Prozradila jste, že krom vašeho současného sportovního partnera je pro vás nezapomenutelný také vás úplně první kůň. Jak se jmenoval?

 

První byl Laudacio, všichni jsme na něm začínali a naučil nás toho opravdu hodně. Byl to skvělý učitel, s kterým jsme i jezdili po závodech. Nikdy jsme na něm neměli strach. Cvičil s námi až do letošního roku a nyní si už užívá zaslouženého důchodu.

 

Představte nám tedy vašeho aktuálního koně. Vzpomenete si na vaše úplně první setkání?

 

Vzpomínám si, že jsem tehdy byla ještě úplně malá a moc jsem se těšila, až ho poznám. Sedl mi hned na první naskočení, má velmi pohodlný cval. Jmenuje se Aladin, jedná se o koně českého chovu, kterému bude v příštím roce čtrnáct let. Závodím na něm už, tuším, sedm let. Zažili jsme toho spolu už opravdu hodně. Vždycky, když se mi nedařilo, mě dokázal podržet. Startujeme společně na národní i mezinárodní úrovni a získali jsme už řadu pěkných výsledků. Letos se mi příliš nedařilo, i přesto mi byl velkou oporou a toho si velmi cením.

 

Které společné úspěchy jsou pro vás nejdůležitější?

 

Byli jsme spolu na mistrovství světa, kde jsme získali deváté místo, ale vysokých příček jsme dosáhli i na jiných mezinárodních závodech. Spoustu úspěchů nasbíral i s jinými jezdci.

 

Můžete blíže popsat jeho povahu?

 

Aladin je poměrně lekavý a někdy je to vážně sranda. Nicméně voltiž je pro něj vhodná disciplína zejména kvůli tomu, že je na voltižním kruhu sám. Někdy reaguje na různé okolní rozruchy či hlasitou hudbu, během soutěže se to však naštěstí stává velmi zřídka. Určitě je to kůň, kterému můžu věřit.

 

Má nějaký speciální zvyk?

 

Není to úplně zvyk, ale vůbec neumí řehtat. Dřív se o to aspoň trochu pokoušel, teď už to ani nezkouší. Jinak žádné nepříjemné zvyky nemá, v boxe i na veškerou manipulaci je vždy maximálně hodný můžou ho čistit i úplně malé děti. Nikdy nic zlého neudělal.

 

Foto archiv Terezy Czyžové