Tereza Veselá se stala výraznou osobností letošního Zimního jezdeckého poháru ČJF v parkurovém skákání. Podařilo se jí ovládnout kvalifikační část malé i velké túry. První parkury kdysi absolvovala v Suché u Litomyšle a od jejích čtrnácti let jí již rukama prošla zhruba stovka koní. Nejraději vzpomíná na ty s komplikovanou povahou. Jaké byly její jezdecké začátky, nám prozradila v naší pravidelné rubrice.
Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně a kdo vás ke koním přivedl?
Na koni jsem seděla poprvé u rodinného kamaráda Jaroslava Votavy. Mohlo mi být něco okolo pěti let... Pravidelně jsem ale začala jezdit až od čtrnácti let. Ke koním mě přivedli otec a děda.
Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu?
Vždycky jsem chtěla skákat přes překážky, takže od začátku bylo jasné, že drezurní obdélník pro mě nebude značka ideál. Na plné čáře u mě zvítězil parkur. Nikdy jsem se nevěnovala jiné disciplíně. Parkur je pro mě jedinečný tím, že je to jedna z nejférovějších disciplín. Rozhodují spadlé překážky a čas.
Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody?
Svůj první parkur jsem absolvovala na Suché u Litomyšle, bylo to na plnokrevném koni Bambilion, který byl poměrně krátkou dobu předtím stažen z překážkových dostihů. Takže si asi umíte představit, jak náš první start dopadl. Po pár skocích jsem nemohla zatočit, ani zastavit.
Kdo vás za začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky?
Nejvíce mě ovlivnili Mirka Skřivanová a Otto Vinzens starší. Mirka mě vedla začátky a pan Vinzens se mnou pokračoval až do stupně ST. Moje silná stránka byla odhodlanost, slabá stránka nervozita. Nejvíce vděčím své rodině, trenéru panu Pavlu Vachutkovi a v neposlední řadě majiteli koní HDH (Hans Dings horses).
Kolik koní vám již prošlo rukama a na které z nich nejraději vzpomínáte?
Koní už bylo poměrně dost, řekla bych něco okolo 100. Nejraději vzpomínám na komplikované povahy, kterým bylo potřeba věnovat individuální přístup. Nemůžu říct, který z nich byl výjimečný. Každý kůň má v sobě něco výjimečného a záleží jen a jen na nás, jak s tím dokážeme pracovat.
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry?
Kvalita závodů každým rokem roste, tím pádem se zvyšují i nároky na jezdce a koně. Je podstatně více soutěžících a aby jezdec něčeho dosáhl, potřebuje opravdu pozorného a rychlého koně. A také funkční jezdecké vzdělání, cit a pokorné uvažování, které jezdcům bohužel z mého pohledu často chybí.
Jaké sportovní ambice jste měla ve svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jaký je výš současný jezdecký sen?
Snů bylo vždycky mnoho a ráda bych si je nechala pro sebe, ale základní cíle jsou jasné. Připravovat koně k prodeji, dělat kvalitní sport a každý den se zdokonalovat v jezdeckých schopnostech. Don’t dream for it, work for it!
