Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně? Kdy a kde to bylo? Jaké to ve vás zanechalo dojmy? Kdo vás ke koním přivedl?

To už je hodně dávno, bylo mi asi pět let. Otec v té době pracoval na univerzitě v Connecticutu v USA a my se sestrou a mámou začaly jezdit v univerzitním jezdeckém klubu. Jako nekoňácká rodina jsme kouzlu koní zcela propadli a po návratu do ČR už nebylo cesty zpět. :-)

„Postupem času mě drezura učarovala možností ovlivnit pohyb a sledovat změny v koni díky uvolnění a rovnováze. Ale na parkur jsem nikdy nezanevřela.“

Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu? Čím je pro vás vaše disciplína jedinečná?

V ČR jsme se po čase dostali do stáje v Nemochovicích, kde se tehdejší jezdecký klub věnoval parkuru a vozatajství, takže i mé první závodní zkušenosti probíhaly na skokových kolbištích. S rostoucími ambicemi bylo s ohledem na koně, které jsem měla k dispozici, jednodušší a méně životunebezpečné je naučit jednoduchou změnu cvalu než překonat oxer vysoký 120 cm. :D Postupem času mě drezura učarovala možností ovlivnit pohyb a sledovat změny v koni díky uvolnění a rovnováze. Ale na parkur jsem nikdy nezanevřela.

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo? Jak jste se na start sportovní kariéry připravovala a jakého jste dosáhla výsledku?

První oficiální závod byl tuším parkur stupně ZM s klisnou Iveta. Výsledek si nepamatuji, ale myslím, že jsem dojela do cíle. :-)

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?

Rodiče nám sice nemohli nakupovat drahé koně, ale vždy dbali na důsledný trénink, a proto vděčím zejména jim za své začátky, které jsou pro vývoj jezdce nejdůležitější. Každý trenér mi v danou dobu něco přinesl - Tomáš  Černý, Ing. Vojáčková, paní Siwková, Denis Soyer, Angelia Henriksen, přínosná byla i soustředění v rámci SCM s Karolínou Žižkovou a spousta dalších, kteří přišli poté a posunuli mě zase o kousek dál.

„Doufám, že dosáhnout sportovních vrcholů bude čím dál složitější díky zvyšující se úrovni jezdců a koní.“

Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?

To ani nemůžu spočítat - od mala jsem jezdila víc koní, poměrně brzy ve své sportovní kariéře jsem začala spolupracovat se ZH Tlumačov. V rámci stáží v USA a v Dánsku jsem denně jezdila 10 až 12 koní, zhruba před deseti lety jsem se ježděním koní i začala živit - tedy koně vlastní, klientské, prodejní,... a koně, které jsem s jejich majiteli trénovala - nespočet!

Výjimečný byl Aramis, toho rodiče koupili tak trochu nechtěně omylem asi za 10 tisíc Kč jako totálně pokaženého vyjížďkáře a rok po nákupu jsem s ním startovala na MČR dětí v parkuru i drezuře, poté jsme se společně dostali na úroveň S a nakonec z něj byl super parťák. A v srdci mám tlumačovského  plemeníka Lancelota, který byl vyřazen jako skokan, dostal se ke mně a spolu jsme dosahovali úspěchů v rámci Českého drezurního poháru, MČR, TOP 3 v Poháru Jezdectví, CDI,... Na závěr kariéry jsme se posunuli do úrovně TT, ale brzy jsem byla nucena jeho sportovní kariéru ukončit ze zdravotních důvodů. Každý kůň byl a je jiný a výjimečný, od každého se vždy něco přiučím.  

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů? Co jsou klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně?

V mých začátcích na úrovni stupně S zpravidla kdo nějak zvládl udělat přeskok, tak se umístil a když se povedl čistý, vyhrál. :D A taky startovní pole bylo zhruba čtvrtinové oproti dnešku. Doufám, že dosáhnout sportovních vrcholů bude čím dál složitější díky zvyšující se úrovni jezdců a koní. Klíčové pro úspěch jsou dřina a pokora. Bohužel na světovou úroveň je již potřeba i opravdu kvalitní kůň a to je o financích nebo o pekelném štěstí. Ale pro vrchol v rámci ČR a i CDI obzvláště směrem na východ bohatě stačí obyčejné ČT-čko a dobrý jezdec, který případné nedostatky dožene svou prací.                       

„Už od mala jsem snila o účasti na Olympiádě a ani časem se tenhle sen nezměnil.“

Jaké sportovní ambice jste měl/a při svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhla?

Už od mala, když jsem sledovala na Eurosportu Isabelle Werth a Hubertuse Schmidta, jsem snila o účasti na Olympiádě a ani časem se tenhle nezměnil, pouze se připojila touha závodit na světové úrovni i s mladými koňmi a věřím, že se s jedním z těchto koní jednou OH zúčastním. :-)