Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně? Kdy a kde to bylo? Jaké to ve vás zanechalo dojmy? Kdo vás ke koním přivedl?

 Ke koním jsem se přivedla tak nějak sama. Už úplně od malička jsem koně milovala, z naší rodiny ale bohužel nikdo jiný nejezdil, takže jsem si to musela trochu vydobýt. Na koni jsem poprvé seděla asi v osmi letech na jedné dovolené. Byl to hrozně fajn pocit. Měla jsem trochu strach, ale zároveň jsem nechtěla slézt.

„Žádnou jinou jezdeckou disciplínu jsem nevyzkoušela.“

Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu? Čím je pro vás vaše disciplína jedinečná?

Žádnou jinou jezdeckou disciplínu jsem nevyzkoušela. V patnácti letech jsem si udělala licenci a začala jsem jezdit parkur. Skákat mě bavilo už od začátku, protože se mi líbil ten adrenalin, který je s ním spojen. Samozřejmě s koňmi dělám i drezurní práci, která mě také baví, ale na závodech jsem bohužel nikdy nebyla, protože není čas, i když bych si to v budoucnu ráda vyzkoušela.

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo? Jak jste se na start sportovní kariéry připravovala a jakého jste dosáhla výsledku?

Myslím, že na Komárně, tak před jedenácti lety. Bylo to s koněm Andílek a na výsledek už si nepamatuji, ale určitě jsem dojela do cíle. :-D

„Mezi mé slabé stránky patřilo předklánění před skokem a takzvaná křidýlka nad ním.“

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?

Začala jsem jezdit v Hořátvi u Niny Černíkové (dříve Martínkové), a ta mi dala základy. Naučila mě, že ježdění není jen o tom, povozit se na koni, ale i neustálá péče o něj. Po škole jsem začala pracovat v prodejní stáji u Bohumila Starnovského, což pro mě byla obrovská škola, která mi dala hromadu zkušeností a já jsem za ně neuvěřitelně vděčná.

Moc bych chtěla poděkovat rodičům, kteří se mě vždy snažili, a dále snaží, podporovat. V neposlední řadě samozřejmě Otakaru Burešovi - ten mě provází v podstatě celou mou jezdeckou kariérou, a také díky němu jsem tam, kde jsem.

Mezi mé slabé stránky patřilo předklánění před skokem a takzvaná křidýlka nad ním. A mezi silné asi velké odhodlání, obětování jezdectví plno věcí a pracovitost (což mi vydrželo ostatně do teď - ti co mě znají, tak vědí…). :-D

Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?

V podstatě každý kůň, který mi prošel rukama, mi dal nějakou zkušenost. A že jich bylo… Hlavně díky práci v prodejní stáji. Na přesné číslo si nevzpomenu, ani kdybych chtěla. Pro představu - jeden rok jsem si psala všechny, na kterých jsem seděla, ať už jen jednou, či víckrát a bylo jich celkem 63. Takže si myslím, že tak 200 až 250 jich být mohlo. Vzpomínám na řadu z nich, ale ti nej byli Rocco, Alasco, Kohanuy, a nyní můj současný šampion Control Me Karsit, který je opravdu výjimečnou osobností a troufám si tvrdit, že je to můj životní kůň.

Pro jezdce je potřeba patřičná dávka sebedůvěry, houževnatost a nějaký ten talent.

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů? Co jsou klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně?

Aktivně závodím necelých 10 let, což není zas až tak dlouhá doba. Nicméně bych řekla, že i za takto krátký čas se zlepšila úroveň jak koní, tak jezdců. Na závodech můžeme vidět mnoho výborných koní a určitě je těžší se prosadit. Také je mnohem početnější startovní pole.

Pro dosažení úspěchu je zapotřebí hlavně mít kvalitního koně – což není úplně levná záležitost, k tomu se tedy váže i dostatek financí, případně sponzorů pro tento nákladný sport. Pro jezdce je potřeba patřičná dávka sebedůvěry, houževnatost a nějaký ten talent.

Jaké sportovní ambice jste měl/a při svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhla?

Mé ambice se s postupem času hodně měnily. Z počátku jsme objížděli hlavně malé závody a já si vždy říkala, kéž bych někdy šla nějaké to S, kterým závody většinou vrcholily. Když už jsem jich pár jela, přála jsem si jít ST, ale nedávala jsem tomu moc šancí. Když i to se mi podařilo, byl můj velký sen zúčastnit se MČR. Setkala jsem se i s posměchem, že na tenhle, prý nesplnitelný, sen rozhodně nemám. O tom, že kdy budu chodit ty nejtěžší soutěže v Čechách, se mi opravdu ani nesnilo.

Někde jsem slyšela, že sny se nemají prozrazovat. :-D Cílů do budoucna mám několik. Přála bych si nějakou tu medaili z MČR. Ostatní si zatím nechám pro sebe.