Naposledy jsme spolu mluvily během vaší stáže v Německu a nyní jste zpět v České republice. Za celou svou dosavadní jezdeckou kariéru jste poznala spoustu koní. Který z nich je pro vás nezapomenutelný a proč?
Je opravdu těžké vybrat jen jednoho koně, každý byl něčím výjimečný a přinesl mi něco jiného. Jako první přišel San-Li-Pas, doslova mě převezl přes kategorii dětí, byl to hodný, spolehlivý učitel. Pak přišel neposlušný a výbušný Lucky Life, od té doby vím, že ne vždy jde vše snadno. Další byl Remember Me, na toho nikdy nezapomenu. Naučil mě, jak se jezdí kůň, který nejede. Francesco Dino byl pan kůň, který na vyžádání udělá vše. Clever Girl je mým prvním koněm, s nímž jsem prošla celou cestou od Z až po Grand Prix, je to opravdu dlouhá cesta. Mým novým přírůstkem je kůň s velkým potenciálem - Dracula, je to další výzva, na kterou se moc těším. Pochází z českého chovu Martiny a Pavla Studničkových.
Jak a kde jste se s nimi potkala poprvé? Jaké byly vaše společné začátky a první společný úspěch?
Valacha San-Li-Pas jsem dostala, když mi bylo jedenáct, čekal na mě u nás ve stáji jako překvapení. Začátky s ním byly těžké, hrozně mi šlapal na nohy, jakmile jsem se však vyhoupla do sedla, perfektně poslouchal. Náš první úspěch bylo první místo na mistrovství České republiky dětí. S Lucky Lifem jsem začala pracovat společně s mamkou, a pak už mi zůstal. Měla jsem ho poměrně krátce, v té době pro mě byl příliš silný a výbušný. I přesto jsme spolu dost závodili a absolvovali jsme spolu první mezinárodní závody. Koně Remember Me jsme zakoupili od mé tehdejší trenérky Martiny Hannover Sternberg, která ho dostala jako svatební dar. Největšího společného úspěchu jsme dosáhli na CDI Brno a mistrovství České republiky juniorů. Francesco Dino má tak trochu nešťastnou historii se šťastným koncem. Koupili jsme ho tehdy v jeho osmnácti letech z lítosti, aby nešel na jatka, ale hned po půl roce nám to vrátil druhým místem na mistrovství České republiky juniorů a následně dalšími úspěchy nejen se mnou. Clever Girl jsme koupili ve třech letech ze skokové stáje. Tu jsem měla ze všech koní nejdéle a získala s ní nejvíce úspěchů.
V čem vás tito koně posunuli dále a čím si vás získali?
Jak už jsem zmínila v úvodu, každý z mých koní byl jedinečný a každý mě něco naučil. Nejvíce času jsem strávila s Clever Girl. Mám ráda velké koně, nicméně je pravdou, že s takovou finální velikostí klisny jsme nepočítali. Její výška je 186 centimetrů, váha 850 kilogramů a obvod hrudníku jsme radši neměřili. Naučila mě spoustu věcí, prošly jsme spolu všechny stupně obtížnosti a při té cestě jsme získaly cenné zkušenosti.
Jaké má základní charakteristické znaky?
Clever Girl je stoprocentní kobyla. Chválit, chválit, chválit...
Má nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?
Pravděpodobně toužila po pastevním ustájení, boxy likviduje poměrně často včetně těch turnajových.
Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
Vítězství v kategorii seniorů při drezurním šampionátu, když se kvůli malému počtu mladých jezdců sloučily kategorie.
Jaký je její další osud?
Clever Girl zatím zůstává u mého trenéra v Německu, ale je v tuto chvíli již prodaná do Jakarty.
Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?
Můj kůň je pro mě vždy parťákem, ale ke každému koni ve stáji přistupuji jako k vlastnímu.
Foto archiv Barbory Marešové
