce v Pau zvítězil.
Národní jezdecká federace ho opět vyslala na Světové jezdecké hry do Tryonu v roce 2018, kde dojel s valachem Opiem de Verrieres jako jednotlivec jedenáctý, v rámci týmového hodnocení dosáhli Francouzi na bronz.
Velkou akcí bylo také mistrovství Evropy 2021 v Avenches. Maxime tam tři měsíce před tím vyhrál testovací soutěž CCI4*-S, jenže naostro ho ve Švýcarsku čekalo další zklamání. Soutěž mistrovství Evropy měl spolu s běloušem Api du Libaire rozjetou výborně. Před poslední skokovou zkouškou se držel na třetí příčce. Jenže jediné shození na parkuru ho stálo medaili. Čtyři trestné body ho odsunuly na konečné šesté místo. Zároveň klesl tým Francie z bronzové pozice o dvě příčky níž.
Nutno ale říct, že Maxime byl zdaleka nejlepším francouzským reprezentantem na šampionátu, takže i přesto, že ho nejspíš chyba v parkuru hodně mrzela, nelze mu vyčítat, že by Francie ztratila medaili kvůli němu. V kariéře mnohokrát dokázal, že má na to vyhrávat nejtěžší soutěže. Sám ale říká, že umístění není to nejdůležitější. „Nejde mi tak ani o to porážet soupeře, jako o to, být nejlepším jezdcem pro daného koně. Třeba páté místo v Pau v roce 2021 v sedle Vittoria se pro mě rovnalo vítězství. Přitom jsem tam mohl přijet vyhrát s Qalaem, který je úplně jiná třída,“ popsal tehdy svůj postoj k závodění. „Nikdy bychom neměli zapomínat, proč vlastně jezdíme. Já jsem třeba začal, protože se mi líbil kůň jako zvíře. Jsou krásní, zajímaví a laskaví, paradoxně budí velký respekt, přitom s nimi můžete mít blízký vztah.“
Zdroj: FEI, Wikipedie, People and Places
Foto: Richard Juilliart, Massimo Argenziano / FEI
