Pravidelná účastnice mezinárodních závodů všestrannosti Eliška Opravilová se základy učila v jezdeckém oddíle v Lošticích, ale poprvé se na hřbet koně vyhoupla na poli při vyorávání brambor s klisnami Rajka a Lucka. Dokázala na nich tenkrát sedět klidně celý den. Netrvalo dlouho a dostavily se první sportovní úspěchy.
Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně a jaké to ve vás zanechalo dojmy?
Na poprvé nezapomenu dodnes... Do jezdeckého světa mě uvedly klisny Rajka a Lucka, s kterými nám soused každoročně pomáhal vyorávat pole s bramborami u Žadlovického rybníka. Celý den jsem zvládla asistovat z jejich hřbetu. Vzhledem k tomu, že se hned vedle nacházel Jezdecký klub Loštice, bylo o mé budoucnosti brzy jasno.
Věnujete se vaší disciplíně od svých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu?
Jelikož jsem vyrůstala v již zmiňovaném Jezdeckém klubu Loštice u manželů Heidenreichových, kde byla na prvním místě všestrannost, okamžitě jsem jí podlehla, a to hlavně díky možnostem pracovat s koňmi v terénu místního zámeckého parku, kde se dodnes pořádají závody Zlaté podkovy. Tuto disciplínu mám ráda také proto, že člověk i kůň musí být opravdu všestranní a o vítězství bojují tři dny.
Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo?
Ráda vzpomínám na své zkoušky základního výcviku jezdce ve dvanácti letech na klisně Ketty v Dubicku. Mé první oficiální závody byly dokonce oblastním mistrovstvím dětí v drezuře v Rudné pod Pradědem, které jsme s klisnou Dorseta navíc vyhrály. Poté následovaly první parkury a závody všestrannosti stupně Z s klisnou Bessy.
Kdo vás v začátcích vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky a kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?
Za přípravu vděčím Simoně a Radkovi Heidenreichovým a taky "Herbě", "Elze", "Koprovi" a zbytku party za to, že mě nešetřili. Určitě nesmím zapomenout na ing. Jaroslava Héla, který mě se svými koňmi Deronou a Klasikem podporoval po celou střední školu. Mojí silnou stránkou je skutečnost, že jsem těžký flegmatik a jen tak mě něco nerozhodí. Tato vlastnost je ovšem v některých chvílích i slabou stránkou, jelikož třeba drezurní úlohy jsem se vždycky učila až na poslední chvíli.
Kolik koní vám již prošlo rukama? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?
Pár koní už mi rukama prošlo, ráda vzpomínám na všechny, s nimiž jsem absolvovala závody všestrannosti. Klisna Bessy a moje první životní všestrannost, Derona a Klasik, s nimi jsem se pravidelně účastnila Zlaté podkovy a Ligy zemědělských škol. S původně drezurním koněm Zonnegoie jsme to dotáhli až na úroveň CNC* a samozřejmě Kalif, náš první rodinný kůň, s nímž jsem absolvovala první mezinárodní závody CIC*, a následně jsme startovali až do úrovně CIC3*. Nejvýznamnější je určitě Lasing z chovu pana Růžičky. Strávila jsem s ním úžasné chvíle a procestovala kus světa. Společně jsme se účastnili závodů až do tří hvězd.
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů?
Závodní úroveň se určitě hodně změnila. Na koně i jezdce jsou kladeny mnohem větší nároky a vše začíná už v drezuře. Krosová část je také mnohem technicky náročnější. Jsem ráda za vynález shoditelných skoků v terénní části. Díky nim už nedochází k tolika rotačním pádům.
Jaké sportovní ambice jste měla ve svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhla?
Ve svých začátcích jsem se těšila z každého vůbec dokončeného závodu. Snila jsem o startu ve Zlaté podkově, později o účasti na mistrovství republiky, až jsem se dostala na první mezinarodní závody. Pak už jsem jen postupně přidávala hvězdy a díky skvělým koním a lidem kolem sebe se mi to podařilo až na úroveň tří hvězd. A současný jezdecký sen? Vzhledem k tomu, že mám teď úžasného parťáka Dunkase, který má zkušenosti z velkých mezinárodních závodů i olympijských her, doufám, že se mi podaří posunout mé jezdecké sny ještě o něco dále.
Foto: archiv Elišky Opravilové
