Blíží se finále Světového poháru čtyřspřeží 2022/2023, které nabídne špičkovou sportovní podívanou. Vedle absolutní superstar Boyda Exella z Austrálie patří k velkým favoritům závodů i nizozemský reprezentant Bram Chardon - syn slavného a úspěšného otce Ijsbranda. Pojďme si tento rodinný tandem představit.
Ijsbrand Chardon je dlouholetým členem nizozemského vozatajského týmu. Jeho první medaile z šampionátu Mezinárodní jezdecké federace FEI je stará bezmála čtyři desítky let. Na mistrovství světa v Ascotu v roce 1986 vybojoval individuální stříbro, navíc nikdo nedokázal porazit nizozemské družstvo, podobně jako při mnoha následujících velkých akcích. Ijsbrand byl u další pěti triumfů Nizozemska na světových šampionátech. Loni byli Nizozemci opět nejlepší a v pořadí jednotlivců skončil Ijsbrand na druhé příčce.
Nikdy v kariéře také nevynechal Světové jezdecké hry. Účastnil se jich pokaždé od jejich vzniku v roce 1990. Nejvýrazněji se zapsal v Jerezu, kde se tento významný mítink konal v roce 2002. Ijsbrand tam vyhrál v klání jednotlivců a byl členem zlatého týmu. Do role favorita by ho před hrami přitom nikdo nepasoval. Jednak byli na startovní listině jezdci, kteří měli lepší formu, ale hlavně během sezony přišel nejprve o jednoho zkušeného koně ze své čtyřky a těsně před odjezdem se pak zranil jeho úplně nejlepší maratonský kůň.
„Musel jsem si půjčit koně jménem Cisco. Půjčil mi ho kamarád, bývalý člen holandského týmu Ad Aarts. Byl jsem nucen si přiznat, že sezona nejde vůbec podle plánu, k ideálu to mělo fakt hodně daleko,“ řekl později k situaci Ijsbrand Chardon. Jenže k překvapení všech předvedl v Jerezu nejlepší drezuru. V maratonu sice ztratil, ale držel se na dosah titulu. Parkur tak divákům přinesl napínavý souboj právě mezi Chardonem a favorizovaným Sandmannem, z kterého nakonec vyšel vítězně nizozemský reprezentant. Jezdec považuje první místo v Jerezu dodnes za největší úspěch v kariéře.
O čtyři roky později přivezl z her v Cáchách opět dva cenné kovy. Jako jednotlivec byl druhý a tým bral bronz. Při dalších hrách v Kentucky byl Ijsbrand znovu druhý v individuálním hodnocení a družstvo získalo zlato, stejně jako v roce 2014 v Caen. Přitom v Kentucky zažil Ijsbrand další komplikaci. Někdo poškodil jeho kočár pro maraton, což tehdy vzbudilo obrovské pozdvižení. Nizozemec i jeho kolegové vyloučili, že by se jednalo o nekalý konkurenční boj. Boyd Exell, největší superstar soutěží čtyřspřeží, nabídl jezdci svou pomoc a zapůjčení kočáru, ale Chardonův kočár byl naštěstí rychle opraven a byly z toho opět dvě medaile.
Úspěšný byl, a stále je, také v sérii Světového poháru. Do finále nastoupil jedenáctkrát, osmkrát se umístil v top 3 a v roce 2016 v Bordeaux slavil první místo. V aktuální sezoně se také kvalifikoval do finále, a to z třetího místa po zimních halových kvalifikacích.
„Asi pětatřicet let poté, co se Ijsbrand Chardon stal poprvé mistrem světa, je zpět ve finále a vypadá ve výborné formě. Chardon, který začátkem ledna oslavil dvaašedesáté narozeniny, skončil v každé ze svých čtyř kvalifikací na druhém místě a v Lipsku se dokonce umístil na druhém místě, přestože byl po prvním kole na posledním místě pořadí. Po tom, co se nedostal do loňského finále, skončil tentokrát v celkové tabulce třetí,“ stojí na webu FEI před blížícím se vrcholem ročníku 2022/2023.
Bram mezi elitou
Od roku 2018 se ve finále pokaždé představil jeho syn Bram, jemuž bude letos třicet let. Jde ve stopách svého otce. I když přiznává, že jako malý si slávu tatínka příliš neuvědomoval. „První vzpomínku mám na mistrovství světa 2000 ve Wolfsburgu, kde dojel druhý. Já jsem se k němu připojil na medailový ceremoniál. Byl jsem kluk, vůbec mi nepřišlo, že by byl nějak slavný, byl to prostě můj táta. Pro nás děti byly závody zábava, příležitost cestovat, hrát si, starala se o nás babička,“ zavzpomínal Bram.
O jedenáct let později získal v Lipici titul mistra světa v soutěži čtyřspřeží pony. O dva roky později si odvážel ze světového šampionátu pony z Pau dvojité zlato a v roce 2015 byl se svým čtyřspřežím pony opět nejlepší při mistrovství v Bredě.
Přechod do silné konkurence v soutěžích čtyřspřeží velkých koní ho trochu zbrzdil. První dva roky se mu dařilo ve dvouhvězdových či maximálně tříhvězdových obtížnostech. Premiéru na mistrovství světa v roce 2016 vzdal, v téže sezoně nedokončil závody World Cupu v Nebanicích. Postupně ale sbíral zkušenosti a jeho dlouhodobá forma začala stoupat.
Prvním velkým úspěchem byla právě premiéra ve finále série World Cup 2017/2018. Okamžik, kdy si zajistil postup do závěrečného klání, jeho otec Ijsbrand bouřlivě slavil na opracovišti. Bylo to při soutěži CAI-W v Mechelenu v prosinci 2017. „Jsem tak šťastný. Když vyhrává Bram, znamená to pro mě totéž, jako když vítězím já. Jsme jeden tým,“ nechal se tehdy slyšet Ijsbrand. „Jsem na něj moc pyšný, ale musím přiznat, že mě to překvapilo,“ zaznělo také z jeho úst.
V roce 2018 stačil Bramovi výkon ve finále Světového poháru na čtvrté místo. Jeho otec byl o jednu příčku za ním. O rok později už Bram slavil triumf. Od té doby je největším soupeřem pro fenomenálního Australana Boyda Exella. Toho porazil i v dubnu 2022 v Lipsku.
V první únorovou neděli 2023 uvidíme, zda se bude tentokrát při finále World Cupu dařit víc starší nebo mladší generaci rodiny Chardonových. Senior má pár měsíců staré stříbro ze světového šampionátu, junior vyhrál v roce 2021 mistrovství Evropy. To jsou ovšem venkovní akce, v hale je všechno jinak.
Lépe je na tom po kvalifikacích Bram, jenž jde do finále z druhého místa žebříčku. Kvalifikace suverénně ovládl Boyd Exell. Ten bude hlavním favoritem, ale jak jsme se v minulosti mohli přesvědčit, právě Bram Chardon ho umí předjet. Kromě těchto třech vozatajů nastoupí ve dnech 4. a 5. února před plné tribuny haly v Bordeaux také další zkušený člen nizozemské reprezentace Koos de Ronde, Švýcar Jerome Voutaz a Belgičan Dries Degrieck. S divokou kartou pak pojede domácí zástupce Benjamin Aillaud.
Foto: Daniel Horvath, Lenjo de Koster, Richard Juilliart / FEI
