V našem pravidelném rubrikovém rozhovoru jsme si s Jakubem Štěrbou povídali o jeho jezdeckých začátcích v rodinné stáji ve Zvonicích u Slaného a cestě, která ho dovedla až na pozici vedoucího střediska v Zemském hřebčinci v Písku.

 

Co vás přimělo věnovat se právě jezdeckému sportu?

 

Narodil jsem se do jezdecké rodiny, do stáje se prostě chodilo, tak jsem tam chodil odmalička taky.

 

Rozčilovalo vás to někdy? Uvažoval jste o tom, že byste se vydal jiným směrem?

 

To spíš až v pubertě. V dětství jsem o tom takto nepřemýšlel. Asi pět nebo šest let jsem se věnoval také judu, ale jezdectví jsem nepřerušil, věnoval jsem se oběma sportům souběžně.

 

Od začátku jste směřoval k parkuru?

 

Úplně na začátku jako dítě na poníkovi jsem chodil parkury. Ve dvanácti letech jsem pak začal jezdit na velkých koních a startoval v soutěžích všestrannosti, tu jsem jezdil někdy do šestnácti, sedmnácti let, ale pak jsem se vrátil zase k parkuru.

 

Proč jste nezůstal u všestrannosti?

 

Všestrannost jsem měl tak trochu z povinnosti od svého tatínka, který razil teorii, že kdo chce jezdit na koni, musí zvládat všechny disciplíny. Takže jsem měl neustále dva koně do všestrannosti. Později jsem se vrátil k parkuru. Vyhovuje mi, že je sezona dynamičtější. S koněm můžete vyjet každé dva týdny na závody a výkonnost roste relativně rychleji než u všestrannosti. Navíc u nás nebyl takový ten trenérský základ ani kvalita koní jako v parkuru.

 

Bojoval jste někdy se strachem?

 

Já jsem jako dítě rozhodně nebyl hrdina. Vždycky jsem se snažil stát v pozadí, spíš jsem se do všeho nechal nutit. Byl jsem takový malý bojínek a uplakánek, ale určitě to nebylo na základě nějaké špatné zkušenosti. Nikdy jsem neměl žádný vážný úraz.

 

Kudy vedla vaše životní cesta z rodinné stáje až do Zemského hřebčince v Písku?

 

Do šestnácti let jsem byl ve Zvonicích u Slaného, pak jsem se s celou rodinou odstěhoval do jižních Čech, nejdříve do Žitné u Netolic, kde jsme žili dva roky, pak jsme se přesunuli do Třeboně, kde jsem chodil na gymnázium. Jezdil jsem tam svoje koně, ale také nějaké koně na Oboře. Po gymnáziu jsem nastoupil na Vysokou zemědělskou školu v Českých Budějovicích a zároveň jsem začal pracovat na Oboře, kde jsem působil asi pět let. Mezitím jsem odpromoval v oboru Zootechnika a přemýšlel, co budu dělat dál. Nakonec jsem se přemístil do Zemského hřebčince v Písku. V Písku se potkal můj studijní obor se samotným jezdectvím ve funkci vedoucího střediska.

 

Foto archiv Jakuba Štěrby