V posledních letech se Kateřina Mestenhauserová věnuje hlavně práci s mladými koňmi. Vidět jí můžeme samozřejmě v sedle na českých kolbištích. V juniorském věku byla součástí národní reprezentace a zažila i atmosféru evropského šampionátu. Ke koním jí nemohl přivést nikdo jiný než tatínek, úspěšný trenér Vladimír Mestenhauser. Jaké byly její jezdecké začátky? Je tu další díl naší pravidelné rubriky. 

 

Pamatujete si ještě, kdy a kde jste se poprvé posadila na koně?

 

Kdy jsem seděla na koni poprvé, si nepamatuji, ale jak znám své rodiče, tak nejspíš hned po narození, v jezdeckém klubu Mělník. Táta je průkopník pony sportu v Čechách, takže jsem v šesti letech dostala svého prvního poníka Bělku a pak už to byl kolotoč dalších a dalších poníků a velkých koní.

 

Věnujete se parkurům od vašich jezdeckých začátků?

 

Na ponících jsem se pravidelně účastnila drezurních soutěží. Brali jsme to jako důležitou součást přípravy na skokové soutěže. Zhruba v šestnácti jsem se začala soustředit spíše na skokové soutěže. Vždy jsem k nim tíhla více, takže byla jasná volba, čemu se budu věnovat na 100 %. Jedinečné je pro mne hlavně to, že si užívám každý den práci s koňmi a mám to štěstí, že mé hobby je i mým povoláním a ten pocit při skákání, co nám koně dávají, je jen takový bonus.

 

 

Kdy jste absolvovala své první oficiální závody? 

 

Moje první oficiální závody jsem absolvovala na poničce Geře a příprava byla taková, že jsem pár dní před tím složila zkoušky základního výcviku. 

 

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil. Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla? Vybavujete si slabiny nebo vaše silné stránky?

 

Nejvíce mne vždy ovlivňoval můj táta. Je pro mě velkým vzorem a inspirací v práci s koňmi a výcvikem jezdců. Moje slabá stránka byla vždy rovnováha a dodnes se soustředím na zlepšení sedu.

 

Mým největším úspěchem bylo kvalifikovat se na mistrovství Evropy juniorů a zúčastnit se ho, když se konalo u nás v České republice. Za to patří velké díky Milanu Pěchoučkovi, který mi svěřil klisnu Grétu. Dodnes na ni vzpomínám. V přípravě mi tehdy hodně pomáhal i Miroslav Šlechta.

 

Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte, a který z nich byl tím nejvíce výjimečným?

 

Kolik koní si ani netroufám odhadovat. Ten nejoblíbenější byl Crunch, ale nemohu opomenout již zmíněnou Grétu nebo Fhorlu.

 

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů?

 

Úroveň závodů neustále roste. Za posledních pár let neskutečnou rychlostí. Je super, že dnes máme spoustu možností jak se jezdecky vzdělávat a určitě hraje velké plus i jací koně se k nám dnes dostávají.

 

Klíčový faktor je hlavně píle a kvalitní práce s koňmi a samozřejmě dostatek financí.

 

Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích, o čem jste snila? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste ráda dosáhla?

 

S poníkama byly ambice účastnit se mistrovství České republiky. Postupem času cíle rostly a s příchodem velkých koní to byla účast na mistrovství Evropy. Posledních pár let jsem se věnovala práci s mladými koňmi, tomu se chci věnovat i nadále, takže mým cílem jsou hlavně spokojení koně a klienti.

 

Foto: archiv Kateřiny Mestenhauserové