reklama 11C

Jana Štětinu bavilo judo. Když jeho klub zrušili, začal s jezdectvím

ikonka

Ačkoliv pochází z „koňařské“ rodiny, od mládí dělal judo, a hodně ho to bavilo. Nakonec ho osud stejně zavál do sedla. Dnes patří k nejlepším českým parkurovým jezdcům. Je tady další díl rubriky O jezdeckých začátcích. Tentokrát s Janem Štětinou.
08.06.2019 08:20  |  Autor: Lucie Spiwoková  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB
reklama 12A

Jan Štětina patří k nejlepším českým parkurovým jezdcům. Reprezentuje už řadu let plzeňskou stáj Josefa Schneidera. V dětství to však na jezdectví vůbec nevypadalo. Přečtěte si další díl rubriky O jezdeckých začátcích.
 
 
Pamatujete si ještě, kdy a kde jste se poprvé posadil na koně?
 
Rodiče měli koně, takže jsem mezi nimi byl odmalička. Kdy jsem si sedl poprvé na koně, to si opravdu nepamatuju. To muselo být, když jsem byl hodně malý. Uvědomuji si pak dobu zhruba od mých dvanácti let. Koně mě bavili, ale tehdy jsem nijak aktivně nejezdil.
 
Kdy se to zlomilo? Kdy jste se tomu začal víc věnovat?
 
Když mi bylo zhruba čtrnáct nebo patnáct, tak jsem dostal svého prvního koně. Staral jsem se o něj u nás doma od jeho dvou let, takže mi ho pak táta nechal. Pro rodiče to ale nebyla nikdy priorita, abych jezdil, i když oni se věnovali nejprve dostihům a pak i parkurům.
 
Kdy jste tedy začal se sportem, konkrétně s parkurem? Byla to jediná disciplína?
 
Já jsem nejprve dělal sedm nebo osm let úplně jiný sport, a to judo. To mě hrozně bavilo. Pak ale skončil klub, kam jsem chodil, když mi bylo asi čtrnáct. Nevěděl jsem moc, co se sebou, a tak jsem začal jezdit. 
 
Jaké byly ty první sportovní výsledky s koňmi? Kdy a kde proběhly první závody?
 
To si moc nevybavuju. Nejspíš jsem jel v Českém Krumlově na koni Vanad. To byl tátův hřebec. Myslím, že se to úplně nepovedlo, ale nevím. Také jsem závodil v Klatovech a na Rohanu u Českého Krumlova u pana Marka. 
 

PSALI JSME: Václav Staněk: Cestou na závody po kopytě jsme skákali stromky v lese

 

Kdo vás nejvíce ovlivnil? Jaké byly vaše silné a slabé stránky?
 
Na začátku určitě táta s mámou. Byli rádi, že se tomu sportu chci věnovat. Slabé stránky si vybavuji. Hodně jsem padal. Jezdil jsem i bez sedla, abych se naučil držet stabilitu. Občas mi dělaly problémy odhady vzdáleností, přiblížení na skok. 
 
Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste v kariéře dosáhl?
 
Samozřejmě rodičům, také panu Vladařovi, ten mi poskytl dva nebo tři koně, s kterýma jsem skákal vyšší parkury. A největší díky patří panu Josefovi Schneiderovi a také Jaroslavovi Jindrovi. Ten mě trénuje skoro dvacet let. Díky nim jsem, tam kde jsem.
 
Kolik koní vám prošlo rukama? Na které nejraději vzpomínáte?
 
Rukama mi prošlo nespočet koní. Vzpomínám nejraději samozřejmě na prvního koně, kterého mi dal táta. A vzpomínám často na Šotka, toho jsem jezdit, když jsem začínal u pana Schneidera.
 
Který z těch koní byl pro vás nejvýjimečnější?
 
Žádného koně moc neupřednostňuji. Výjimečný byl pro mě nedávný výsledek s Cabaretem, s kterým jsem šel při Global Champions v Praze dvouhvězdovou Grand Prix za jeden trestný bod za čas. To byl pro mě obrovský zážitek. 
 
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnila úroveň závodů, během vaší kariéry? Je podle vás dnes snadnější nebo naopak složitější dosáhnout úspěchu?
 
Změnilo se to určitě hodně. Je obtížnější dosáhnout kvalitních výsledků, parkury jsou mnohem techničtější a větší. Začalo jezdit mnohem víc lidí, takže roste konkurence. Začali se dovážet kvalitnější koně. 
 
Jaké sportovní ambice jste měl ve svých začátcích, o čem jste snil? Jak se ty cíle postupně měnily?
 
Na začátku jsem si říkal, že budu spokojený, až někdy překonám parkur „L“. Pak kdybych šel čistě, pak kdybych ho vyhrál… Postupem času se to zvyšovalo. Mým současným cílem je dobře reprezentovat stáj pana Schneidera. Co se týká osobních cílů, držím se při zemi. Letos bych se chtěl dostat znovu do finále Českého skokového poháru. Mě stačí i účast v něm, protože to je odrazem celé sezony. 
 

NEPŘEHLÉDNĚTE: Kateřina Mestenhauserová: Na koni jsem seděla nejspíš hned po narození




reklama 13C

NEPŘEHLÉDNĚTE