Václav Staněk patří k nejúspěšnějším českým parkurovým jezdcům v kategorii do 25 let. Před dvěma lety vybojoval stříbro na mistrovství České republiky v nejtěžší soutěži jednotlivců. Pravidelně se umisťuje vysoko v túře U25 v Českém skokovém poháru a čerstvě byl přijat do mezinárodní Young Riders Academy. Jak začínal s koňmi? Čtěte dál.
Pamatujete si ještě, kdy a kde jste se poprvé posadil na koně? Jaké to ve vás zanechalo dojmy? Kdo vás ke koním přivedl?
Kdy to bylo úplně poprvé si nepamatuji, ale první vzpomínky na ježdění mám z Farmy Sklenář u Jihlavy, kde jsem absolvoval své první lekce na lonži. Bylo mi tehdy jedenáct let. O dva roky později jsem dostal svého prvního koně, černého valáška Top Guna, s kterým jsme začali skákat, a na kterém jsem jezdil hobby závody. Měli jsme ve stáji v Kamenné u Jihlavy partu vrstevníků, s kterými jsme jezdili na závody po okolí. Dopravovali jsme se po kopytě, cestou skákali v lese spadlé stromky, na závodech jsme si fandili a naše parta taky často odvážela mašle.
Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušel jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu? Čím je pro vás vaše disciplína jedinečná?
Ve chvíli, kdy jsem poprvé zažil, jaké to je skákat na koni, jsem věděl, že je to ta pravá disciplína pro mě, která mě bude bavit. Skákání se mi líbí, protože je hodně akční a jeho hodnocení je jasné a objektivní. Byl jsem jako junior i na drezurních závodech stupně L u nás na Vysočině.
Kdy a kde jste absolvoval své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo? Jak jste se na start sportovní kariéry připravoval a jakého jste dosáhl výsledku?
Své první oficiální závody jsem absolvoval v Poděbradech, kam jsme přijeli koupit sportovního koníka a majitelé řekli, že si ho mám takto vyzkoušet. Čas jsme měli velmi rychlý, protože koník mě vezl a já jen zatáčel a mířil na skoky. Naši mi ho koupili a dva roky jsme spolu jezdili. Jmenoval se Schay, a když jsme se sžili, vyhrávali jsme závody stupně Z a ZL.
Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhl?
Na začátku mě ovlivnila moje první trenérka na lonži, která se mnou měla velkou trpělivost a byla na mě hodná, pak trenérka naší skokové party v Kamenné, která nás uměla skvěle motivovat a povzbuzovat a náš veterinář, s kterým jsme se systematicky připravovali na oficiální závody. Nejvíce jsem se posunul, když mě do své stáje přijal na letní stáž Jirka Hruška a nakonec jsem u něj v Opavě zůstal dva roky. Chodil jsem tam na střední školu a odpoledne jsem měl možnost s ním trénovat na svém koni a nechal mě jezdit i na koních, kteří zde byli v tréninku.
Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?
Rukama mi prošly stovky koní, nejvíce jsem jich měl možnost jezdit v Opavě, v Německu, i po návratu do ČR. Nyní závodím na deseti koních různých majitelů. Nejraději vzpomínám na své první koně Top Guna, Schaye, Werdikta a Desnu. Zvláštní postavení mezi všemi má pro mě Heartbreak.
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů? Co jsou klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně?
Sportovní úroveň koní i jezdců se jednoznačně zvýšila, stoupla kvalita koní. Nejen těch, kteří se zúčastňují oficiálních závodů, ale i těch, na kterých jezdí jezdci hobby závody. Stoupl také počet účastníků závodů, objevily se kvalitní soutěže pro pony, které za mně teprve začínaly. K dosažení úspěchu se musí sejít vždy více faktorů, musíte mít dobrého koně, být vytrvalý, mít podporu okolí a dobrého trenéra a v neposlední řadě i kvalitní zázemí. Jezdec i kůň musí být osobnosti, které si vzájemně „sedí“.
Jaké sportovní ambice jste měl při svých závodních začátcích, o čem jste snil, a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhl?
Na začátku kariéry jsem si nejvíc přál vyhrát některé hobby závody u nás na Vysočině, což se mi povedlo hned první rok s Top Gunem na závodech do 60 centimetrů, téhle zlaté mašle jsem si vážil a dlouho visela na boxe . Pak jsem snil o tom být úspěšný na oficiálních závodech, přál jsem si dostat se aspoň na dekorování na některých velkých závodech. Chtěl jsem vyhrát oblastní mistrovství. Další můj sen byl jezdit seriál závodů pro juniory – tehdy Kolowrat junior cup, což se mi také podařilo, byly tam i soutěže na styl, v kterých jsme se umísťovali. Pak jsem si snil o Českém skokovém poháru a účasti na MČR a mezinárodních závodech, což se mi také splnilo. Další sen nemám, chtěl bych co nejlépe jezdit na co nejvyšší úrovni a předvádět všechny svěřené koně v dobrém světle.
