Na koně se poprvé posadila jako dítě. Strach překonala při prvním cválání na tréninku se Zuzanou Zelinkovou. Životním koněm parkurové jezdkyně Natálie Crnkové je Congo King, s nímž dosáhla umístění na mistrovství republiky. V současné době už Natálie nezávodí, ale ježdění nadále zůstává věrná.

 

 

Pamatujete si, jak probíhalo vaše první setkání s koňmi? 

 

Poprvé jsem seděla na koni určitě někde na pouti, což si úplně přesně nepamatuju. Jezdit sama jsem pořádně začala až na Mělníku u pana Mestenhausera, když mi bylo asi osm let. Tam jsme v té době měli ustájené koně a začala jsem trénovat s panem Mestenhauserem a se Zuzkou Zelinkovou. Ke koním mě přivedli rodiče, zejména Bohouš Starnovský, který mi to všechno pomohl uskutečnit.

 

 

Vybaví se vám nějaký konkrétní zážitek a dojmy z prvních tréninků?

 

Právě Zuzka Zelinková mě poprvé, i když trochu nedobrovolně, donutila cválat na koni a překonat z toho ten strach. Vzhledem k tomu, že jezdím dodnes, dojmy zůstaly jen ty nejlepší. 

 

 

Parkur byl jasná volba, nebo jste vyzkoušela i jiné disciplíny?

 

Nikdy jsem žádnou jinou disciplinu nezkoušela. Odmalička jsem se pohybovala v prostředí parkuru, znala jsem to od Bohouše a od mamky, tak proč vybočovat? Vždycky to byl a bude parkur! 

 

 

Vzpomenete si na vaše první závody?

 

První oficiální parkur jsem šla na svém poníkovi Mon Cherry ve Všemilech. Na výsledek si úplně nevzpomenu, ale věřím, že jsem v té době byla šťastná, že to mám za sebou a že jsem přežila.

 

 

Komu jste nejvíce vděčná za své jezdecké úspěchy?

 

Bohoušovi Starnovskému, protože bez něj bych nikdy koně neměla a jemu vděčím za to všechno. Samozřejmě děkuju i dalším lidem okolo, co mi za ta léta pomáhali - hlavně mámě!

Dá se vůbec spočítat, na kolika koních jste za svou jezdeckou kariéru seděla?

 

Kolik koní mi celkově prošlo rukama nevím, ale to číslo je určitě hodně vysoké! Výjimečný je, byl a vždycky bude Congo King, který nás přetáhl od nejnižších parkurů až po ty nejvyšší. Měla jsem ale víc oblíbenců, kteří se mnou byli delší dobu, mezi ně určitě patří Licori a La Gabana.

 

 

Vnímáte nějaký vývoj parkurové scény na českých kolbištích?

 

Sportovní úroveň na kolbištích určitě stoupla a závody jsou lepší a lepší. Nevím, jestli je v dnešní době závodění o něco obtížnější nebo snadnější. Určitě tady je hodně mladých talentů, mezi kterými není úplně jednoduché se prosadit a hlavně ne všichni na to mají prostředky. Zásadní je mít ve stáji kvalitního koně, a to ne pouze jednoho.

 

 

S jakými ambicemi jste začala závodit? Máte ještě nějaký jezdecký sen?

 

Ambice na začátku byly určitě ty nejvyšší od mistrovství Evropy, přes jezdecké hry až po olympiádu. Jelikož už nezávodím, tak asi žádný jezdecký sen nemám. Musím říct, že mi ten závodní stres už vůbec nechybí. Já si zajezdím v práci, jsem ráda součástí toho všeho okolo, ale vyhovuje mi, že to hlavní břemeno má na sobě někdo jiný.

 

 

Foto: archiv Natálie Crnkové